Terry Pratchett - Temná strana slunce

„To byla skvělá literární narážka,“ prohlásil. „Dokonce i jméno té planety je —“

„Já vím,“ přikývl Dom. „Těším se na setkání s Mínotaurem. Hrshi?“

„Oh, nic,“ řekl phnob a zvedl hlavu. „Jen mě tak napadlo, že jssem sse najednou ocitl uprosstřed pověssti.“

Novou loď nazval O skok za zády. Byla nejlepší, jakou mohla malá loděnice na Mínosu nabídnout. Neměla dokonce ani autovar, což jí spíše připočetli k dobru, ale všechny matrixy byly dokonale vyladěny a kabina měla rozměry přece jen o něco větší než skříň na šaty.

„Proč O skok za zády?“ zeptal se Isaac.

„Relativita,“ odpověděl Dom. „Její celé jméno by mělo znít,Tak daleko o skok napřed, že kdyby měl Einstein pravdu, měli byste ji těsně za zády. Pokus se to nějak vepsat na identifikační panel. Myslíš, že to dokážeš?“

„Určitě,“ odpověděl Isaac posmutněle. „Ale kultivované to není.“

Procházeli lidskou vědeckou kolonií směrem k Labyrintu, jehož nejbližší stěna se zvedala nad nízkými obytnými kopulemi kus před nimi.

„Co si myslíš o Vyšších řádech?“ zeptal se Hrsh-Hgn.

„Nádhera,“ odpověděl Dom nezávazně. „Co ty?“

„Ssetkal jsem sse ss několika z nich, když tě vzali na tu vycházku. Byl jssem velmi překvapen jejich phnobsskosstí, jak jssi jisstě předpokládal, a tvoje úvaha, že každá rassa vidí ssvůj odraz v —“

Z Labyrintu se směrem k nim vyvalilo malé stříbrné vejce a mávalo chapadlem, v němž svíralo kus papíru. Načervenalé zabarvení očního stínítka napovídalo, že se jedná o creapa velmi nízké úrovně.

„Psst!“ zasykl hlas odnikud. „Nechcete si koupit mapu? Nemůžete do Labyrintu bez mapy. Je nakreslena mým chovným bratrem podle pravých leteckých snímků.“

„Zmiz, vypálený mozku!“ zaječel jakýsi větší creap, jehož pásy duněly směrem ke skupince. „Nuže, sirové a dony, je vidět, že jste inteligentní lidé a že potřebujete mapu. A pohleďte, já mám mapu, sirové a dony, mapu, jakou je vidět málokdy.“

„Potřebujeme mapu?“ zeptal se Don.

„Ne tak docela,“ odpověděl Hrsh-Hgn, který už Labyrint navštívil. „Ale jssou to pěkné ssuvenýry.“

Když vstupovali do Labyrintu, popojíždělo kolem nich několik dalších obchodníků s plány a mapami.

Žolici si znovu maličko zažertovali. Tu a tam pravděpodobně někdo z vědců nebo výzkumníků poukázal na to, že Labyrint pravděpodobně vůbec nebyl míněn jako bludiště, ale nikomu se nepodařilo přijít s teorií, která by jeho účel dokázala vysvětlit jinak. Doma nepřekvapilo, když jeho společníci, kteří kráčeli každý z jedné strany, náhle zmizeli. Hrsh-Hgn ho před tímto efektem varoval.

Něco ve stěnách, tvořených monomolekulární hmotou, vytvářelo samostatný vesmír pro každého jedince, který mezi ně vstoupil. Proto také nebyly všechny mapy a letecké fotografie k ničemu. Domova vlastní mapa bludiště by byla naprosto dokonalá — ale jen pro Doma.

Jednou zahlédl mlhavý obrys Hrsh-Hgna, který se vynořil z jedné stěny, aby se vzápětí ztratil v jiné. Dom na stěnu zabušil a zjistil že je tvrdá a pevná. Rozhlédl se kolem, a když zjistil, že je sám, přejel po jejím povrchu paprskem termopalu. Stěna se ani nezahřála. Na pouhou iluzi byla velmi solidní.

Střed Labyrintu našel po pěti minutách rychlé chůze. Paměťový meč měl stále v podobě termopalu, a když se před ním objevil Ways, stačil tak tak zastavit ukazovák na spoušti.

„Jak vidím, tak jsi mě čekal,“ řekl Ways.

Dom vystřelil. Ways na něj vrhl ublížený pohled a natáhl ruku. Od dlaně se mu odrazila rostoucí koule, která podivným způsobem lámala světlo, dopadla na zem, několikrát poskočila a zmizela.

