Elaine Cunningham - Poutník

„Taky Caladornovi přisuzují roli nejdůležitějšího arbitra v otázkách stylu,“ prohlásil Danilo s hranou vážností. „Očekávám, že v této sezóně bude námořnické oblečení v módě.“

Khelben se na mladíka zamračil. „Kromě zprávy, kterou máš před sebou, poslal Caladorn taky informace o osudu Klipru . Možná si vzpomínáš, že je to jedna z lodí z Hlubiny, která se letos ztratila. Bezcílně plula jako loď duchů a na palubě měla sudy s těly více než tuctu mořských elfů, naložených v solném nálevu.“

Mladý muž se zachmuřil. „Seveřani nemají krásný lid v lásce, ale neuvědomoval jsem si, že situace je tak zoufalá.“

„Seveřani a elfové,“ zopakoval Khelben. „Kdy bývají věci takhle jednoduché?“

„Než je dostaneš do rukou?“ navrhl jeho synovec vstřícně. „Chceš si to poslechnout, nebo ne?“

Danilo zvedl ruku a rozmáchlým gestem naznačil, že má arcimág pokračovat.

„Podle Harpelovy práce o kulturách Temných říší je zničení elfů z povrchu hlavním cílem drowích elfů a tento cíl předčí jen snaha o ovládnutí podzemních říší.“

Danilo se odstrčil od zdi. „Věříš tomu, že naše hezká malá kouzelnice se za tímto účelem spojila se Seveřany? Že měla podíl na smrti těch mořských elfů?“

„Po pravdě? Ne. Nedokážu si představit, že by se První sekyry Ruathymu s jakýmkoli elfem, bez ohledu na barvu, a z jakéhokoli důvodu spojily jinak než na chvíli. Jak říká staré severské přísloví, když k lovu na vlka využiješ vlka, měj při ruce dva šípy.“

„Roztomilá myšlenka a chytlavý rytmus. Musím to hned zhudebnit,“ zamumlal Danilo. „Za předpokladu, že žádné takové spojenectví neexistuje, co ta dívka podle tebe chystá?“

„V tom je problém,“ zabručel Khelben. „Nemám tušení, co tu ženu pohání.“

Ženské uchichtnutí muže upozornilo, že už nejsou sami. Laerel Stříbroruká se opírala o zárubně dveří, paže měla zkřížené na prsou a oči jí pobaveně zářily.

Arcimágova paní, sama čarodějka proslulá svou mocí, byla stejně vysoká jako její pán. Třebaže byl den ještě mladý, měla na sobě skrovné, stříbrné taneční šaty v přesně stejném odstínu jako vlasy, které jí v zářících vlnách sahaly až po kolena.

„Mluvíme o ženách obecně, nebo jsi měl na mysli nějakou konkrétní?“ zeptala se.

„Mluvil jsem o té drowce.“

Něco v Khelbenově hlase způsobilo, že se Laerel přestala usmívat. „Pokud mluvíš o mé sestře Qilué – mohla bych dodat opět – možná bys měl změnit tón.“

„Co kdybychom tuhle brázdu už znovu neorali?“ navrhl kouzelník popudlivě.

„Znamená to, že tě nezajímá moje poslední návštěva u rodiny?“

Khelbenova tvář se ještě víc zachmuřila. „Zase jsi byla v Přístavu Lebek?“

„Ano, právě jsem se vrátila. Qilué si o svou mladou přítelkyni dělá velké starosti. Někdo Liriel hledá, někdo schopný vytvořit velice rozlehlou síť. Moje sestra má v úmyslu Liriel pomoct dostat se bezpečně k cíli.“

„Tady to máš, strýčku,“ skočil jí do řeči Danilo. „Problém je vyřešen.“

„Všiml jsem si,“ řekl arcimág temně, „že Qilué vyřeší méně problémů, než způsobí. Možná patří Mystře, ale je drow až do morku kostí: impulzivní, náladová, pomstychtivá a nelogická.“

„Taky o tobě mluví hezky,“ prohlásila Laerel s přehnanou vlídností.

