Arthur Clarke - Konec dětství

A přece — vaši mystikové, třebaže byli ztraceni ve svých vlastních přeludech, viděli část pravdy. Existuje moc mysli a existují moci mimo mysl. Tyto moci vaše věda nikdy nebyla schopna vtěsnat ve svůj rámec. V celé lidské historii existovaly podivné jevy — poltergeisti, telepatie, věštectví — jevy, kterým jste sice dali jména, ale nikdy se vám je nepodařilo vysvětlit. Věda je ignorovala, dokonce popírala jejich existenci, navzdory svědectví pěti tisíc let. Ale ony existují a jakákoliv vesmírná teorie, má-li být úplná, s nimi musí počítat.

Během první poloviny dvacátého století několik vašich vědců začalo tyto jevy zkoumat. Netušili, že si zahrávají se zámkem Pandořiny skříňky. Síly, které mohli uvolnit, daleko přesahovaly jakoukoliv hrozbu, která mohla vzejít z atomů. Protože fyzikové mohli zničit pouze Zemi. Parafyzikové mohli rozšířit nákazu po celém vesmíru.

To se nesmělo stát. Nemohu vám plně vysvětlit povahu hrozby, jíž jste byli vystaveni. Nebyla to hrozba pro nás, proto ji plně nechápeme.

Mohli jste se stát telepatickou rakovinou, maligní mentalitou, která by ve svém nezadržitelném růstu mohla nakazit jiné, ještě vyspělejší mysli.

A tak jsme na Zemi přišli — byli jsme vysláni — my. Přerušili jsme váš vývoj na kulturní úrovni, ale především jsme kontrolovali veškerou vážnou práci týkající se paranormálních jevů. Jsem si vědom faktu, že jsme zarazili i všechny ostatní formy tvůrčího rozvoje. Ale to byl vedlejší efekt, který nebyl důležitý.

Nyní vám musím říct něco, co se vám bude zdát velmi překvapivé, možná i neuvěřitelné. My tyto skryté síly a možnosti nemáme, ani jim nerozumíme. Naše inteligence je mnohem vyšší než vaše, ale ve vašich myslích je něco, co nás vždy obcházelo. Od té doby, co jsme přišli na Zemi jsme vás studovali. Hodně jsme se toho naučili a ještě se hodné naučíme, ale pochybuji o tom, že se nám podaří odkrýt celou pravdu.

Naše rasy mají mnoho společného, proto jsme byli vybraní pro tuto úlohu Ale náš evoluční vývoj je zcela odlišný. Naše mysli dosáhly konce svého vývoje. V současné době jste ho dosáhli i vy. Ale vy můžete udělat skok do dalšího stádia a v tom je ten rozdíl mezi námi. Naše možnosti jsou vyčerpány, ale vaše jsou ještě zcela netknuté. Způsobem, který nechápeme, jsou spojeny právě s těmi silami, o nichž jsem se zmínil — silami, které se nyní probouzejí ve vašem světě.

Snažili jsme se vás připravit a dát vám čas, než se tyto síly vyvinou a začnou proudit svými nevysvětlitelnými kanály. To, co jsme udělali pro vaši planetu — to, že jsme zvedli životní úroveň, zajistili mír a spravedlnost — to bychom udělali tak či tak, když už jsme byli nuceni zasahovat do vašich záležitostí. Ale všechny ty obrovské přeměny vás odvracely od pravdy a tím pomáhaly sloužit našemu účelu.

Jsme vaši strážci — nic víc. Určitě jste se mnohokrát divili, jakou pozici zaujímá naše rasa v hierarchii vesmíru. Tak, jako my jsme nad vámi, něco je nad námi a využívá nás to pro své vlastni účely. Nikdy jsme nezjistili, co to je, ačkoliv jsme toho byli nástrojem po celé dlouhé věky a nikdy jsme se nepokoušeli porušit naši poslušnost. Znovu a znovu jsme dostávali příkazy, vydali se na ten či onen svět v raném stadiu jeho vývoje a chránili jej na cestě, po níž my sami nikdy nepůjdeme, po cestě, kterou nyní kráčíte vy.

Znovu a znovu jsme studovali ten proces, který jsme byli vyslaní zabezpečit, s nadějí, že se nám přitom podaří překročit své vlastni hranice. Ale zahlédli jsme jenom nezřetelné obrysy celé pravdy. Vy nás nazýváte Vládci, ale netušíte ironii tohoto titulu. My samotní jsme vsak ovládání Myslí , vesmírným Intelektem , který nás využívá tak, jako hrnčíř využívá svůj kruh.

