Arthur Clarke - Kladivo Boží

Seržantka technička Ruby Goldenbergová byla nejen běloška, byla dokonce dcerou rabína a nikdy neviděla nic cizokrajnějšího než Disneyland, dokud nebyla převelena do Dhahranu, na základnu krále Faisala. Ačkoliv se dobře vyznala v židovském a křesťanském náboženství, islám byl pro ni nový svět. Fascinoval ji jeho vážný přístup k základním životním otázkám, jakož i jeho dlouhotrvající, i když nyní hodně narušená, tradice tolerance. Obzvláště obdivovala jeho upřímný respekt pro dva proroky odlišné víry, Mojžíše a Ježíše. Se svým „svobodomyslným“ přístupem však měla silné výhrady k postavení žen v konzervativnějších muslimských státech.

Seržantka Goldenbergová byla příliš zaměstnaná obsluhou elektroniky střel země-vzduch, než aby se přespříliš zabývala náboženskými záležitostmi, dokud se „Pouštní bouře“ nevybouřila, avšak sémě bylo zaseto. Jakmile se vrátila do Spojených států, využila svého veteránského nároku na vzdělání a přihlásila se do jedné z mála islámsky zaměřených škol. Tento krok znamenal nejen svést boj s byrokracií Pentagonu, nýbrž i rozchod s vlastní rodinou. Po pouhých dvou semestrech demonstrovala ještě více nezávislosti a nechala se ze školy vyloučit.

Fakta skrývající se za touto bezpochyby rozhodující událostí nebyla nikdy plně zjištěna. Prorokovi dějepisci tvrdí, že se stala obětí svých učitelů, kteří nebyli schopni odpovědět na její pronikavou kritiku Koránu. Neutrální dějepisci dávají přízemnější vysvětlení: měla poměr se svým kolegou a odešla, jakmile se její těhotenství stalo zřejmým.

Obě verze mohou mít svou pravdu. Prorok nikdy nezapudil mladého muže, který tvrdil, že je její syn, a ona se nikdy vážně nepokusila skrývat své pozdější styky s milenci obou pohlaví. Uvolněný přístup k sexuálním otázkám, téměř se blížící přístupu hinduistickému, byl opravdu jedním z nejnápadnějších rozdílů mezi Chrislámem a rodinnými náboženstvími. Tento přístup také určitě přispíval k oblibě Chrislámu: nic nemohlo být větším kontrastem k puritanismu islámu a k sexuální patologii křesťanství, která otravovala životy miliard lidí a vrcholila perverzitou celibátu.

Po svém vyloučení ze školy Ruby Goldenbergová v podstatě zmizela na více než dvacet let. Tibetské kláštery, katolické řády a spousta dalších institucí nabízely důkazy pohostinství, žádné z údajných důkazů však neobstály při přešetřování. Neexistuje ani důkaz, že trávila jistý čas na Měsíci — bylo by snadné vystopovat ji v poměrně malé lunární populaci. Jediné, co je jisté, je to, že Prorok Fatima Magdaléna se objevila na světové scéně v roce 2015.

Křesťanství a islám byly přesně popsány jako „Náboženství Knihy“. Chrislám, jejich potomek a zamýšlený následník, byl založen na technice vyznačující se nezměřitelně větší mocí.

Bylo to první náboženství bytu.

Každá doba má svůj charakteristický jazyk plný slov, která by o století dříve neměla význam, a mnohá z nich jsou také o století později zapomenuta. Některá vznikají v oblasti umění, sportu, módy nebo politiky, většina však pochází ze sféry vědy a techniky — zahrnující samozřejmě i válku.

