Arthur Clarke - Kladivo Boží

Než dorazil na můstek, smířil se už s situací, jaká nastala. Vyrovnanost mu však dlouho nevydržela. Hlavní obrazovka ještě dávala iluzi, že se mezi ním a známou krajinou Kálí nic nenachází. To se nezměnilo. Co však leželo za ní, to naplnilo kapitána Singha jedním z mála okamžiků opravdové hrůzy, kterou kdy v životě poznal. Nepochybně za to nesl částečně vinu jeho podivný emocionální stav. Avšak ani v příznivém duševním rozpoložení nikdo nemohl hledět na oblohu nad Goliášem bez ohromujícího pocitu posvátné bázně.

Nad příkře zakřiveným obzorem Kálí se tyčila, a dokonce během doby, kdy ji kapitán pozoroval, zřetelně stoupala, rozrytá krajina jiného kosmického tělesa. Robert Singh měl na okamžik pocit, že je zpátky na Fobosu a vzhlíží proti ohromné tváři Marsu. Ale toto zjevení bylo dokonce ještě větší — a Mars samozřejmě navždy patřil na oblohu Fobosu, nepohyboval se stále směrem k zenitu jako toto přízračné těleso. Nebo se přibližovalo? Snažili se zastavit jednoho kosmického tuláka, aby nespadl na Zemi. Chystá se další na srážku s Kálí?

„Bobe, Sir Colin s tebou chce mluvit.“

Singh úplně zapomněl na své společníky. Rozhlédl se a s překvapením zjistil, že se k němu na můstku připojila polovina posádky a všichni v úžasu zírají na oblohu.

„Nazdar, Coline,“ přinutil se říct — nebylo snadné mluvit k někomu, kdo měl být mrtvý. „Co se to proboha stalo?“

„Velkolepý pohled, že ano?“ Vědcův hlas zněl nevzrušeně a uklidňoval. „My jsme měli výhled z první ruky, tady nahoře na saních. Nepoznáváš to? Ale to bys měl. Díváš se přece na Kálí! Bomba sice nevybuchla, ale pořád měla megatuny kinetické energie. Dost na to, aby rozštípla Kálí na dvě půlky jako měňavku. Odvedla dobrou práci. Doufám, že se Goliáš nepoškodil. Budeme ho potřebovat jako domov, ještě nějakou dobu. Na jak dlouho? Toť otázka, jak řekl Hamlet.“

Oslava u příležitosti znovushledání vypadala víc jako díkůvzdání než jako skutečná oslava — pocity byly na oslavu příliš hluboké. Čas od času bzukot hovoru v sále znenadání ustal a rozhostilo se naprosté ticho, zatímco všichni sdíleli stejnou myšlenku: „Jsem skutečně naživu, nebo jsem mrtvý a pouze sním, že jsem naživu? A jak dlouho ten sen vydrží?“ Pak někdo prohodil slabomyslný vtip a zase se všichni dohadovali a diskutovali.

Většina lidí se soustředila kolem Sira Colina, který si vskutku vychutnal, jak prohlásil, pohled z hlavní tribuny. Přilétající střela udeřila poblíž nejužšího místa asteroidu — střední části burského oříšku — ale místo jaderné ohnivé koule, kterou oba pozorovatelé očekávali, se zvedla ohromná fontána prachu a trosek. Když fontána opadla, Kálí se zdála nezměněná. Pak se velice pomalu rozštěpila na dva téměř stejně velké kusy. Protože každý nesl část původní rotace Kálí, začaly se pozvolně oddělovat, jako dva točící se bruslaři, kteří se přestali držet za ruce.

„Navštívil jsem šest asteroidů — dvojčat,“ řekl Sir Colin, „počínaje s Apollo 4769 — Castalia. Ale nikdy jsem si ani ve snu nepředstavil, že uvidím, jak se dvojčata zrodí! Samozřejmě nebudeme mít Kálí 2 jako měsíc příliš dlouho — už se odsouvá pryč. Velkou otázkou zůstává: udeří jeden z páru asteroidů do Země? Nebo ani jeden?

S troškou štěstí proletí každý po jiné straně. Takže i když bomba nevybuchla, možná svou práci odvedla. VESMÍRNÁ OCHRANA by za pár hodin měla znát odpověď. Kdybych však byl tebou, Sonny, nebral bych na to žádné sázky.“

Napětí, alespoň na Goliáši, netrvalo dlouho. VESMÍRNÁ OCHRANA oznámila téměř okamžitě, že Kálí I. — o maloučko menší úlomek, na němž uvázla kosmická loď — se značnou rezervou mine Zemi. Kapitán Singh přijal tuto zprávu spíše s úlevou než naplněn radostí. Po všem, co vytrpěli, se to zdálo pouze fér. Je sice pravda, že Vesmír neví nic o spravedlnosti, ale člověk může vždy doufat.

