al borde del parque
cuelga de su engranaje
pisoteado en vano
por los funcionarios en sus eurotrajes
con sus euromaletines.
Miro a la pared
a esas tres chinchetas:
en la residencia Gandhi
no me esperaba
ni una sábana.
( Dormir à Bruxelles de manière originale ).
Y esas tres chinchetas
me clavan de vuelta a Praga
a la residencia Větrník
a las baldosas amarillo rojizas
a los esquizofrénicos años ochenta:
Sobre todo sal ,
ve a airearte
al mundo tras el cristal .
Si alguien me hubiera dicho entonces
que en un cuarto de siglo
volaría del aeropuerto Václav Havel
a la capital
de una Europa unida
lo habría mandado al manicomio.
Pero el reloj europeo está atascado,
aunque un zorrillo junto al lago
la otra tarde nos comiera de la mano
y a mí me dieran otra habitación
v koleji Lafontaine
s výhledem na park.
Europivo teklo líným drahým
proudem
a promazávalo bankovní konta;
koňaky a středníky lisovaly
kravaty,
vyráběly soutěž firemních tiskovin
ZLATÝ STŘEDNÍK;
v muzeu Apollón klidně
s chirurgickou přesností
nařezával kůži
řvoucímu Marsyovi,
visícímu hlavou dolů.
Tenhle svět visí
hlavou dolů,
je překrvenej a dostane
trombózu.
Již brzy: coming soon.
A bientôt.
Vlámové s Valony
se taky nebaví.
A oči vlámských madon
sugerují koláče z bílé mouky
a pomalý ustavičný krvotok:
život to tělo
den co den zvolna opouští.
Ikaros padá tiše
a bez zájmu přihlížejících, každý
tu přece má něco na práci, něco
nalajnováno, nač tedy
tříštit pozornost.
en la residencia Lafontaine
con vistas al parque.
La eurocerveza corría por un torrente
caro y perezoso
y lubricaba las cuentas bancarias,
los coñacs y los puntos y comas prensaban
las corbatas,
fabricaban un concurso de folletos de empresas:
EL PUNTO Y COMA DE ORO;
en el museo
con tranquila precisión quirúrgica
Apolo le sajaba la piel
a un aullante Marsias
con la cabeza abajo.
Este mundo cuelga
cabeza abajo,
está congestionado y le va a dar
una trombosis.
Próximamente: coming soon.
À bientôt.
Los flamencos con los valones
tampoco se hablan.
Y los ojos de las madonas flamencas
hacen pensar en pasteles de harina blanca
y en un lento y constante torrente de sangre:
la vida abandona este cuerpo
despacio día tras día.
Ícaro cae en silencio
y sin el interés de los que miran, cada uno
tiene algo que hacer, claro, algo
planeado sobre lo que
atraer la atención.
V chladicím boxu
uvnitř černých mušlí
– zdejší speciality –
bydlí tajemství zdejší víry:
maso a prázdnota
a přidaná hodnota.
Seber se a odleť
domů.
En una caja frigorífica
dentro de unos mejillones
−el plato regional−
vive el misterio de la fe del lugar:
carne y vacío
y valor agregado.
Recoge todo y vete a casa
volando.
De Světový orloj (Druhé město, 2017).
Matky mají vždycky pravdu
u svých lamp svých psů a nůžek
kde leží koberec osudu
zatímco dospělé děti
jak malby na velkých talířích
Matka má jedno oko
jako Kyklop
a svět je plný nebezpečí
lezou po něm mravenci.
Maminko, Trója nebyla, ale mnozí jsme se od ní nevrátili
Las madres siempre tienen razón
junto a sus lámparas sus perros y sus tijeras
donde se extiende la alfombra del destino
mientras que los hijos adultos
como dibujos en grandes platos
La madre tiene un ojo
como el Cíclope
y el mundo está lleno de peligros
andan hormigas por él.
Mamá: no hubo ninguna Troya, pero de allí muchos no regresamos
Vajíčka a noviny a káva
jsou první lží světa,
říkají, že je
v pořádku.
„Jaký pořádek, když trvá
smilstvo tvé matky
Jezábely a množství jejích čárů?“
řekl Jehú králi Jóramovi ,
napjal luk a zasáhl ho
mezi lopatky .
Jaký pořádek, když každé
ráno je postavena archa
a zvířata se předhánějí
v rychlosti,
loudí peníze, podplácejí Noéma:
Bratříčku pusť mě dovnitř!
Noé je převezen,
archa se potácí po soucitu, po žalosti,
rychlý proud ókeánu pláče
ji vyplivne na pánev k vajíčkám
doprostřed rána.
Jak křičí zvířata! Jak se smaží!
Novinky z archy! Kupte!
piští z pánve
a nad tím anděl, nesmířen jako Jehú, volá:
Jaký pořádek?
Noviny tvého srdce
jsou černé jako noc
a ošklivé jako Medúza!
Los huevos y las noticias y el café
Los huevos y las noticias y el café
son las primeras mentiras del mundo
dicen que todo
está en orden.
«¿Cómo que en orden, cuando continúa
el adulterio de tu madre
Jezabel y todos sus embrujos?»
dijo Jehú al rey Joram ,
tensando el arco y alcanzándole
entre los omoplatos .
¿Cómo que en orden, si cada
mañana el arca está terminada
y los animales se adelantan
con rapidez,
limosnean dinero, sobornan a Noé?
¡Hermanito, déjame entrar!
Noé es relevado
el arca navega a tumbos por la conmiseración, por la aflicción
la corriente veloz del océano llora
y la escupe en la sartén junto a los huevos
en mitad de la mañana
¡Cómo gritan los animales! ¡Cómo se fríen!
¡Últimas noticias del arca! ¡Cómprenlas!
chilla la sartén
y el ángel, descontento como Jehú, grita sobre ella:
¿Cómo que en orden?
Las noticias de tu corazón
son negras como la noche
¡y feas como Medusa!
Na vlnách soucitné kávy
pluje Noé ránem dál
kolem zdvihajících se rolet krámů
a blouznivých květin
které otevírají zavírají
své zářivé plátky
a vydechují lítost
kterou je vytapetován svět.
En las olas del café piadoso
sigue navegando Noé por la mañana
alrededor de las persianas al alza de las tiendas
y de las flores delirantes
que abren cierran
sus brillantes pétalos
y exhalan esa compasión
con la que está empapelado el mundo.
De Krvavý koleno (Petrov, 2005).
Komu Ach a komu Běda?
Komu tisíciletá bída?
– Nedá se spát
v hukotu zástupu vyvolených
Ti buší na vrata
Sypou se vteřiny
Dějiny světélkují
v pablescích bitev
kdy čas je jen nádivkou
pohřebních bratrstev.
Jak bratři pijou mocně
ze svých holb!
A hlava je prázdná, tělo
vykuchané bitvy –
Dějiny světélkují, skrz průhledy vidíš
sochy z hořčice, sochy ze slz,
ty buší na vrata,
Читать дальше