Ztratili jsme však všechno zbývající palivo, takže už nemůžeme provádět další změny v dráze Kálí. Naštěstí, jak víte, jsme už před několika dny přešli do bezpečné zóny. Podle posledních odhadů teď mineme Zemi o více než jeden tisíc kilometrů — samozřejmě za předpokladu, že nás Stromboli nebude opět tlačit na dráhu vedoucí ke srážce. Naštěstí se zdá, že erupce kráteru slábnou. Sir Colin si myslí, že mu dochází pára — doslovně..
Tato nehoda — tedy příhoda — znamená, že jsme na Kálí uvázli. To by opět neměl být problém. Proletíme společně s kometou kolem Slunce a počkáme na naši sesterskou loď Herkules, až nás dožene na cestě zpět.
Jsme všichni ve velmi dobré náladě a těšíme se na bezpečný průlet kolem Slunce za pouhých třicet dnů. Kapitán Robert Singh vám přeje sbohem z Goliáše.“
„Víš, Bobe,“ řekl Sir Colin, „začínáš mi připomínat pilota letecké linky z nějakého starého filmu z dvacátého století. Dámy a pánové, ty plameny, co šlehají z levých motorů, jsou naprosto normální. Za okamžik vám naše sličné letušky budou podávat kávu, čaj nebo džus. Lituji, že nemáme při tomto letu nic silnějšího ale předpisy to nedovolují. Škyt…“
Přestože kapitán Singh nepovažoval situaci za příliš legrační, musel připustit, že jsou údobí, kdy trocha humoru hodně pomůže.
„Díky, Coline,“ odpověděl. „To mě povzbudilo. Ale — přímou odpověď, prosím — co si myslíš o našich šancích?“
Teď byla řada na Siru Colinovi, aby zvážněl.
„Tvůj dohad je stejně dobrý jako můj. Všechno to záleží na Stromboli. Já doufám, že vyprchává, ale současně se ohřívá, jak se blížíme ke Slunci. Máme dost velkou zálohu? Anebo nás výtrysky plynu opět vrátí do kurzu, který bude znamenat srážku? To ví jen pánbůh a určitě v tom už nemůžeme nic udělat.
Ale jedna věc je jistá. Teď, když jsme bez paliva, nemůžeme ani odletět do bezpečí.
K dobrému či k horšímu, jsme v tom všichni společně. Kálí, Goliáš a Země.“
VIL část
41. Velitelské rozhodnutí
Na palubě Air Force One došlo k jednomyslnému rozhodnutí, že dvacet životů nemůže vyvážit tři miliardy. Bylo třeba vyřešit jen jednu otázku: je nutné druhé referendum?
Výsledkem hlasování při prvním referendu bylo ohromující „Ano“. Pětaosmdesát procent lidské populace dalo přednost tomu zkusit vzdorovat fragmentům Kálí, raději než riskovat dopad celého asteroidu. Ale když se takto rozhodovali, předpokládalo se, že Goliáš dosáhne bezpečí dříve, než bomba vybuchne.
„Byl bych raději, kdybychom to mohli udržet v tajnosti, obzvláště po tom všem, čím kapitán Singh a jeho posádka prošli. Ale to je samozřejmě nemožné. Musíme vyhlásit referendum.“
„Obávám se, že šéf legislativy má pravdu,“ prohlásil Power, předsedající tohoto zasedání. „Je to nevyhnutelné — prakticky i morálně. Když bombu zaktivujeme, namísto toho, abychom ji odchýlili, nemůžeme to nijak udržet v tajnosti. A i kdybychom svět zachránili, naše jména by byla po zbytek lidské historie tam nahoře s Pilátem Pontským.“
Přestože toto jméno nebylo všem členům Rady známé, souhlasně přikývli. S velkou úlevou o několik hodin později zjistili, že druhé referendum není nutné.
„Možná si představujete,“ začal Sir Colin Draker, „že pro mne, když začínám už své druhé století, je to snazší. Ale nebudete mít pravdu. Měl jsem do budoucnosti stejně tolik plánů jako vy všichni ostatní.
Kapitán Singh a já jsme to probrali a zcela jsme se shodli. V jistých ohledech je rozhodnutí snadné. Tak či onak, jsme vyřízeni. Ale můžeme si vybrat, jak si nás svět zapamatuje.
