Stanisław Lem - Futurologický kongres

„Futurologem?

„Ten název dnes znamená něco jiného. Futurolog vypracovává profuty (prognózy), kdežto já se zabývám teorií. To je něco úplně nového, co jsme za našich dřívějších časů neznali. Dalo by se to nazvat odjazykovovu předpovědí budoucnosti. Lingvistická prognostika!“

„O tom jsme neslyšel. Co to je?“

Abych řekl pravdu, ptal jsem se spíš ze zdvořilosti než ze zvědavosti, ale on si toho nevšiml. Robošníci nám přinesli předkrmy. K polévce bylo bílé víno 1997, dobrý ročník chablis, který mám rád, a proto jsem si ho vybral.

„Odlingvistická futurologie zkoumá budoucnost podle transformačních možností jazyka,“ vysvětloval mi Trottelreiner.

„Nerozumím.“

„Člověk může ovládat jen to, co dokáže pochopit, a pochopit může jedině to, co se dá vyjádřit slovy. Co se nedá vyjádřit slovy, je nepochopitelné. Zkoumáme— li příští etapy jazykového vývoje, dospíváme k tomu, jak objevy přeměny, revoluce ve způsobu života bude moci tento jazyk odrážet.“

„To je divné. Jak to vypadá v praxi?“

„Výzkum provádíme dík největším počítačům, protože člověk nemůže sám vyzkoušet všechny varianty. Jde hlavně o syntagmaticko-paradigmatickou variabilitu jazyka, ale zkvantovanou.“

„Pane profesore!“

„Pardon. To chablis je vynikající. Nejlíp vám tu věc osvětlí pár příkladů. Řekněte nějaké slovo.“

„Já.“

„Já, co? Hm. Já. Doře. Jistě chápete, že teď musím jaksi nahradit počítač, takže to bude docela jednoduché. Tak tedy — já. Jáství. Ty. Tyství. My, myství. Vidíte?“

„Nevidím nic.“

„Ale jak to? Máme zde možnost prolínání jáství s tystvím, čili soubornu dvou vědomí, to za prvé. Za druhé — myství. Nesmírně zajímavé. Je to kolektivní vědomí. No, například při silném rozštěpení osobnosti. Dejte mi nějaké jiné slovo.“

„Noha.“

„Dobře. Co se dá odvodit z nohy? Nohant, nohel, nohák, nohyně, nohlit a nožit se. Roznožovat se. Znožený. Nenohat se“ Noháš! Nohám? Nohista. No vidíte, získali jsme něco plodného. Nohista, nohistika.“

„Co to všecko znamená? Vždyť ta slova nemají vůbec žádný smysl!“

„Dosud nemají, ale budou mít. Chci říci — mohou eventuálně získat smysl, pokud se nohistika a nohismus ujmou. Slovo robot taky v patnáctém století nic neznamenalo, ale kdyby byli tenkrát měli odjazykovou futurologii, mohli si domyslet i automaty.“

„Co tedy znamená nohista?“

„Zrovna v tomhle případě vám to mohu říci docela přesně, ale jen proto, že nejde o předpověď, nýbrž o něco, co už existuje. Nohismus je nejnovější koncepce, nový směr autoevoluce člověka, takzvaného homo sapiens monopedes.“

„Jednonohého?“

„Ano. Vzhledem k zbytečnosti chůze a blížícímu se nedostatku místa.“

„Ale vždyť to je pitomost!“

„Já si to taky myslím. Nicméně tak významné autority jako profesor Hatzelkatzer a Foeshbeene jsou nohisté. To jste nevěděl, když jste mi nabídl termín noha, že?“

„Ne. A co mají znamenat ty ostatní odvozeniny?“

„To se prozatím neví. Jestliže ovšem nohismus vítězí, pak vzniknou takové objekty, které se budou jmenovat nohák, nohyně a tak dále. To totiž není žádné proroctví, pane Tichý, to je přehled možností v čistém stavu. Řekněte ještě nějaké slovo.“

„Interferent.“

„Dobře. Inter a fero, fero, ferre, tuli, latum. Vzhledem k tomu, že pochází z latiny, musíme hledat pokračování v latině. Flos, floris. Interflorentka. No prosím — to je dívka, která má dítě s intereferentem, protože ji připravil o věnec.“