„První kolo,“ řekl Ways. „Podívej, já mám matrix oslabující resonanci, a co máš ty?“

„Kdo jsi?“ zeptal se Dom. Pohybem palce změnil meč na vrhací nůž.

„Ways se Země.“ na okamžik se odmlčel a hodil nůž Domovi zpět. „Obávám se, že sis otupil hrot,“ pokračoval v řeči, „ale byl to moc pěkný hod.“

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli jsi mě přišel zabit, ale to asi není příliš chytrá otázka, že?“

„Ne,“ odpověděl Ways. „Mám dojem, že je to marné, ale musím to zkoušet, k čemu bych jinak měl svobodnou vůli.“

„Můžeš mi to nějak vysvětlit?“

„Jistě. Musíš si uvědomit, že vesmír je příliš malý na to, abychom se tam vešli i my, i Žolici. Jsou lidé, kteří se obávají, že se Žolici už teď mohou objevit každým dnem.“

„A představují si nějaký druh oblud s obrovským mozkem?“

„Já se obávám, že očekávají spíše bohy. Když se setkáš s obludou s velkým mozkem, víš, na čem jsi, ale bohové — to je něco jiného. Nikdo nechce být zotročenou rasou. Aha, abych nezapomněl, mám tady pro tebe pár věcí.“

Robot odsunul hrudní panel a hodil Domovi Iga. Sotva se zvířátko ocitlo v bezpečí na rameně svého pána, obrátilo se k Waysovi a nenávistně na něj zavřísklo. Pak rychle zalezlo Domovi pod košili.

„A ještě něco…“ řekl robot. Chvilku něco hledal za hrudním panelem. „Lituju, že to tak dlouho trvá, ale víš, jak to chodí, nic není na svém místě. Aha, tady.“

Dom zachytil malou kouli dřív, než si uvědomil, co dělá. Ways ho pozorně sledoval.

„To je matrixový generátor bez vinutí,“ řekl.“ Právě teď ti to mělo utrhnout hlavu. Ošklivé, já vím.“

Dom hodil kouli za nejbližší stěnu. Nakrátko se zableskla v záři Řetězových hvězd a se slyšitelným nárazem dopadla do vedlejší uličky. Pak do něj Ways narazil. Robot měl výhodu váhy. Dom se překulil na záda a pokusil se protivníka setřást, ale tak tak stačil uhnout hlavou. Pěst narazila do země těsně vedle jeho ucha. Úder byl tak silný, že robotovi popraskala umělá kůže na kloubech. Ways okamžitě máchl rukou stranou a pokusil se Doma udeřit hřbetem dlaně, ale Dom stačil hlavu ještě o kousek pootočit, takže ho zasáhla jen špička prstu, která mu přejela po čele.

Zpod košile mu vyskočil Ig a vrhl se robotovi do očí. Ten ho střásl jako obtížný hmyz, odskočil a protáhl si prsty.

„Odmítám uvěřit v nezranitelnost,“ prohlásil. „Tak, teď to zkusíme doopravdy.“

Matrixový generátor vybuchl. Labyrint se otřásl.

Tlaková vlna zvedla Wayse jako hadrovou pannu a udeřila s ním o stěnu. V letu zasáhl Doma nohou do prsou. A kdesi vysoko nad nimi se chystala k přistání loď.

Postel byla relikt, bohatě zdobená stará věc, která nesla veškeré znaky dynastie Taminic-P’ing. Dom upíral oči řídnoucí namodralou mlhou na zbytek místnosti.

Byl v pokladnici. Nebo to mohlo být muzeum. Někdo přepravil nábytek, doplňky a ozdůbky napříč celou galaxií a nacpal je sem bez ohledu na styl, nebo časové období. Dvě stěny byly zakryty paměťovými gobelíny, na nichž už stovky let zapomenutí hrdinové reaktivovali stránky s několika epizodami z dávné historie, které se opakovaly jako verš na poškozené desce. Sada figurek tstame v obřadních kostýmech stála ve škrobených pózách na šachovnici, vytvořené v obrovském uměle vypěstovaném rubínu. Byla tam vodní socha, neaktivovaná, která ležela v jezírku na dně své nádrže, a předváděcí skříň z období časného chrómu, v níž bylo možno shlédnout několik kusů pašované phnobské chrámové kameniny. Tam, kde nebyly stěny zakryty gobelíny, byly ozdobeny purpurovými závěsy.