A vaše rasa je hlínou, která na tom kruhu získává svůj tvar.

Domníváme se a je to pouze teorie, že Intelekt neustále roste, rozšiřuje svou sílu a pohlcuje vesmír. Musí ho tvořit už nesmírné množství ras. Už dávno opustil tyranské metody. Teď využívá především svou nesmírnou inteligenci. Věděl, že vaše rasa je předurčena a že už přichází její čas, proto vyslal nás, splnit si svou povinnost, připravit vás pro transformaci, která právě začala.

Všechny předchozí změny, které vaše rasa poznala, trvaly dlouhé věky. Ale tohle je transformace mysli, ne těla. Podle standartu evoluce to bude okamžitá kataklyzmatická změna. Musíte se s tímto faktem vyrovnat. Vy jste poslední generací druhu Homo sapiens .

Co se týče povahy této změny, můžeme vám říct jenom málo. Nevím, jak k ní dochází, co je pro Intelekt oním impulsem, aby usoudil, že už nastal ten správný okamžik. Zjistili jsme pouze to, že začíná od jedince — vždy dítěte — a šíří se explozivně jako zárodky krystalů v přesyceném roztoku soli. Dospělí nebudou zasaženi, protože jejich mysl je už pevná a nezměnitelná.

Za pár let bude po všem a lidská rasa bude rozdělena na dvě části. Nedá se tomu uniknout a svět, který znáte, nemá žádnou budoucnost. Všechny sny a naděje vaší rasy nyní končí. Dali jste život svým následovníkům a bude vaší tragédií, že jim nikdy nebudete rozumět — nikdy nebudete schopni komunikovat s jejich myslí. Ve skutečnosti nebudou mít mysl, tak jak ji chápete vy. Budou jednou entitou, tak jako je člověk myriádou buněk. Když je nebudete nazývat lidmi, budete mít pravdu.

Řekl jsem vám všechno, takže víte, co vás čeká. Za pár hodin nastane krize. Mojí povinností je nyní chránit ty, kvůli kterým jsem sem byl vyslán. Navzdory svým probouzejícím se schopnostem by mohli být zničeni davy kolem sebe — ano, dokonce i svými vlastními rodiči. Musím je vzít pryč a izolovat je, kvůli jejich bezpečnosti a také kvůli bezpečnosti vaší. Zítra naše lodě začnou evakuaci. Teď se probouzejí mnohem větší síly, než ovládám já. Já jsem pouze jejich nástrojem.

A pak — co udělám s vámi, kteří zůstanete, poté, co jste splnili svou úlohu. Nejjednodušší a snad i nejmilosrdnější by bylo zničit vás — tak jako vy byste dobili smrtelně zraněného psa, kterého jste měli rádi. Ale tohle nemohu udělat. Vaše budoucnost záleží na vás a vy sami určíte, co uděláte s léty, která vám zbývají. Doufám, že lidstvo půjde na svůj odpočinek v pokoji, s vědomím, že nežilo nadarmo.

Protože to, co teď vzniká i díky vám, vám může být naprosto cizí, může to naprosto odporovat vašim nadějím a touhám, ale je to něco zázračného a vy jste na tom měli podíl.

Když naše rasa už bude zapomenuta, část vaší bude stále existovat. Neodsuzujte nás tedy za to, k čemu jsme byli předurčeni. A pamatujte si — vždy vám to budeme závidět.“

Jean neplakala předtím a neplakala ani teď. Ostrov ležel v bezcitném a chladném slunečním svitu a ona se dívala, jak loď Vládců pomalu klesá mezi oba spartské vrcholy. Na tom skalnatém ostrově její syn před nedávném unikl smrti zázrakem, který nyní už dobře chápala. Někdy ji napadlo, zda by nebylo lepší, kdyby ho Vládci byli ponechali svému osudu. Smrt byla něčím, čemu mohla čelit, tak jako jí čelila dřív, byl to přirozený chod věcí. Ale tohle bylo podivnější než smrt — a definitivní. Do dnešního dne lidé umírali, a lidská rasa přesto pokračovala.

Děti se nehýbaly ani nemluvily. Stály v roztroušených skupinkách na písku, nezajímaly se jedno o druhé, ani o domovy, které opouštěly navždy. Mnozí přinášeli děti, které byly příliš malé na to, aby mohly chodit — anebo nechtěly zapojit síly, jež by učinily chůzi naprosto zbytečnou. Protože jestli umějí hýbat neživými předměty, pomyslel si George, určitě umějí hýbat i svými vlastními těly. Proč je vlastně lodi Vládců všechny sbírají?