„Kde jste vzal ten věnec?“

„Flos, floris — květina. Deflorace — zbavení panenství Jistě se bude říkat: poroďanka nebo revizní poroďanka, zkráceně porevidentka. Ujišťuji vás, že už disponujeme nesmírně bohatým materiálem. Například taková prostituanta — utvořeno podle konstituanta — otvírá celé univerzum nového způsobu života!“

„Vidím, že jste nadšený stoupenec té nové vědy. Zkuste to ještě s jedním slovem. Smetí.“

„Proč ne? To nevadí že jste skeptik. Prosím. Tak tedy smetí. Hm. Smetník. Smeť, smetě. Mnoho smetí — všesmetě. Všesmeť! Nesmírně zajímavé. Navrhujete přímo vynikající slova, pane Tichý! Všesmeť, no prosím!“

„Co je na tom tak zvláštního? To slovo přece nic neznamená!“

„Za prvé se teď už neříká neznamená, nýbrž nechutná. Neznamená je zastaralé. Všiml jsem si, že nerad užíváte nových slov. To není správné. O tom si promluvíme někdy jindy. A za druhé — všesmeť prozatím ještě nic neznamená, ale příští smysl už si lze domyslet! Jde zřejmě o novou psychozoickou teorii. A to je velká věc! Zřejmě bude hlásat, že hvězdy jsou umělého původu.“

„Kde jste sebral zase tohle?“

„Od slova všesmeť. TO slovo určuje, sugeruje tento obraz: během eónů se vesmír naplnil smetím čili pocivilizačním odpadem, se kterým se nedalo nic dělat a který překážel v astronomickém výzkumu a při kosmických letech, a tak se vybudovaly obrovské spalovny s vysokou teplotou, aby se to smetí spálilo. Spalovny mají velkou hmotnost, a proto smetí samy přitahují. Vesmírný prostor se pomalu čistí, a tady máte hvězdy — právě ty ohně a tmavé mlhoviny — dosud neodklizené smetí.“

„To jako myslíte vážně? Vy se domníváte, že je to možné? Vesmír jako spalovna smetí? Ale pane profesore!“

„Není to otázka mé víry nebo nevíry, pane Tichý. Dík odlingvistické futurologii jsme prostě vytvořili novou variantu kosmogoníe jako čistou možnost pro příští generace. Nevím, zda to někdo vezme vážně, ale je prostě fakt, že se taková hypotéza dá vyslovit. Uvažte, že kdyby byla ve dvacátých letech existovala lingvistická extrapolace, byly by se už tenkrát daly předpovědět blby — jistě se na ně pamatujete! — prostým odvozením od bomb. Jazyk v sobě skrývá obrovské, a i když ne bezmezné možnosti. Utopit se. Až pochopíte, že toto slovo může být odvozeno od slova utopie, lépe porozumíte škarohlídství mnoha futurologů.“

Rozhovor se pak stočil na věci, které mě zajímaly víc. Svěřil jsem se Trottelreinerovi se svými úzkostmi se svým odporem k nové civilizaci. Žasl, ale poslouchal mě dál a cítil se mnou, ten dobrák. Viděl jsem dokonce, jak sáhl do vesty pro mizerikordial, ale zastavil ruku v polovině cesty, protože jsem tolik žehral na psychemikálie. Nakonec se však zatvářil přísně.

„Nelíbíte se mi, pane Tichý. Vaše kritika vůbec nejde na kořen věci. Neznáte ho. Dokonce si ho ani nedomýšlíte. Ve srovnání s ním je firma Procrustics a celý zbytek psyvilizace úplná fraška!“

Nevěřil jsem vlastním uším.

„Ale ale co to říkáte, pane profesore?“ koktal jsem. „Co může ještě být horšího?“

Naklonil se ke mně přes stolek.

„Pro vás to udělám, pane Tichý. Prozradím profesionální tajemství. O tom všem, nač jste si stěžoval, ví dneska každé malé dítě, pochopitelně. Vývoj nutně musel jít tímto směrem od chvíle, kdy po narkoticích a prahalucinogenech přišly takzvané psychofokalizátory s úzce vymezeným účinkem. Ale ke skutečnému převratu došlo teprve o pětadvacet let později, kdy byly syntetizovány maskóny, tedy hapunktory — bodové halucinogeny. Narkotika neizolují člověka od světa, jen mění jeho vztah ke světu. Halucinogeny kalí a zastírají celý svět. Sám jste se o tom přesvědčil. A maskóny dokonce svět falšují!“