Kir Bulyčov - Průsmyk

Здесь есть возможность читать онлайн «Kir Bulyčov - Průsmyk» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Город: Praha, Год выпуска: 1986, Жанр: Фантастика и фэнтези, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Průsmyk: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Průsmyk»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Zde v této publikaci, vám předkládám oba dva díly v jednom celku. Jedná se o vydání ze Sedmičky pionýrů, doplněné o skvělé ilustrace Miloslava Havlíčka.

Průsmyk — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Průsmyk», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„Nestalo se ti nic?“

Mariana plakala. Tiskla si na prsa zmítající se pytel s houbami a hořce plakala.

„Tak mluv, mluv!“

„Šátor mě takhle zřídil,“ plakala Mariana. „Teď budu taky poďobaná.“

„Škoda že jste přiběhli tak brzy,“ řekl Dick a otíral si krev z tváře, „zrovna jsem tomu přišel na chuť.“

„Nemluv nesmysly,“ řekla mu teta Luisa.

„Třetí nebo čtvrtý by tě dostal,“ prohlásil Sergejev.

4

Cestou do vsi se Dick začal chvět, od šakalích zubů ještě nikdy nikomu nebylo dobře. Všichni vešli do Vajtkusova domu. Sám Vajtkus byl nemocný a ležel, jeho žena Egle vylovila ze skříňky v koutě sloužící za lékárnu obklady a výtažek proti šakalímu jedu, pak Dickovi vymyla rány a přikázala mu, aby šel spát. Mariana chtěla Dicka doprovodit, ale ten to odmítl. Sám nesnášel svou slabost. Za hodinu dvě teplota klesne a teď, když trpěl bolestí a bylo mu špatně, nechtěl, aby toho byl někdo jiný svědkem.

Egle postavila na stůl misku s cukrem, který se získává z kořenů ostřice rostoucí v bažinách. Jenom ona a Mariana dovedly rozeznat sladkou ostřici od obyčejné. A pak to dokázali ještě malí kluci, kteří svým šestým smyslem poznají, která rostlina je sladká a které se nemají ani dotknout. Nato Egle rozlila do misek horkou vodu a každý si už sám nabíral po lžících hustou a šedivou cukrovou šťávu. U Vajtkusů bylo všechno přirozené. Všichni k nim rádi chodí.

„Není to vážné?“ zeptal se Thomas Egle. Jako kdyby se na to neptal už potřetí.

„Dick je jako kočka, za chvilku se mu to zahojí.“

„Ty přes to všechno stále ještě váháš?“ zeptal se Sergejev.

„Já neváhám,“ řekl Thomas. „Nemáme totiž jiné východisko. Chceš snad čekat ještě další tři roky? To zatím všichni vymřeme na úbytě.“

„Ale nevymřeme,“ uklidnil ho z palandy Vajtkus. Vousy a hříva vlasů mu zakrývaly celou tvář. Bylo mu vidět jenom červený nos a světlé body očí. Kdoví odkud se ozýval ten vysoký hlas. „My totiž definitivně zdivočíme.“

„To je totéž,“ řekl Thomas. „Kdybych tak dostal do rukou Daniela Defoea. To byl ubohý břídil.“

Vajtkus se rozchechtal, vypadalo to, jako kdyby se zakuckal.

Oleg už tyhle rozhovory znal. Právě teď je to pouhopouhé mlácení prázdné slámy. Chtěl odejít do kůlny, kde Stařešina se svými žáky stahoval kůže ze zabitých šakalů, chtěl si s ním promluvit. Prostě jenom tak si popovídat. Pak ale pohlédl na misku s cukrem a rozhodl se, že si vezme ještě kousek. S matkou doma snědli svůj příděl už předminulý týden. Nabral si cukru jenom tak, aby lžíce nebyla zcela plná.

„Pij, Marjaško,“ řekla Egle, „jsi unavená.“

„Děkuju,“ řekla Mariana. „Dám vymáčet houby, jinak uschnou.“

Oleg si prohlížel Marianu, jako kdyby ji viděl prvně, dokonce i lžíci zapomněl donést k ústům. Marianě snad rty někdo namaloval, čím dále k okrajům, tím byly tmavší, byly to nádherné rty, takové neměl nikdo z celé osady. I když se trochu podobá Sergejevovi. Ale jenom docela málo. Jistě je taky podobná své matce, ale na Marianinu matku si Oleg nepamatuje. Možná, že je podobná dědovi. Ta genetika je zázračná věc. V jámě za kůlnou, kde je Marianino království, předváděl ve skleníku Stařešina žákům Mendelovy pokusy s hrachem. Tedy vlastně ne s hrachem, byla to místní čočka. Bylo to ale stejné, jenom s malými odchylkami. Jiné sady chromozomů jsou přirozeně odlišné. Mariana má tvář do trojúhelníku, vysedlé lícní kosti a široké čelo, ostrou bradu, takže oči mají na obličeji spoustu místa, přesto však všechno volné místo zaplnily. Má protáhlý krk, po straně na něm má růžovou jizvu z dětství. Mariana si na ni zvykla, a to s šátorem, to přežije taky. Copak není jedno, jestli člověk má nebo nemá puntíky na obličeji? Všichni je tu mají. A na krku nosí Mariana stejně jako ostatní ženy nebo děvčata z vesnice na provázku dřevěnou nádobku s protijedem. Muži nosí tento protijed v kapsách.

