Джордж Лукас: Hvězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

Lukova energie byla bohužel příliš rozptýlena posledním setkáním s Biggsem, takže po několika hodinách mnoho ze svého vyšívání za sebou neměl. Vzpomínal na přítelův odchod a jemně při tom hladil poškozenou zadní ploutev hoperu – ploutev poškodil, když v prudkých výkrutech a otočkách pronásledoval vysněnou stíhačku “téčko” úzkým kaňonem. Tam ho vyčnívající převis zasáhl stejně účinně jako energetický paprsek. Něco se v něm začalo najednou vařit. S neobvyklou prudkostí odhodil motorový francouzák na ponk.

“Vždyť je to nespravedlnost!” prohlásil, sám nevěděl ke komu. Hlas mu smutně poklesl. “Biggs má pravdu odsud se nikdy nedostanu. Chystá povstání proti Impériu a já tu trčím na zavšivené farmě.”

“Promiňte prosím, pane.” Luke se udiveně otočil, ale nebyl tam nikdo, jenom ten vysoký android Threepio. Vypadal úplně jinak, než když ho Luke spatřil poprvé. Čistící oleje z něho smyly veškerou špínu a prach, takže jeho bronzově zbarvená slitina zářila ve svitu nástropních lamp. “Mohu s něčím vypomoci?” ptal se robot úslužně. Luke si stroj prohlížel a hněv z něho volně odpadal. Nemělo smysl na robota křičet.

“Pochybuji,” odpověděl, “leda že bys uměl ovlivnit čas a urychlit sklizeň. Nebo mě teleportovat z téhle hromady písku strejdovi Owenovi rovnou pod nosem.”

Ani ti nejdokonalejší roboti nedovedou rozpoznat ironii, takže Threepio vážně uvažoval o odpovědi, než řekl: “To nemohu posloužit, pane. Jsem pouhý droid třetího stupně a nejsem příliš obeznámený v takových věcech, jako je transatomická fyzika.” Když pak si připomněl události několika posledních dní, najednou dodal: “Po pravdě řečeno, mladý pane, nejsem si ani docela jistý, na které planetě se nacházíme.” Zatímco hovořil, rozhlížel se s novým zájmem kolem sebe.

Luke se sardonicky uchechtl a zaujal výsměšnou pózu. “Jestli tenhle vesmír má nějaký střed, tak jseš na tom nejvzdálenějším světě od něho.”

“Ano, pane Luku.”

Mladík podrážděně zavrtěl hlavou. “Nech toho pánování, jsem prostě Luke. A tenhle svět se jmenuje Tatoine.”

Threepio jemně pokývl. “Děkuji, p… Luku.

Jmenuji se See Threepio, humandroid, specializovaný na otázky vztahu.” Kovovým palcem ukázal za sebe k nabíječce. “To je můj společník Artoo Detoo.”

“Těší mě, Threepio,” řekl Luke vlídně. “Ahoj, Artoo Detoo.” Prošel garáží a podíval se na ukazatele na předním panelu stroje. Uspokojeně zabručel. Odstraňoval propojovací kabely, když spatřil cosi, co ho přimělo k tomu, aby se zamračil a naklonil se blíže.

“Co se děje, Luku?” zajímal se Threepio. Luke se obrátil k nedalekému stojanu na nářadí a sundal z něho malý univerzální nástroj.

“Ještě nevím, Threepio.” Vrátil se k nabíječce, nahnul se nad Artoo Detoo a začal seškrabovat chromovanou škrabkou skvrny na vrcholu malého droida. Občas musel rychle uskočit, protože jemný nástroj vymršťoval do výšky drobné úlomky koroze. Threepio se zájmem přihlížel, jak Luke pracuje.

“Je tu spousta divných karbonických pozůstatků. Takové jsem ještě nikdy neviděl. Jak to vypadá, vy dva jste zažili pár hodně zvláštních akcí.”

“Zajisté, pane,” připustil Threepio. Zapomněl Lukovi tykat. Luke ale byl příliš zaměstnaný, aby ho opravil. “Nikdy se až divím, že jsem v tak dobrém stavu.” Pak dodal, jako by pod tlakem Lukovy poznámky: “Když pomyslím na povstání a všechno kolem…”

Mluvil sice opatrně, ale stejně asi něco prozradil, uvědomil si Threepio, protože Lukovi zasvítilo v očích téměř jako jawovi. “Vy něco víte o povstání proti Impériu?” zeptal se.

“Jak se to vezme,” poznamenal Threepio zdráhavě. “Kvůli povstání jsme se ocitli ve vašich službách. Pochopte, jsme uprchlíci.” Neřekl ale, odkud uprchli. Nezdálo se ale, že se na to Luke chce zeptat.

