• Пожаловаться

Robert Jordan: Koruna z mečů

Здесь есть возможность читать онлайн «Robert Jordan: Koruna z mečů» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию). В некоторых случаях присутствует краткое содержание. категория: Фэнтези / на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале. Библиотека «Либ Кат» — LibCat.ru создана для любителей полистать хорошую книжку и предлагает широкий выбор жанров:

любовные романы фантастика и фэнтези приключения детективы и триллеры эротика документальные научные юмористические анекдоты о бизнесе проза детские сказки о религиии новинки православные старинные про компьютеры программирование на английском домоводство поэзия

Выбрав категорию по душе Вы сможете найти действительно стоящие книги и насладиться погружением в мир воображения, прочувствовать переживания героев или узнать для себя что-то новое, совершить внутреннее открытие. Подробная информация для ознакомления по текущему запросу представлена ниже:

Robert Jordan Koruna z mečů

Koruna z mečů: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Koruna z mečů»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Robert Jordan: другие книги автора


Кто написал Koruna z mečů? Узнайте фамилию, как зовут автора книги и список всех его произведений по сериям.

Koruna z mečů — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Koruna z mečů», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Náhle jí svět před očima zbělel. Měla pocit, jako by se vznášela. Když znovu uviděla, ležela roztažená na zemi na tucet kroků od místa, kde stála, všechno ji bolelo, lapala po dechu a byla pokrytá hlínou. Vlasy jako by jí chtěly odletět od hlavy. Další moudré taky ležely na zemi kolem rozervané jámy celý sáh v průměru. Několika ze šatů stoupaly proužky kouře. Ne všechny padly – souboj ohně a blesků na obloze pokračoval – ale na zemi jich bylo příliš mnoho. Musí je vrhnout zpátky do tance.

Přinutila se nadechnout, vyškrábala se na nohy a ani se nenamáhala otřepat ze sebe hlínu. „Kupředu, oštěpy!“ zavřískla. Popadla Estalaine za hranatá ramena a snažila se ženu zvednout, ale pak si všimla jejích nehybně otevřených modrých očí a poznala, že žena je mrtvá, tak ji nechala zase spadnout. Místo toho zvedla omámenou Doraillu, jednomu z padlých Hromových chodců sebrala oštěp a zamávala jím ve vzduchu. „Kupředu, oštěpy!“ Některé moudré to zřejmě vzaly doslova a vrhly se do tlačenice algai’d’siswai . Ostatní si udržely chladnou hlavu, pomáhaly těm, jež mohly vstát, a bouře ohně a blesků pokračovala, zatímco Sevanna pobíhala za řadou moudrých, mávala oštěpy a hulákala: „Kupředu, oštěpy! Kupředu, oštěpy!“

Bylo jí do smíchu. Smála se. Byla celá od hlíny, kolem zuřila bitva, a ona ještě nikdy v životě neměla takovou radost. Skoro si přála, aby se byla rozhodla stát Děvou oštěpu. Skoro. Žádná Far Dareis Mai by se nikdy nemohla stát náčelníkem kmene, stejně jako se žádný muž nemohl stát moudrým. Cesta Děvy k moci byla vzdát se oštěpu a stát se moudrou. Sevanna jako manželka kmenového náčelníka vládla mocí ve věku, kdy Děvě teprve svěřily oštěp nebo učednice moudré nosila vodu. A teď to měla všechno, moudrou i náčelníka kmene, ačkoliv bude třeba ještě hodně práce, aby ten druhý titul nosila doopravdy. Na titulech příliš nezáleželo, pokud měla moc, ale proč by neměla mít obojí?

Náhle kdosi zaječel. Sevanna se otočila a s otevřenou pusou zůstala civět na kosmatého vlka, jenž právě rozerval Doseře hrdlo. Bez přemýšlení mu vrazila oštěp do boku. Otočila jím, aby zlomila ratiště, a vtom kolem ní proletěl další vysoký vlk a vrhl se na záda jednoho z algai’d’siswai , přibíhali další a další vlci, všude šelmy trhaly postavy v cadin’sorech .

Sevanna pocítila pověrčivý strach, když vytahovala oštěp z těla zvířete. Aes Sedai povolaly vlky, aby za ně bojovali. Nedokázala odtrhnout zrak od vlka, jehož zabila. Aes Sedai... Ne. Ne! Nic to nemohlo změnit. Ona to nedopustí.

Nakonec se jí podařilo podívat se jinam, jenže než mohla znovu povzbudivě zařvat na moudré, jazyk jí ztuhl z něčeho jiného, na co zůstala i ona zírat s otevřenou pusou. Na hlouček mokřinských jezdců s rudými přilbami a kyrysy, ohánějící se meči a bodající oštěpy, uprostřed algai’d’siswai . Odkud se vzali oni?

Neuvědomila si, že promluvila nahlas, dokud jí neodpověděla Rhiale. „Snažila jsem se ti to říct, Sevanno, jenže tys nechtěla poslouchat.“ Žena s vlasy jako oheň se znechuceně podívala na oštěp v Sevannině ruce. Moudré nenosily oštěpy. Sevanna si okatě položila oštěp do ohbí lokte, jak to viděla dělat náčelníky, a Rhiale pokračovala. „Mokřiňané zaútočili z jihu. Mokřiňané a siswai’aman .“ Do toho slova vložila veškeré opovržení, vhodné pro ty, kteří se pojmenovali Dračí oštěpy. „Taky Děvy. A... A jsou tam moudré.“

„Bojují?“ vyhrkla Sevanna nevěřícně, než si uvědomila, jak to znělo. Když ona mohla odhodit zpuchřelý zvyk, ti sluncem oslepení mamlasové na jihu, kteří si říkali Aielové, to určitě mohli udělat taky. Ona však nečekala, že to udělají. Nepochybně je přivedla Sorilea. Ta stařena Sevanně připomínala kamennou lavinu, která se řítí z kopce a strhává s sebou všechno, co jí stojí v cestě. „Musíme na ně okamžitě zaútočit. Ony Randa al’Thora nedostanou. Jinak by pokazily naši pomstu za Desain,“ dodala, když se Rhiale rozšířily oči.