„Představ si, že ta výprava skončí špatně,“ uvažoval nahlas Sergejev.

„To bych nechtěl, když se jí mám zúčastnit,“ řekl Thomas. Vajtkus se znovu zasmál, někde uprostřed vousů mu to zabublalo.

„Dick s Olegem jsou nadějí naší osady, jsou její budoucnost. Ty jsi jedním ze čtyř posledních mužů.“

„To můžete počítat i mě,“ zahučela Luisa a začala hlasitě foukat do misky, aby si ochladila horkou vodu.

„Nepřesvědčíš mě,“ řekl Thomas. „Ale jestli se tolik bojíš, tak Marianu necháme tady.“

„Bojím se o dceru, to ano. Jenže tady jde o podstatně důležitější věci.“

„Já jdu namočit houby,“ vstala hbitě Mariana.

„Je kost a kůže,“ řekla teta Luisa při pohledu na ni. „Doslova kost a kůže.“

Když Mariana procházela kolem svého otce, dotkla se konečky prstů jeho ramene. Zvedl dlaň se třemi prsty, aby v ní schoval Marianinu ruku, ale ta už ji odtáhla a rychle prošla ke dveřím. Dveře se otevřely, propustily dovnitř jednotvárné šumění deště a hlasitě se zabouchly. Oleg se málem za ní rozběhl, ale udržel se, protože mu to nepřipadalo vhodné.

Z druhé místnosti vyšel nejistým krokem jeden z Vajtkusových synů. Vajtkusovi měli šest dětí, úplný světový rekord.

„Cukr,“ požádalo zarytě dítě.

„Já ti dám cukr!“ rozzlobila se Egle. „Kohopak to bolí zuby? Mě snad? A kdopak to tu chodí bos? Já?“

Chytila chlapce a odnesla ho z místnosti.

Oleg se přistihl, že jeho ruka se sama od sebe znovu natáhla pro cukr do misky. Dostal na sebe vztek a vylil lžíci zpátky. Prázdnou si ji dal do úst a olízal.

„Ukaž, já ti dám ještě trochu horké vody,“ nabídla teta Luisa. „Lituju těch našich dětí, pořád jsou nedojedené.“

„Teď to ještě nic není,“ řekla Egle, když se vrátila do místnosti. Hned za ní sem dolehl basový řev Vajtkuse mladšího. „Teďka jsou houby. A vitamíny jsou taky. Horší to je s tukem…“

„My už půjdem,“ teta Luisa neměla nikdy klid. „Jsi celá bledá.“

„Víš přece proč,“ pokusila se o úsměv Egle. Místo úsměvu však vznikla grimasa, jako kdyby ji něco bolelo.

Egle před měsícem porodila dítě holčičku byla mrtvá Stařešina říkal že už - фото 3

Egle před měsícem porodila dítě, holčičku, byla mrtvá. Stařešina říkal, že už je na porod stará. Organismus že je vyčerpán. Egle ale má smysl pro povinnost. Rod musí pokračovat. Chápeš to? Oleg to chápal, i když řeči na tohle téma mu nebyly příjemné, protože o tomhle by se vůbec nemělo mluvit.

„Děkujeme za pohoštění,“ řekla teta Luisa.

„Poslyš, Luiso, kde ty jsi přišla k téhle postavě,“ řekl Thomas sledující, jak mohutné Luisino tělo odplouvá ke dveřím.

„Z nadměrného blahobytu jsem tak nenarostla,“ řekla, aniž se otočila. Ve dveřích se zastavila a řekla Olegovi: „Ty jsi v tom zmatku zapomněl zajít ke Kristýně. Čekají tam na tebe. To není hezké.“

Jistěže. Je to nesmírně ošklivé. Měl tam být už před hodinou. Oleg vyskočil.

„Už letím.“

„Dobře, dobře, to já jenom kvůli disciplíně,“ řekla teta Luisa. „Taky se tam podívám. Nakrmím ty mé drobečky a půjdu.“

„To nemusíš.“

Oleg vyběhl ven hned za tetou Luisou. Vtom si vzpomněl, že nepoděkoval Egle za cukrovou vodu. Vrátit se však už nebylo tak snadné.

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Průsmyk»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Průsmyk» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Kir Bulyčov - Zajatci asteroidu
Kir Bulyčov
Kirill Bulychev - Media vida
Kirill Bulychev
Kir Bulyčov - Půlka života…
Kir Bulyčov
libcat.ru: книга без обложки
Kir Bulycov
Kirill Bulyčov - Slyšel jsem Zemi…
Kirill Bulyčov
libcat.ru: книга без обложки
Kir Bulyčov
libcat.ru: книга без обложки
Kir Bulyčov
Отзывы о книге «Průsmyk»

Обсуждение, отзывы о книге «Průsmyk» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x