“Uprchlíci! Takže já jsem opravdu viděl kosmickou bitvu!” vyrazil ze sebe vzrušeně. “Řekni mi, kde jste byli a v kolika bojích. Jak pokračuje povstání? Bere ho Impérium vážně? Viděl jsi hodně zničených lodí?”

“Trochu pomaleji, prosím, pane,” žadonil Threepio. “Špatně si vykládáte náš status. Jsme jen nevinní neutrálové. Naše účast na povstání byla značně okrajové povahy. Pokud jde o bitvy, byli jsme v několika, jak si myslím. Je těžko to odhadnout, pokud nejste v kontaktu se skutečnou bojovou technikou.” Pokrčil rameny.

“Kromě toho, není o čem vyprávět. Uvědomte si, pane, že nejsem o mnoho víc než kosmetizovaný počítač a že neumím dobře vyprávět příhody a s nimi spojené historie a už vůbec nejsem schopen je přikrašlovat. Jsem značně neliterární stroj.”

Luke se zklamaně odvrátil a začal znovu čistit Artoo Detoo. Další seškrabování objevilo cosi tak podivného že si to vyžádalo jeho plnou pozornost. Mezi dvěma holými vodiči vězel malý úlomek kovu. Měl by způsobit zkrat. Luke odložil jemnou škrabku a vybral si větší nástroj.

“Dobrá, přítelíčku,” bručel, “tady se ti něco pořádně zaseklo.”

Tlačil a páčil a stačil při tom věnovat část pozornosti Threepio. “Byli jste na bojové lodi nebo…” Kov povolil s hlasitým “Křach” a Luke udělal kotrmelec nazad.

Když se vrátil na nohy, chtěl vyběhnout v před – a zarazil se, bez dechu. Předek jednotky Artoo Detoo začal zářit.

Objevil se třírozměrný obraz ani ne tři čtvrti metru vysoký, ale dokonale prokreslený. V krychli se vytvořil portrét tak úžasný, že po několika minutách Luke shledal že se dusí – protože zapomněl dýchat. Přestože byl ostrý, obraz nepravidelně blikal a komíhal se, jako by záznam byl jen narychlo pořízený a instalovaný. Luke zíral na ty divné barvy promítnuté do všední atmosféry garáže a už se chtěl zeptat, ale na to už nedošlo. Rty té postavy se pohnuly a dívka promluvila – nebo se spíš zdálo, že promluvila. Luke věděl, že zářivý obraz je generovaný kdesi uvnitř podsaditého trupu Artoo Detoo.

“Obi-Wan Kenobi,” ozval se chraptivý hlas, “pomoz mi! Jsi má poslední naděje.” Výboj statické elektřiny na chvilku rozbil obraz. Pak se znovu uspořádal a hlas ještě jednou opakoval: “Obi-Wan Kenobi, jsi má poslední naděje.” Hologram pokračoval, ale ozývaly se jen skřípavé zvuky. Luke dlouho seděl bez sebemenšího hnutí.

Přemýšlel o tom co vlastně vidí. Pak zamrkal a zeptal se jednotky Artoo Detoo: “Co to má znamenat Artoo Detoo?”

Podsaditý droid uhnul stranou, hranatý obraz se pohnul s ním. Pak zapípal. Znělo to jako nesmělá odpověď. Zdálo se, že Threepio je stejně zmatený, jako Luke.

“Co je to?” zeptal se ostře a ukázal na hovořící portrét a pak na Luka. “Byl jsi tázán. Kdo a co je to a jaký to má původ – a proč to všechno je?”

Jednotka Artoo Detoo vyrobila překvapené pípnutí, jako kdyby pro všechno na světě si teprve teď všimla hologramu. Pak následoval pípavý proud informací. Threepio do sebe vstřebal údaje, chtěl se zamračit, ale nešlo to, takže se musel omezit na to, že svůj vlastní zmatek vyjádřil tónem hlasu. “Trvá na tom, že to nic neznamená, pane. Pouhá porucha – staré údaje. Záznam měl už dávno smazaný, ale nebyl k němu přístup. Trvá na tom, že si toho nemáte všímat.” Bylo to, jako kdyby někdo řekl Lukovi, aby si nevšímal skrýše Durindfirů, kdyby na ní narazil na poušti.

“Kdo je to?” Zeptal se, hledě upřeně na hologram. “Je krásná.”

“Skutečně nevím, kdo to je,” prohlásil Threepio upřímně. “Myslím, že mohla s námi cestovat na naší poslední cestě. Poněkud si vzpomínám, že to byla jakási důležitá osobnost. Může to souviset s faktem, že náš kapitán byl diplomatický atašé v…”