Arthur Clarke - Kladivo Boží

Co se týkalo lidí zvenčí, většina doktrinářských sporů, které Morris vyvolával, byla triviální. Jsou modlitby při úsvitu a západu slunce minimálním požadavkem na věřící? Jsou poutní cesty do Betléma a do Mekky obě stejně důležité? Může být půst o ramadánu zkrácen na týden? Je nutné dávat desátky „chudým“, když nyní společnost jako celek uznala svou zodpovědnost vůči nim? Lze vůbec uvést v soulad Ježíšův příkaz „pijte víno na mou památku“ s averzí muslimů k alkoholu? A tak dále.

Avšak po Morrisově smrti se rozpory mezi různými sektami urovnaly a po několik desetiletí ukazoval Chrislám světu dostatečně sjednocenou tvář. Na svém vrcholu prohlašoval, že má přes sto milionů věřících. Byl čtvrtým nejpopulárnějším náboženstvím na Zemi, přestože měl jen málo příznivců na Měsíci a Marsu.

Hlavní schizma vzniklo velice nečekaně „Hlasem Síria“. Nevýznamná sektička, hodně ovlivněná doktrínou súfismu, tvrdila, že se jí zdařilo pomocí nejmodernějších postupů zpracování informací rozluštit záhadný signál z vesmíru.

Všechny předcházející pokusy zcela selhaly; signál — pokud to byl signál — se jevil jako nemodulovaný šum. Proč by se však Síriané obtěžovali s vysíláním čistého šumu, to byla záhada, která dala vznik nesčetným teoriím. Nejpopulárnější bylo tvrzení, že přísně tajné depeše posílané v některých zašifrovaných systémech pouze vypadají jako šum. Mohl by to také být test inteligence, který zvládli pouze Chrislámští blouznivci — „Znovuzrození“, jak si později sami začali říkat — pokud se ovšem dalo věřit jejich prohlášení.

Přesto však šum zjevně umělého původu opravdu sděloval jeden nepochybný vzkaz: „Jsme zde.“ Síriané možná čekali na potvrzení — na „elektronické potřesení rukou“ požadované mnoha komunikačními zařízeními — než začnou vysílat zprávy s obsahem.

Znovuzrození měli mnohem chytřejší teorii, i když ne originální. Už v raném období teorie komunikace kdosi poukázal na skutečnost, že „čistý šum“ by mohl být považován nikoliv za nesmyslný blábol, nýbrž za kombinovaný souhrn všech možných vzkazů. Znovuzrození měli vtipnou analogii: představte si, že všichni básníci, filozofové a proroci lidstva hovoří současně. Výsledkem bude zcela nerozluštitelný příval zvuků — který by přesto obsahoval souhrn vší lidské moudrosti.

Tak tomu bylo i se vzkazem ze Síria. Nebylo to nic menšího než Hlas Boží a pouze Věřící mu mohli porozumět — s pomocí složitého dešifrovacího zařízení a komplikovaných algoritmů. Když byli Znovuzrození tázáni, co přesně Bůh říkal, odpovídali: „Řekneme vám to až v pravou chvíli.“

Zbytek světa se samozřejmě smál, ačkoli se ozvaly i jisté varovné hlasy, když Znovuzrození postavili na odvrácené straně Měsíce kilometr širokou mísu radioteleskopu jako pokus zahájit dialog s Bohem — nebo s tím, co to vlastně bylo na druhé straně. Žádná oficiální vesmírná organizace ještě takový krok neučinila, protože nebyli schopni dohodnout se na vhodné odpovědi. Skutečně, mnoho politiků si myslelo, že pro lidi bude nejlepší, když budou mlčet — nebo prostě vysílat Bacha.

Znovuzrození, přesvědčeni o tom, že jsou ti vyvolení, mezitím vysílali k Síriu modlitby a vzdávali chválu. Prohlašovali dokonce, že když Bůh stvořil Einsteina, a ne naopak, že nebudou omezeni rychlostí světla; jejich rozhovor nebude ztěžován sedmnáctiletými časovými prodlevami.

Objevení Kálí nebylo pro Znovuzrozené nic méně než síla zjevení. Nyní znali svůj osud — a připravovali se, aby dostáli svému jménu.

