Arthur Clarke - Kladivo Boží

Protože lodi spojoval laserový paprsek, jehož délka byla známa s přesností větší než jeden centimetr, bylo to ideální uspořádání pro mnoho typů vědecké práce. Zvlnění časoprostoru způsobená srážkami černých děr — výstřelky kosmického inženýrství supercivilizací (a kdo ví, co jiného) — by mohla být zjištěna řadami přístrojů na palubě Goliáše a Herkula. A protože přijímače na obou lodích mohly být spolu spojeny a vytvořit tak radioteleskop efektivně měřící v průměru více než miliardu kilometrů, byly už schopny mapovat vzdálené oblasti Vesmíru s přesností, které nikdy předtím nebylo dosaženo.

Výzkumníci na Trojských dvojčatech nezanedbávali ani bezprostřední sousedství, kde se vzdálenosti měřily na pouhé miliony kilometrů. Pozorovali stovky asteroidů zachycených v této ohromné gravitační pasti a dělali krátké exkurze, aby navštívili mnohé z těch nejbližších. V několika letech se zjistilo o složení těchto malých těles více než ve třech stoletích od doby, kdy byly poprvé objeveny.

Klidná rutina bez rušivých událostí, přerušovaná pouze změnami v posádce a pravidelnými návraty na Deimos kvůli prohlídce a vylepšení vybavení, trvala nyní déle než třicet let a jen málo lidí si pamatovalo účel, pro nějž byly Goliáš a Herkules původně postaveny. Dokonce i jejich posádky se jen zřídka zamýšlely nad tím, že jsou ve výkonu stráže, něco jako hlídači, kteří patrolovali na hradbách Troje před třemi tisíci let. Čekali však na nepřítele, kterého by si Homér nikdy nedokázal představit.

I když se současnému přidělení kapitána Singha, stejně vzdálenému od Slunce i od Jupiteru, říkalo nejosamělejší práce ve Sluneční soustavě, on sám se zřídkakdy cítil osamělý. Často dával svou situaci do kontrastu se situací velkých navigátorů minulosti, jako byli Cook a nekorektně obviňovaný Bligh. Ti byli odříznuti od všeho spojení s domovskou základnou a se svými rodinami po celé měsíce a někdy roky; a byli nuceni žít v přeplněných nehygienických prostorách v těsném kontaktu s hrstkou důstojníků a velkým počtem nevzdělaných a často se bouřících námořníků. I když se odhlédne od takových vnějších nebezpečí, jako byly bouře, skryté mělčiny, nepřátelské akce a nepřátelští domorodci, život na palubě lodi za starých časů musel hodně připomínat Peklo.

Byla pravda, že na palubě Goliáše nebylo o moc více životního prostoru než na Cookově třicet metrů dlouhé Endeavour, ale stav beztíže znamenal, že mohl být využit daleko efektivněji. A posádka i cestující měli samozřejmě nesrovnatelně větší pohodlí. Pro zábavu měli okamžitý přístup ke všemu, co lidské umění a kultura vytvořily — až do doby před několika minutami. Časové zpoždění vůči Zemi bylo prakticky jedinou obtíží, kterou museli překonávat.

Každý měsíc přilétal rychlý raketoplán z Marsu nebo z Měsíce, přivážel nové tváře a bral personál domů na dovolenou. S napětím očekávaný příjezd poštovního člunu s věcmi, které nešlo poslat rádiovými ani optickými linkami, představoval jediné narušení nyní dobře zavedené rutiny.

Ne že by život na palubě lodi byl zcela prost problémů — technických a psychologických, vážných i triviálních…

„Profesor Jamieson?“

„Ano, kapitáne.“

„David mě právě upozornil na záznam vašich cvičení. Zdá se, že jste vynechal své dva poslední termíny na šlapací centrifuze.“

„Ehm… To musí být nějaký omyl.“

„Bezpochyby. Ale čí? Přepojím vás na Davida.“

„No, možná jsem jeden vynechal. Byl jsem velice zaměstnaný analýzou těch vzorků, které přivezli z Achilla. Já to zítra nahradím.“

„Tak to určitě udělej, Bille. Já vím, že je to únavné, ale pokud nenatočíš tu polovinu gé, když ti to tvůj plán přikazuje, nebudeš nikdy opět schopen chodit na Marsu — a už vůbec ne na Zemi. Zdravím tě a končím.“

