Джордж Лукас: Hvězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

“Málem jsem zapomněl,” řekl jim a znovu upadl do původního rozrušení. “V našem systému se bojuje. Pojďte se podívat.” Deak se na něho zklamaně podíval. “Nech už těch vymyšlených bitev, Luku. Nenavymýšlel ses jich dost? Nech toho.”

“Sakra, myslím to doopravdy. Bojuje se, vážně.”

Podařilo se mu slovy i gesty vystrkat osazenstvo stanice ven na prudké slunce. Zvlášť Camie se tvářila znechuceně. “Doufám, že si nevymýšlíš, Luku,” varovala ho, zastiňujíc si oči před úpalem. Luke už držel makrotriedr a pátral po nebi. Trvalo mu to jen chvilku, než se zaměřil na ten správný bod.

“Říkal jsem to,” zvolal. “Támhle jsou.”

Biggs se postavil vedle něho a vzal si triedr a ostatní se dívali jen tak. Biggs několika pohyby přeostřil a nastavil zvětšení. Na temně modrém pozadí objevil dva stříbřité tvary.

“To není bitva, divochu,” rozhodl se. Spustil triedr a vlídně se na přítele podíval. “Máš pravdu, jsou tam dvě lodi, ale nejspíš ta malá zásobuje velkou nákladní. Na Tatoinu není orbitální stanice.”

“Před chvilkou jsem viděl střelbu,” řekl Luke. Jeho původní nadšení pozvolna tálo pod vlivem přesvědčující sebedůvěry jeho staršího přítele. Camie si vzala od Biggse triedr, ale trochu jím ťukla o sloup. Luke jí ho rychle sebral a prohlížel si, co se s ním stalo. “Opatrně s tím.”

“Neměj tolik péče, Wormie,” uchechtla se. Luke k ní vykročil, pak se zastavil, protože rozložitý mechanik se mezi ně ledabyle postavil a pohlédl na Luka s varovným úsměvem. Po chvilce úvahy Luke pokrčil rameny a pustil věc z hlavy.

“Říkám ti to pořád, Luku,” řekl mechanik s výrazem člověka, kterého už unavuje pořád opakovat jedno a totéž, “povstání vypuklo daleko odsud. Pochybuju, že by Impérium kvůli našemu systému vůbec bojovalo. Věř mi, Tatoine nemá žádnou cenu.” Dřív než Luke zamumlal jakousi odpověď, společnost se vytratila zpátky do stanice. Fixer objímal Camii a oba se bavili na Lukův účet. Deak a Windy si něco šeptali – a Luke si byl jist, že je to o něm.

Šel za nimi, ale neušetřil si poslední pohled ke vzdáleným lodím. Byl si jistý, že ji viděl, že mezi nimi létají blesky. Určitě to nebyly odlesky Tatoinu v kovu.

Pouta, která držela dívce ruce za zády, byla prostá a účinná.

Pozornost, jež takové malé ženě věnovala četa těžkooděnců, byla možná přehnaná, až na to, že jejich život závisel na tom, že ji přivedou v pořádku. Když ale záměrně zpomalila, ukázalo se, že její věznitelé necouvnou před násilím. Jedna z obrněných postav ji surově udeřila do zad, div že neupadla. Otočila se a vztekle se na drzého vojáka podívala. Nevěděla ale, jestli její pohled nějak zapůsobil, protože mužova tvář byla zcela zakryta přilbou. Vstoupili do haly ve které se dosud kouřilo z okrajů díry, vypálené do boku lodi. Byl do ní vsazen improvizovaný můstek, jakýsi tunel, spojující loď s křižníkem. Na jeho konci zářil světelný kruh. Prohlížela si můstek, když vtom na ni dopadl jakýsi stín, který ji vyvedl z její jindy tak neotřesitelné sebevlády. Před ní se tyčila hrozivá hmota Darth Vadera. Za strašlivou maskou mu svítily rudé oči. Sval se zachvěl za hladkou tváří, jinak dívka nereagovala. Ani v jejím hlase neznělo žádné zakolísání.