Alespoň po poslední století jen málo vzdělaných lidí věřilo ve zmrtvýchvstání a Prorok Fatima Magdaléna se této otázce moudře vyhýbala. Nyní, prohlašovali Znovuzrození, když se blíží konec světa, je čas začít brát tuto myšlenku vážně. Oni mohou zaručit přežití samozřejmě za jistou cenu.

Miliony lidí už plánovaly emigrovat na Měsíc nebo na Mars, obě místa však už stanovovala imigrační omezení, aby zabránila tomu, že jejich omezené zdroje budou přečerpávány. V každém případě jen několik procent lidstva bude schopno použít tuto únikovou cestu.

Znovuzrození nabídli něco daleko ambicióznějšího. Ne pouze bezpečí, nýbrž nesmrtelnost.

Oznámili, že dosáhli jeden z cílů virtuální reality, o který lidé dlouho usilovali. Dokáží zaznamenat celou lidskou bytost — všechny vzpomínky a současně mapu těla, které je zažilo — do paměti o velikosti pouhých deset na čtrnáctou bitů. Avšak zpětné přehrání — doslovné zmrtvýchvstání — bude ještě vyžadovat několik desetiletí výzkumu. I kdyby mělo význam to udělat, nedalo by se to dokončit předtím, než Kálí dorazí.

To není problém. Znovuzrození už dostali od Boha ujištění. Všichni praví věřící se mohou vyzářit směrem k Síriu, prostřednictvím vysílače na odvrácené straně Měsíce. Na druhém konci na ně čeká Nebe.

To byl okamžik, kdy se zbývající pochyby většiny lidí o zdravém rozumu Znovuzrozených vypařily. Navzdory své nepochybné technické dokonalosti Znovuzrození byli zjevně stejní blázni jako všichni další vyznavači různých náboženství, kteří s monotónní pravidelností slibovali, že zachrání své vyvolené apoštoly, když příští úterý nastane konec světa.

Lidé se začali domnívat, že od nynějška lze Znovuzrozené považovat jen za špatný vtip. Že jejich starobylé učení přestalo korespondovat s realitou planety, která se musí strachovat o vážnější záležitosti.

Snad to byla pochopitelná chyba — ale také katastrofální.

Zaměstnanci doků na Deimosu tvrdili, že kosmické lodě budují po kilometrech a nechávají zákazníky, aby si odřízli délku, jakou potřebují. Většina jejich výrobků měla určitě základní rodinnou podobnost a Goliáš netvořil výjimku.

Jeho páteří byl jediný trojúhelníkový nosník, sto padesát metrů dlouhý a o straně pět metrů. Všem inženýrům narozeným před dvacátým stoletím by se zdál neuvěřitelně slabý, avšak nanotechnologie, kterou byl vyroben, umožňující doslovně poskládat atom uhlíku vedle atomu uhlíku, mu dala pevnost padesátkrát větší než u nejlepší oceli.

Podél této páteře ze syntetického diamantu byly přichyceny různé moduly — většinou snadno vyměnitelné — které tvořily samotného Goliáše. Zdaleka největšími částmi byly kulové vodíkové nádrže seřazené podél tří stran nosníků jako hrášky vně lusku. Ve srovnání s nimi vyhlížely velící, provozní a obytné moduly na jednom konci a energetická a pohonná jednotka na druhém jako příštipky.

Když byl Robert Singh jmenován velitelem Goliáše, těšil se na pár klidných — i když možná nudných — let služby ve vesmíru, než odejde do penze na Mars. Přestože mu bylo pouze sedmdesát, určitě začal být pomalejší. Být umístěn zde v Trojském bodě T1, šedesát stupňů před Jupiterem, by měla být téměř dovolená. Všechno, co musel dělat, bylo starat se o spokojenost svých cestujících — astronomů a fyziků — zatímco prováděli své nekonečné experimenty.

Protože Goliáš byl zařazen jako výzkumné plavidlo a podle toho dostával prostředky z rozpočtu Planetární vědy. Stejně tak byl financován Herkules, miliardu a čtvrt kilometrů daleko v bodě T2. Spolu se Sluncem a Jupiterem vytvářely obě lodě ohromný kosočtverec, který nikdy neměnil svůj tvar, ale oběhl kolem Slunce jedenkrát za každý Jupiterův rok, tedy za 4333 pozemských dnů.