Dráha Goliáše se promění jen nepatrně, když se kosmická loď přežene kolem Země několikrát větší rychlostí, než je úniková. Potom bude loď i její soukromé kosmické těleso neustále nabírat rychlost jako kometa, která dosáhla bodu nejbližšího ke Slunci. Tenhle bod bude ležet až uvnitř oběžné dráhy Merkuru. Torin Fletcher už dával dohromady pláty odrazové fólie, aby vytvořil obří stan, který je ochrání před teplotní zátěží desetkrát větší, než jaká panuje v poledne na Sahaře. Pokud si udrží svůj slunečník v dobrém stavu, nemají se kromě nudy čeho obávat. Bude trvat přes tři měsíce, než je Hercules dokáže dohonit.

Byli v bezpečí a už se zapsali do historie. Ale na Zemi stále ještě nikdo nevěděl, zda lidská historie bude pokračovat. Jediné, co teď dokázaly počítače VESMÍRNÉ OCHRANY zaručit, bylo to, že Kálí II. nezasáhne přímo žádnou velkou pevninu. To bylo jisté uklidnění, ale nikoli dostatečné k tomu, aby zabránilo hromadné panice, tisícům sebevražd a narušování zákona a pořádku. Světová rada zabránila nejhorším katastrofám jedině tím, že rázně, téměř diktátorsky, převzala všechny pravomoce.

Muži a ženy na palubě Goliáše sledovali dění na Zemi s účastí a soucitem, přesto však s pocitem odstupu, téměř jako by se dívali na události, které už patří k dávné minulosti. Věděli, že ať se na Zemi stane cokoliv, půjdou nyní jinými cestami na odlišných planetách — navždy poznamenáni vzpomínkami na Kálí.

Nyní se na obloze rozprostíral velký srpek Měsíce, rozeklané horské vrcholy podél terminátoru hořely silným světlem lunárního rozbřesku. Avšak prašné pláně ještě nedotčené sluncem nebyly úplně

tmavé. Slabě zářily ve světle odraženém od oblak a kontinentů Země. A na kdysi mrtvé krajině jiskřily tu a tam rozptýlené žhnoucí světlušky, které označovaly první trvalá osídlení vybudovaná lidstvem mimo domovskou planetu. Kapitán Singh dokázal snadno lokalizovat Základnu Clavius, Port Armstrong, Platonovo město… Viděl dokonce i náhrdelník slabých světel podél Translunární železnice přivážející drahocenný náklad vody z ledových dolů na Jižním pólu. A byl tam Sinus Iridum, kde před dávným časem dosáhl svého prvního krátkého okamžiku slávy. Země byla vzdálena pouhé dvě hodiny.

Kálí II. pronikla do atmosféry těsně před východem slunce, sto kilometrů nad Havají. Ohromná ohnivá koule okamžitě přinesla nad Tichý oceán falešný úsvit a probudila život v divočině na myriádách tichomořských ostrovů. Ale jen málo lidí tu noc spalo, kromě těch, kteří hledali zapomnění v drogách.

Na Novém Zélandu žár letící vysoké pece zapálil lesy, roztavil sníh na vrcholcích hor a spustil tak laviny do údolí pod nimi. Naštěstí směřoval hlavní teplotní dopad na Antarktidu — jediný světadíl, který jej mohl nejlépe absorbovat. Ani Kálí nedokázala odloupnout všechny kilometry polárního ledu, ale Velké tání změní linii pobřeží na celém světě.

Žádný z lidí, kteří přežili zvuk průletu Kálí, jej nedokázal nikdy popsat. Všechny záznamy nebyly ničím jiným než pouhou ozvěnou. Videozáznamy byly samozřejmě vynikající a následující generace je budou sledovat se zbožnou bázní. Ale nic se nikdy nedá porovnat se strašlivou skutečností.

Dvě minuty poté, co se Kálí zařízla do atmosféry, se opět vrátila do kosmického prostoru. K Zemi se přiblížila až na vzdálenost šedesáti kilometrů. V těch dvou minutách připravila o život sto tisíc lidí a nadělala škody za jeden bilion dolarů.