„Jsou to moudré,“ podotkla druhá žena hluše a Sevanna s trpkostí pochopila. Připojit se k tanci oštěpů bylo už tak dost špatné, ale moudré útočící na moudré bylo víc, než nač byla ochotná přistoupit dokonce i Rhiale. Souhlasila, že Desain musí zemřít – jak jinak by bylo možné přimět ostatní moudré, nemluvě o algai’d’siswai , k útoku na Aes Sedai, což bylo nezbytné, aby se Rand al’Thor dostal do jejích rukou, a s ním i všichni Aielové – a přesto to bylo vykonáno v tajnosti, ve společnosti žen se stejným přesvědčením. Tohle bude přede všemi. Hlupáci a zbabělci, všichni!

„Tak bojujte s těmi nepřáteli, na které máte žaludek, Rhiale.“ Do každého slova vložila tolik opovržení, kolik jen mohla, ale Rhiale jenom kývla, upravila si loktuši, znovu mrkla na oštěp v Sevannině ruce a vrátila se na své místo v řadě.

Třeba existoval způsob, jak přimět ty druhé moudré, aby zaútočily první. Vhodnější by bylo zaútočit překvapivě, ale lepší něco takového, než kdyby jí vyrvaly Randa al’Thora z rukou. Co by dala za ženu, která může usměrňovat a udělala by bez odmlouvání, co se jí řekne. Co by dala za to, kdyby mohla být na pahorku a vidět, jak bitva probíhá.

Oštěp držela připravený, ostražitě sledovala vlky – ti, které viděla, buď zabíjeli muže a ženy v cadin’sorech , nebo byli sami mrtví – a začala zase hlasitě povzbuzovat bojující. Na jihu mezi Shaidy dopadalo víc ohně a blesků než předtím, avšak pokud viděla, neznamenalo to žádný rozdíl. Bitva, s ohnivými výbuchy, kdy všude létala hlína a těla, pokračovala nezměněným tempem.

„Kupředu, oštěpy!“ ječela Sevanna mávajíc svým. „Jen kupředu, oštěpy!“ Mezi meloucími se algai’d’siswai nepoznala žádného z hlupáků, kteří si kolem spánků přivázali kus červené látky a pojmenovali se siswai’aman . Třeba jich bylo příliš málo, aby změnili běh událostí. Hloučky mokřiňanů byly rozhodně daleko od sebe a bylo jich málo. Jak se dívala, jeden byl přemožen, muži i koně, bodajícími oštěpy. „Kupředu, oštěpy! Kupředu, oštěpy!“ Hlas měla plný vzrušení. I kdyby si Aes Sedai povolaly deset tisíc vlků, i kdyby si Sorilea přivedla tisíc moudrých a sto tisíc oštěpů, Shaidové dnes stejně zvítězí. Shaidové a ona sama. Sevanna z Jumai Shaidů nebude nikdy zapomenuta.

Náhle se uprostřed bitevní vřavy ozvalo duté zadunění. Zdánlivě přicházelo od vozů Aes Sedai, ale Sevanně nic neprozradilo, zda to způsobily ony či moudré. Neměla ráda věci, které nechápala, přesto se nehodlala ptát Rhiale nebo ostatních, aby tak prozradila svou nevědomost. A taky to, že nemá schopnost, kterou zde, kromě ní, měly všechny ženy. Mezi nimi se to nepočítalo, ale další věc, kterou neměla ráda, bylo, když ostatní měli moc, již ona neměla.

Mezi algai’ďsiswai se zablesklo, ale když se podívala, nic tam nebylo. Pak se stalo opět to samé, záblesk světla, jejž viděla jakoby koutkem oka, a když se podívala, zase tam nic nebylo. Příliš mnoho věcí, jimž nerozuměla.

S povzbudivým hulákáním si prohlížela řady shaidských moudrých. Některé vypadaly ucouraně, šátky byly pryč a dlouhé vlasy jim volně visely, suknice a jupky měly pokryté hlínou či dokonce ožehnuté. Aspoň tucet jich ležel v řadě, sténaly, a sedm leželo nehybně, s loktušemi přes obličej. Sevannu však zajímaly ty, co byly na nohou. Rhiale a Alarys se svými vzácnými černými vlasy, připomínajícími vrabčí hnízdo. Someryn, která začala nosit živůtek rozvázaný, takže předváděla ještě větší kus poprsí než Sevanna sama, a Meira, s dlouhým obličejem ještě zachmuřenějším než obvykle. Rozložitá Tion, kostnatá Belinda a Modarra, vysoká jako muž.

Читать дальше
Тёмная тема

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Koruna z mečů»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Koruna z mečů» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё не прочитанные произведения.


Robert Jordan: New Spring: The Novel
New Spring: The Novel
Robert Jordan
Robert Jordan: Knife of Dreams
Knife of Dreams
Robert Jordan
Robert Jordan: A Memory of Light
A Memory of Light
Robert Jordan
Robert Jordan: Oko świata
Oko świata
Robert Jordan
Robert Jordan: Oko světa
Oko světa
Robert Jordan
Robert Jordan: Stín se šíří
Stín se šíří
Robert Jordan
Отзывы о книге «Koruna z mečů»

Обсуждение, отзывы о книге «Koruna z mečů» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.