Arthur Clarke - Kladivo Boží

„Ale jak se to mohlo stát? Tady?“

„Jeď pomalu, Torine, a já vám ukážu jak. Kálí se probouzí.“

Geologové, na rozdíl od fyziků a astronomů, se zřídkakdy stávají slavnými, alespoň při vykonávání své práce. Sir Colin Draker nikdy netoužil po tom, aby se stal slavnou osobností, byl to však osud, kterému nikdo na palubě Goliáše nemohl nyní uniknout.

Nestěžoval si. Měl pocit, že žije v nejlepším z obou světů. Nikdo ho nemohl obtěžovat žádostmi, které nemohl splnit, závazky, které si nepřál přijmout. Ale s radostí se věnoval pravidelným komentářům („Colin o Kálí“, jak tomu všichni přezdívali) na vnitřním televizním okruhu v lodi. Tentokrát mohl podat zprávu o skutečných novinkách.

„Kálí už není netečná masa kovu, kamene a ledu. Začíná se probouzet z dlouhého spánku.

Většina asteroidů jsou mrtvá — zcela neaktivní tělesa. Ale některé jsou pozůstatky dávných komet, a když se přiblíží ke Slunci, rozpomenou se na svou minulost..

Zde vidíte nejslavnější ze všech Živých komet, Halleyovu kometu. Tento obraz byl pořízen v roce 2100, když se nacházela v největší vzdálenosti od Slunce, hned za oběžnou dráhou Pluta. Jak vidíte, vypadá hodně podobně jako Kálí — pouze nepravidelná masa skály.

Jak pravděpodobně víte, sledovali jsme Halleyovu kometu kolem Slunce po celou její šestasedmdesátiletou dráhu a pozorovali změny, kterými prochází. Zde je, když míjí orbitální dráhu Marsu. Jaký rozdíl, když se teď po své dlouhé zimě ohřívá! Zmrzlé ledovce voda, oxid uhličitý, celá směs uhlovodíků — se začaly měnit v páru a prorazily vnější škraloup. Začíná chrlit páry jako velryba…

Nyní kolem ní vytvořily oblak. Kamera odjíždí — dívejte se, jak se vytváří ohon směřující od Slunce jako větrná korouhev ve sluneční vichřici…

Někteří z vás si budou pamatovat, jak pozoruhodně Halleyova kometa vypadala v roce 2061. Protože se takto vypařuje po celé věky — jen si představte, jak musela vypadat, když byla mladá!

Dominovala obloze před bitvou u Hastingsu v roce 1066, a dokonce už tehdy musela být jen torzem své předcházející slávy.

Možná Kálí byla stejně pozoruhodná, před tisíci roky, když byla opravdovou kometou. Teď se všechny no, téměř všechny — vypařitelné látky vyvařily během jejího průchodu blízko u Slunce. Toto je jediná známka její bývalé činnosti, která dnes zůstává…“

Rukou držená kamera na kosmických saních přejela trhaně po tváři Kálí z výšky jen pár metrů. Co nedávno byl rozrytý uhlově černý terén, bylo nyní pokryto bílými skvrnami, jako kdyby právě sněžilo. Skvrny se koncentrovaly kolem otevřené díry v povrchu asteroidu, nad níž se vznášela stěží viditelná mlha.

„Tyto záběry pocházejí z doby před místním západem Slunce. Kálí se celý den zahřívala. Teď je připravena k výbuchu. Dávejte pozor!

Přesně jako gejzír na Zemi, pokud jste kdy nějaký viděli. Ale všimněte si, že nic nepadá zase dolů. Všechnu hmotu vystřeluje do kosmu. Gravitace zde je příliš slabá, než aby si ji opět zachytila.

A za třicet sekund je po všem, i když výbuchy mohou trvat déle a být silnější, až se Kálí dostane blíž ke Slunci.

Mohli byste říct, že zde máme svou vlastní minisopku — napájenou Sluncem. Rozhodli jsme se pojmenovat ji Stromboli. Ale materiál, který vysílá, je hodně studený. Kdybyste si na něj sáhli, nespálíte se, ruka vám naopak omrzne. Je to pravděpodobně poslední vzdech Kálí. Příští kolo kolem Slunce bude už úplně mrtvá.“

Sir Colin okamžik váhal, než se rozloučil. Cítil nutkání dodat: „Pokud ještě bude nějaké příští kolo.“ Potrvá týdny, než budou mít jistotu, že jeho obavy mají reálný podklad, a bylo by zpozdilé — ne, zločinné — vyvolávat zbytečný poplach, zatímco se svět dále uklidňoval.