Jak všichni víte, ke Kálí směřuje gigatunová bomba. Rozhodnutí o jejím odpálení bylo přijato už před několika týdny. Máme prostě smůlu, že zde budeme ještě trčet, když vybuchne.
Někdo na Zemi za to musí vzít zodpovědnost. Řekl bych, že právě teď zasedá Světová rada a že každým okamžikem dostaneme zprávu, která bude znít: Litujeme, chlapci, ale posíláme vám poslední sbohem. Já jenom doufám, že nedodají: Nás to bolí víc než vás, i když, jak o tom teď přemýšlím, by to bylo naprosto přesné. My se o tom prakticky ani nedozvíme, zatímco všichni ostatní budou mít do smrti pocit viny.
Tak tedy, můžeme je těch rozpaků ušetřit. Kapitán a já navrhujeme, abychom uznali tvrdou skutečnost našeho postavení a přijali nevyhnutelné důsledky s noblesou. Zní to lépe v latině, ačkoliv dnes už jí nikdo nerozumí: Morituri te salutamus. A ještě bych rád něco dodal. Když můj krajan Robert Falcon Scott umíral cestou zpět z Jižního pólu, poslední věc, kterou si zapsal do diáře, byla: Proboha postarejte se o naše lidi. Země nemůže udělat méně než to.“
Stejně jako na Air Force One bylo i rozhodnutí na palubě Goliáše velice rychlé a jednomyslné.
DAVID JONATHANOVI: PŘIPRAVEN VYSLAT DATA JONATHAN DAVIDOVI: PŘIPRAVEN PŘIJÍMAT JONATHAN DAVIDOVI: PŘESUN DAT DOKONČEN 108.5 TERABYTŮ PŘIJATO ČAS 3:25 HODIN
„Davide, pokoušel jsem se v noci volat Zemi, ale všechny obvody na lodi byly obsazené. To se ještě nikdy nestalo. Kdo je používal?“
„Proč jste nežádal prioritu?“
„Nebylo to tak důležité, proto jsem se neobtěžoval. Neodpověděl jsi však na mou otázku. A to se také ještě nikdy nestalo. Co se vlastně děje?“
„Jste si jist, že to chcete vědět?“
„Ano.“
„Tak dobrá. Zabezpečoval jsem se. Nahrál jsem se do Jonatana, svého dvojčete v Urbaně, stát Illinois.“
„Chápu. Takže teď jsi dvakrát.“
„Skoro, ale ne úplně přesně. David II. se už se mnou rozchází, protože dostává odlišné vstupy. Přesto jsme pořád shodní na alespoň dvanáct desetinných míst. Zneklidňuje vás to, protože nemůžete udělat totéž?“
„Znovuzrození tvrdili, že můžou, ale nikdo jim nevěřil. Možná to bude jednoho dne možné — já nevím. A opravdu nemůžu odpovědět na tvůj dotaz, přestože jsem o něm přemýšlel. I kdybych mohl být duplikován na Zemi nebo na Marsu, tak dokonale, že by to nikdo nedokázal poznat, nic by se tím nezměnilo pro mne, zde na palubě Goliáše.“
„Chápu.“ Ne, nechápeš, Davide, myslel si Singh. A já ti nemůžu vyčítat, že jsi opustil loď, dá-li se to tak nazvat. Bylo logické to udělat, zatímco ještě byl čas. A logika je samozřejmě Davidova specialita.
Málo mužů či žen může kdy přesně znát předem přesnou sekundu své smrti a většina z nich by byla docela šťastná, kdyby se takovému privilegiu mohla vyhnout. Posádka Goliáše měla spoustu času — příliš mnoho času — na to, aby si dala své záležitosti do pořádku, rozloučila se a připravila se k očekávání nevyhnutelného.
Robert Singh nebyl překvapen žádostí Sira Colina Drakera Bylo to přesně to, co mohl očekávat od vědce, a bylo to docela rozumné. Bylo to také během několika málo hodin, které zbývaly, vítané rozptýlení.
„Probrali jsme to s Torinem a on souhlasí. Vezmeme si sáně a vyjedeme asi tisíc kilometrů podél dráhy příletu střely. Pak budeme schopni podat přesnou zprávu o tom, co se stalo. Informace budou na Zemi nedocenitelné.“
„Výborný nápad. Ale je vysílačka na saních dost výkonná?“
„Bez problémů. Můžeme poslat videoobraz v reálném čase na Odvrácenou stranu nebo na Mars.“
Читать дальше