„Vzkaz od Freydy, kapitáne. Toby má patnáctého koncert ve Smithsonianu. Freyda říká, že to bude velká sláva. Sehnali Brahmsovo originální koncertní křídlo. Toby hraje jednu svou vlastní skladbu a Rachmaninovu rapsodii na téma Paganini. Chtěl byste celkový záznam, nebo jenom audiozáznam?“

„Nebudu mít nikdy čas, abych vychutnal ani jedno, nechci však Tobyho urazit. Pošli mu přání úspěchů a objednej celý memočip.“

„Doktor Jaworski?“

„Ano, kapitáne.“

„Z vaší laboratoře vychází mimořádný zápach. Několik lidí si mně stěžovalo. Zdá se, že filtry na to nestačí.“

„Zápach? To je divné. Ničeho jsem si nevšiml. Ale ihned se na to podívám.“

„Kapitáne, zatímco jste spal, přišla zpráva od Charmayne. Není to urgentní, ale vaše občanství na Marsu v deseti dnech vyprší, pokud si ho neobnovíte.

Současná doba přenosu na Mars je dvaadvacet minut.“ „Díky, Davide. Teď se tomu nemůžu věnovat. Připomeň mi to zítra v tuto dobu.“

„Kapitán Singh výzkumná loď Goliáš, k Sluneční tiskové agentuře. Dostal jsem vaši zprávu před dvěma dny, ale nebral jsem ji vážně. Neměl jsem tušení, že ti blázni ještě existují. Ne, nesetkali jsme se s žádnou mimozemskou lodí. Buďte si jisti, že vám dáme vědět, když k tomu dojde.“

„Sonny?“

„Zde, kapitáne.“

„Blahopřeju k dekoraci stolu včera večer. Zase mi však došel dávkovač mýdla. Můžu dostat novou náplň? Lesní vůni tentokrát — z levandule se mi už dělá zle.“

Všichni se shodovali, že Sonny je druhým nejdůležitějším mužem na palubě, někteří ho dokonce považovali za důležitějšího než kapitána.

Jeho oficiální postavení stevarda stěží popisovalo jeho roli na Goliášovi. Byl to pan Zařiď to par excellence, schopný řešit stejně dobře lidské i technické problémy — alespoň na úrovni péče o lidi a o ubytování. Nejbláznivější uklízecí roboti se začali chovat vzorně, když byl poblíž, a zamilovaní mladí vědci obou pohlaví se dříve svěřili jemu než programu nazvanému LOĎLÉK-PSYCH. (Kapitánovi se doneslo, že Sonny má pozoruhodnou sbírku sexuálních pomůcek, reálných i virtuálních, existovaly však jisté věci, o nichž moudrý velitel raději nevěděl).

Skutečnost, že Sonny měl podle všech standardních měřítek nejnižší IQ ze všech na palubě, byla zcela bezvýznamná. Záleželo pouze na jeho pracovitosti, dobré povaze a naprosté laskavosti. Když ho slavný kosmolog v záchvatu vzteku nazval „nemehlem“, kapitán Singh hostovi vyčinil a nařídil mu, aby se omluvil. Když odmítl, byl odeslán příštím raketoplánem domů navzdory zuřivým protestům ze Země.

I když šlo o výjimečný případ, stále existovalo jisté napětí mezi posádkou Goliáše a vědeckým týmem. Bylo obvykle docela dobrosrdečné a projevovalo se vtipkováním a někdy kanadskými žerty. Jakmile však šlo do tuhého, všichni spolehlivě spolupracovali bez ohledu na své oficiální postavení.

Protože David dohlížel nikdy neumdlévajícím okem na všechny Goliášovy provozní systémy, nebylo nutné držet hlídky čtyřiadvacet hodin denně. Během „dne“ byly vzhůru posádky A i B, ačkoliv pouze jedna byla ve službě; potom se loď na osm hodin zavřela. Kdyby došlo k neočekávané události, David by reagoval rychleji než člověk. Skutečně, kdyby nastala situace, kterou by ani on nedokázal zvládnout, bylo by pravděpodobně laskavější nechat obě posádky po několik zbývajících sekund života spát.