Přestože Kálí byla stále veřejnosti na očích, už nepředstavovala symbol zkázy, ale předmět doličný číslo jedna v takzvaném Procesu století. Před několika měsíci starší Chrislámu odhalili sabotéry z frakce Znovuzrozených a předali je ASTROPOLU, ale sabotéři se zatvrzele odmítali hájit. Vyvstal ještě další problém. Kde se dá opatřit nepředpojatá porota? Určitě ne na Zemi a pravděpodobně ani na Marsu.

A co víc, jaký trest se má vynést za terravraždu? Takový zločin zcela zřejmě nemůže mít precedens… Nemuselo by to hrát roli, kdyby Kálí ještě jednou neohrožovala stejně nevinné jako i viníky. Oslavy záchrany lidského rodu možná byly předčasné. Bylo docela možné, že došlo pouze k odložení popravy.

„Kalitřesení“ se stávala pořád častějšími, i když se zdála vcelku neškodná. Docházelo k nim přibližně stále ve stejnou dobu v průběhu krátkého dnu asteroidu, okamžik předtím, než jeho rotace přenesla kráter Stromboli na noční stranu. Plocha kolem minisopky zřejmě absorbovala teplo během celé doby denního světla, a páry dospěly k varu právě před soumrakem.

Avšak — a to dělalo Siru Colinovi starosti, ačkoliv diskutoval o problému pouze s kapitánem Singhem erupce začínaly neustále dříve, trvaly déle a pořád sílily. Naštěstí se pořád omezovaly na jednu oblast, na druhé straně asteroidu skorem přesně naproti Goliášovi. Nikde jinde k výbuchům nedocházelo.

Posádka pohlížela na Stromboli spíše s laskavým pobavením než poplašeně. Sonny, který si nikdy nenechal ujít takovou příležitost, začal přijímat sázky na přesný čas počátku erupce. Jejich výsledkem bylo, že každý den večer musel David dělat značné úpravy stavů účtů.

Pod řízením Sira Colina však také prováděl výpočty mnohem závažnějšího rázu. Goliáš se nacházel už v polovině vzdálenosti mezi Marsem a Zemí, než Singh a Draker rozhodli, že je čas upozornit VESMÍRNOU OCHRANU — a zatím nikoho jiného.

„Jak uvidíte z připojených obrázků,“ začínala jejich zpráva, „je zde druhá síla, kromě našeho pohonu, která ovlivňuje dráhu Kálí. Kráter, který jsme nazvali Stromboli, působí jako raketový motor a při každé otáčce vystřeluje stovky tun materiálu. Už zrušil deset procent hybnosti, kterou jsme Kálí dodali. Nebude to však velký problém, pokud se situace nezhorší.

K tomu ovšem pravděpodobně dojde, až se Kálí dostane blíž ke Slunci. Samozřejmě, jestliže včas vyčerpá svou zásobu prchavých látek, nebude se čeho obávat.

Nechceme vyvolat zbytečný poplach, dokud o výsledném efektu ještě pochybujeme. Chování aktivních komet — a Kálí je poslední pozůstatek takové komety je nevypočitatelné. Takže VESMÍRNÁ

OCHRANA by měla zvážit, jaké dodatečné kroky je třeba podniknout a jak na ně připravit veřejnost.

Je možné poučit se z historie Shift-Tuttleyovy komety, kterou objevili dva američtí astronomové v roce 1862. Kometa se potom na více než na sto let ztratila, protože stejně jako u Kálí došlo ke změně její dráhy tryskovou reakcí poté, co se přiblížila Slunci.

V roce 1992 ji pak znovu objevil japonský astronom amatér, a když byla spočtena její nová dráha, výsledek vyvolal velký poplach. Zdálo se, že Shift-Tuttleyova kometa s vysokou pravděpodobností narazí 14. srpna 2126 na Zemi.

Přestože to tehdy vyvolalo senzaci, na epizodu se v podstatě zapomnělo. Když kometa v roce 1992 obíhala Slunce, získaly od něj její trysky energii a opět změnily její dráhu — na zcela bezpečnou. V roce 2126 kometa mine Zemi ve značné vzdálenosti a my ji budeme moci obdivovat jako neškodnou podívanou na naší obloze.