Khelben se nenechal vyprovokovat. „Řekni mi všechno.“

Čarodějka chvíli mlčela a dlouze a utrápeně si povzdechla. „Qilué říkala, že provedli průzkum a rozdali úplatky. Věří, že pátrání po Liriel se rozšířilo do Hlubiny. Poslouchal jsi, co se zpívá v krčmách, Dane?“

„Ano, ale nerozumím všemu, co slyším,“ přiznal. „Zdá se, že je vypsaná velice působivá odměna za někoho jménem Vrána. Víc jsem nepochopil.“

„To na vysvětlení, co se děje, stačí.“ Laerel si opět povzdechla a zastrčila si stříbrnou kadeř za ucho. „Po Qiluéině mladé přítelkyni bude pátrat každá nezákonná frakce v Hlubině, nemluvě ani o kdejakém darebákovi, který hledá cestu, jak zaplatit dluhy z hazardu.“

„Nemluvě o lidech, kteří pokládají boj se zlem, což pro většinu z nich zahrnuje všechny temné elfy, za svou řádnou povinnost,“ vložil se do toho Dan.

Žena se zašklebila. „Doufala jsem, že o těch nebudeme mluvit.“

„Obyvatelé Hlubiny, co to myslí dobře, pro nás představují ten nejmenší problém.“ Khelben vytáhl z tajné kapsy v rukávu váček ze síťoviny plný drahokamů. „Tohle je část pokladu hlubinného draka, kterou Liriel použila k vykoupení Elfí panny , ruathymské pirátské lodě, patřící Hrolfovi Nezkrotnému. Vzhledem k tomu, že drowka měla tyto drahokamy několik dní, mohou být očarovány tak, abychom ji pomocí nich našli. A co víc – mohou nám ukázat, kdo další ji magickými či nemagickými prostředky hledá.“

Danilo pozorně sledoval, jak Khelben rychlými pohyby spřádá kouzlo. Trvalo to jen chviličku a před arcimágem se vznášela úžasná mapa, miniaturní krajina s ostrovy a pobřežními zeměmi severního moře. Khelben vytáhl z brašny lahvičku a z ní špetku jiskřivého prášku. Ten rozhodil nad mapou. Drobná zářící světélka se snášela na iluzi a uvolňovala do věžní komnaty výraznou vůni.

Mladík si pozorně prohlížel iluzi a sledoval, jak se po zemi i po moři ženou stříbřitá vlákna. Ukázal na obzvláště jasnou síť, spojující Luskán a Ruathym.

„To je asi nedávný nájezd po moři. Jaké je spojení mezi těmito dvěma starými nepřáteli a naší novou přítelkyní?“

„Kapitán, který útoku velel, byl Rethnor,“ odvětil Khelben, „jeden z pěti lordů z Luskánu.“

„Kapitán Rethnor,“ řekl Danilo zamyšleně. „Povídá se o něm, že je zákeřný a vychytralý, typ muže, který nejspíš nepřijme vinu za své selhání. A z koho udělat obětního beránka lépe než z drowa?“

„Z Hlubiny,“ odpověděl Khelben, jako by Danilova otázka nebyla jen řečnická. „Dokonce i teď rozšiřuje povídačky, že Ruathym uzavřel mocná a nebezpečná spojenectví – spojenectví, která ospravedlnila tento útok na jeho svrchovanost. Rethnor tvrdí, že se Ruathym spojil s temnými elfy a Hlubina jejich temné záměry tiše schvaluje, nebo dokonce i podporuje. Liriel odplula z Hlubiny. Pokud ji vpustíme zpět do města a umožníme jí volný pohyb, dodáme tím jeho slovům na věrohodnosti.“

„To je směšné!“ namítl Danilo. „Kdo by něčemu takovému věřil?“

Khelben posměšně zafuněl. „Odkdy řídí cesty šeptandy logika? Jestliže nějakou věc opakují dost často, najde se spousta hlupáků, kteří uvěří, že je pravdivá.“

„Co tedy navrhuješ udělat? Předat Liriel kapitánu Rethnorovi?“

„Je spousta lidí, kteří by ji rádi prodali, a to nejen Rethnorovi.“ Khelben pronesl další tajemná slova. Stříbrná vlákna naplnila moře jako rybářské sítě a ponořila se hluboko do půdy a kamene.

„Společnost krakena,“ usoudil Danilo a pokývl směrem k moři, „a předpokládám, že ta podzemní síť jsou drowové. Vypadá to, že Liriel měla napilno.“

„Kéž by se tam zastavila.“ Khelben rozhodil další špetku prášku a mapa se opět změnila.

Několik průhledných koulí se navzájem překrývalo a jejich obrazy se vrstvily jako barevná duha. Ze všech těchto sfér bytí proudila vlákna a sbíhala se v nejasné změti v moři kousek východně od Hlubiny. Celkově se svým tvarem podobala pavoučí síti.