“Darth Vader…. To jsem si mohla myslet. Jen vy můžete být tak drzý a tak hloupý! Nuže k tomu nebude císařský senát mlčet. Až se dozví, že jste přepadl loď směřující za diplomatickým pos…”

“Senátorka Leia Organa,” Zabručel Darth Vader měkce, ale dost hlasitě, aby přerušil její protesty. Na způsobu s jakým vychutnával každou slabiku, bylo patrné, jakou má radost, že ji našel. “Nehrajte si se mnou, Vaše Výsosti,” pokračoval zlověstně. “Vy nejste na žádné dobročinné cestě. Proletěla jste zakázaným systémem, nedbala jste početných varování a naprosto jste neuposlechla rozkazů k návratu. Teď už na tom nezáleží.” Obrovitá kovová lebka se k ní naklonila. “Vím, že špióni v zakázaném systému několikrát odvysílali na toto plavidlo své zprávy. Šli jsme po stopě až k těm individuím, která je odvysílala. Ta ale využila oné bídné milosti a zahubila sama sebe, aniž jsme je mohli vyslechnout. Chci vědět, kde jsou ony údaje.”

Zdálo se, že na dívku nijak nepůsobí ani Vaderova slova ani jeho nepřátelské vzezření.

“Nechápu, o čem tu žvaníte,” odsekla a pohlédla stranou. “Jsem členka senátu a jsem tu na diplomatické cestě do…”

“Do tábora vašich povstaleckých spojenců,” prohlásil útočně Vader. “Také jste zradila.” Pohlédl na důstojníka stojícího opodál. “Odveďte ji.”

Podařilo se jí plivnout na něho.

Plivanec stékal po jeho zbroji, dosud rozpálené bojem. Mlčky si ji očistil a se zájmem se díval, jak ji odvádějí tunelem do křižníku. Vysoký, štíhlý voják s hodnostním označením císařského kapitána přistoupil k Vaderovi a upoutal jeho pozornost. “Je nebezpečné ji zatýkat,” osmělil se. Také se za ní díval, jak jí odvádějí do křižníku. “Když někdo prozradí i slůvko, senát bude protestovat. Vzbudí to sympatie k povstalcům.” Kapitán vzhlédl k neproniknutelné kovové tváři a pak nezúčastněně dodal: “Měla by být okamžitě odstraněna.”

“Ne. Nejdřív jsem povinen objevit, kde mají svoji tajnou základnu,” odpověděl Vader vlídně. “Všichni povstalečtí špióni byli odstraněni – naší rukou nebo svou vlastní. Jediný zbývající klíč k tomu místu je ona. V plném rozsahu ji použiji. Když bude třeba, použiju ji do důsledků – ale dozvím se, kde je ta povstalecká základna.”

Kapitán nakrčil rty, trochu potřásl hlavou, možná dokonce se sympatií když na tu ženu pomyslel. “Raději zemře, než by vám poskytla informace.”

Vaderova odpověď byla tak lhostejná, že až mrazila. “Nechte to na mě.” Chvilku uvažoval a pak pokračoval. “Vyšlete na všech vlnových rozsazích volání o pomoc. Sdělte všem, že její loď potkala neočekávaný meteoritický roj a nedokázala se mu vyhnout. Podle přístrojů byla ochrana lodi zničena a loď poškozena natolik, že ztratila pět a devadesát procent vzduchu. Informujte jejího otce a senát, že všichni na palubě zahynuli.” Ke kapitánovi a Temnému pánovi připochodovala skupina unaveně vyhlížejících vojáků. Vader na ně hleděl a čekal.

“Pásky s údaji nejsou na palubě. V informačních bankách lodi nejsou žádné hodnotné informace,” opakoval mechanicky velící důstojník. “Od chvíle kontaktu jsme nezachytili žádné vysílání z lodi. Během boje opustil loď poškozený záchranný člun, ale je prokázáno, že v té době nebylo na jeho palubě nic živého.”

Zdálo se, že Vader přemýšlí. “Mohl to být poškozený záchranný člun,” uvažoval, “ale mohly v něm být pásky. Pásky nejsou živé. Domorodci, kteří by je našli, by nejspíš nepochopili jejich důležitost a asi by je smazali a dál použili. Jenže… Pošlete dolů oddíl, ať je najde nebo ať se přesvědčí, že nejsou ve člunu,” nařídil konečně kapitánovi a vyčkávajícímu důstojníkovi. “Buďte ale opatrní. Není třeba budit pozornost ani na tomhle mizerném bezvýznamném světě.”

Když důstojník se svými vojáky odešel, Vader obrátil oči ke kapitánovi. “Tu loď rozmetejte – nesmí tu po nás nic zůstat. Pokud jde o záchranný člun, nemůžeme riskovat, že to nebyla nějaká mechanická závada. Mohl by obsahovat nebezpečné údaje. Dohlédněte na to osobně, kapitáne. Pokud ta data existují musíte je získat nebo zničit za každou cenu.” Potom s uspokojením dodal: “Když se nám to povede, se senátorkou v naší moci se brzy dočkáme konce toho nesmyslného povstání.”