Námořníci, kteří po tisíce let brázdili světové oceány, měli složitý a pro suchozemce nepochopitelný slovník jmen a povelů, který jim dovoloval ovládat ráhnoví a kormidlo. Na tomto slovníku závisely jejich životy. Když se na začátku dvacátého století začaly po světadílech rozšiřovat automobily, vytvořily se desítky podivných nových slov a některá stará dostala nové významy. Drožkář z doby královny Viktorie by byl zcela zmaten převodovkou, spojkou, zapalováním, rozdělovačem, diferenciálem, svíčkami, karburátorem — slovy, jež jeho vnuk používal v každodenním životě zcela samozřejmě. Ale onen vnuk byl zase v koncích, když nastoupily elektronky, antény, vlnová pásma, přijímače, frekvence…

Elektronický věk, a obzvláště nástup počítačů, chrlil neologismy úžasným tempem. Mikročip, pevný disk, laser, CD ROM, VCR, cache, megabyte, software — tato slova by před polovinou dvacátého století byla zcela bez významu. A když se blížil konec tisíciletí, začalo se ve slovníku elektronických výrazů objevovat ještě něco podivnějšího — vskutku paradoxního: virtuální realita.

Výsledky, které poskytovaly počátečními systémy virtuální reality byly téměř tak hrubé jako první televizní obrazy, přesto však dostatečně působivé, aby tvořily návyk, a dokonce závislost. Trojrozměrné širokoúhlé obrazy dokázaly pozornost diváka upoutat natolik, že přehlížel jejich trhavou podstatu, podobnou kresleným filmům. Jak se neustále zlepšovalo rozlišení a animace, virtuální svět se blížil skutečnému — člověk jej však od reality stále snadno odlišil, dokud byl předváděn pomocí takových neohrabaných udělátek, jako jsou displeje připevněné na hlavě a rukavice ovládané servomotory. Aby byla iluze dokonalá a naprosto zmátla mozek, bude nutné obejít vnější smyslové orgány, oči, uši, svaly, a dodávat informace přímo do neurálních obvodů.

Koncept „Stroje na sny“ existoval alespoň sto let, než ho pokroky ve skenování mozku a nanochirurgii umožnily uskutečnit. První jednotky, stejně jako první počítače, bylo masivní zařízení, které zabíralo celé místnosti — a stejně jako počítače bylo úžasnou rychlostí miniaturizováno. Používání tohoto zařízení bylo však omezeno, pokud muselo pracovat prostřednictvím elektrod implantovaných do mozkové kůry.

Ke skutečnému průlomu došlo, když — poté, co to celá generace lékařských specialistů prohlásila za nemožné — byl zdokonalen brainman. Paměťová jednotka uchovávající terabyty informací byla připojena kabelem z optických vláken k těsně padnoucí čepičce obsahující doslova miliardy terminálů atomární velikosti, které vytvářely bezbolestný kontakt s kůží lebky. Brainman byl tak neocenitelný, nejen pro zábavu, nýbrž i pro výuku, že během jediné generace si každý, kdo si to mohl dovolit, jeden přístroj koupil — a akceptoval jako nutnou součást ceny plešatost.

I když byl brainman vcelku přepravitelný, nebyl nikdy zamýšlen jako skutečně přenosný, a to z výtečných důvodů. Kdokoliv by se pohyboval — a to i ve známém prostředí domova — zatímco by byl úplně ponořen do virtuálního světa, dlouho by to nepřežil.

Přestože lidé okamžitě rozpoznali možnosti brainmana pro zástupné zážitky, obzvláště erotické, díky rychle se vyvíjející technologii Hedoniky — nezanedbávali ani jeho závažnější aplikace. Okamžitá znalost a zručnosti se staly dostupnými prostřednictvím celých knihoven specializovaných „Paměťových modulů“, neboli memočipů. Ze všeho nejatraktivnější však byl „Totální diář“, který dovoloval uchovávat a pak opětně prožívat vzácné okamžiky života — a dokonce je znovu editovat a pozměnit do takové podoby, po níž srdce toužilo.

Díky svému elektronickému vzdělání byla Prorok Fatima Magdaléna první, kdo rozpoznal možnosti brainmana pro rozšiřování učení Chrislámu. Měla samozřejmě předchůdce v „televangelistech“ dvacátého století, kteří využívali rádiových vln, televize a komunikačních satelitů, avšak technika, kterou mohla použít, byla nekonečně mocnější. Víra vždy byla více záležitostí emocí než intelektu a brainman dokázal přímo přitahovat obé.