Jack Vance - Měsíční můra

Tyto informace jsem získal z jediného přesného zdroje — od otroků. Můj další krok byl pozorovat vás tři. Každý den jsem si zaznamenal, jaké masky jste měli na sobě, a srovnával jsem to s tabulkou. Rolver měl šestkrát Jezerního ptáka a dvakrát Černého intrikána. Kershaul měl pětkrát Jeskynní sovu, jednou Tuláka po hvězdách, jednou Quicunxe a jednou Ideální dokonalost. Welibus měl dvakrát Horu Esmerald, třikrát Trojitého Fénixe, jednou Prince Intrepida a dvakrát Žraločího boha.“

Angmark zamyšleně přikývl. „Vidím, kde jsem udělal chybu.

Vybral jsem si z masek Welibuse, ale podle mého vkusu. A jak jste řekl, prozradil jsem se. Ale pouze vám.“ Vstal a šel k oknu.

„Kershaul a Rolver přijíždějí ke břehu. Brzy půjdou do svých zaměstnání — přesto pochybuji, že by se do čehokoli míchali: z obou se stali správní Sireňané.“

Thissell v tichosti čekal. Uběhlo deset minut. Potom Angmark sáhl na poličku a vzal do ruky nůž. Podíval se na Thissella.

„Vstaňte.“

Thissell se pomalu zvedal na nohy. Angmark k němu ze strany přistoupil a strhl mu masku měsíční můry. Thissell zalapal po dechu a marně se snažil masku zachytit. Pozdě. Jeho obličej byl nezakrytý.

Angmark se otočil, sundal si svou masku a nasadil si měsíční můru. Zahrál na hymerkin. Objevili se otroci. Polekaně se zarazili, když uviděli Thissella.

Angmark svižně zahrál a zazpíval. „Odveďte tohoto muže k doku.“

„Angmarku,“ zakřičel Thissell. „Nemám masku!“ Otroci Thissella popadli a přes jeho odpor ho zavezli na voru do doku.

Angmark uvázal Thisselovi kolem krku lano. A řekl mu: „Vy jste nyní Haxo Angmark a já Edwer Thissell. Welibus je mrtev a brzy bude i po vás. Váš úřad zastanu bez problémů. Na hudební nástroje budu hrát jako noční muži a zpívat budu jako vrána. Budu nosit Měsíční můru, dokud se nerozpadne, a pak si opatřím další. Na Polypolis dojde zpráva: Haxo Angmark je mrtev. Všechno se uklidní.“

Thissell poslouchal. „To nemůžete,“ zašeptal. „Moje maska, moje tvář…“ Silná žena v modro — růžově květované masce přicházela do doku. Zahlídla Thissella a pronikavě zavřískala. Vyběhla k doku.

„Pojďte,“ řekl Angmark vesele. Škubl lanem a vlekl Thissella dolů do doků. Muž, který měl na sobě masku Kapitán pirátů, se překvapením zastavil.

Angmark zahrál na své zachinko a zazpíval. „Zde vidíte nenapravitelného zločince Haxa Angmarka. Jeho jméno znají všichni cizinci. Nyní byl zajat a je potupně veden na smrt. Toto je Haxo Angmark!“

Vydali se na esplanádu. Nějaké dítě zaječelo strachem, někdo drsně vykřikl. Thissell klopýtl. Z očí se mu draly slzy. Viděl jen rozmlžené obrysy a a barvy. Angmarkův hlas přímo zvonil. „Všichni vidíte zločince cizinců, Haxa Angmarka! Přistupte blíže a sledujte jeho popravu.“

Thissell slabě zvolal: „Já nejsem Angmark. Jsem Edwar Thissell.

To on je Angmark.“ Nikdo ho však neposlouchal. Ozývaly se pouze zděšené výkřiky, projevy úleku a odporu. Zavolal na Angmarka:

„Dejte mi masku, alespoň masku otroka.“ Angmark slavnostně zazpíval: „Žil v ostudě, tak v ostudě bez masky také zemře.“

Najednou se před Angmarkem objevil Lesní skřítek. „Pane Měsíční můro, už jsme se jednou setkali.“ Angmark zazpíval. „Odstup stranou, příteli Skřítku. Musím popravit tohoto zločince. V hanbě žil, v hanbě také zemře.“ Kolem skupinky se utvořil dav. Masky zíraly na Thissella morbidně.

Lesní skřítek vytrhl lano Angmarkovi z ruky a hodil ho na zem.

Dav zaburácel. Jednotlivé hlasy křičely: „Žádný boj, žádný boj! Zabijte toho netvora!“

Hodili Thissellovi přes hlavu kus látky. Thissell čekal tlak čepele.

Ale místo toho mu byla přeříznuta pouta. Rychle si nasadil látku, ukryl svůj obličej a díval se mezi záhyby.

Čtyři muži uchopili Haxa Angmarka. Lesní skřítek se k němu postavil tváří v tvář a zahrál na skaranyi. „Před týdnem jste se mi pokoušel strhnout masku. Nyní jste svého zvráceného cíle dosáhl!“

„Ale on je zločinec,“ vykřikl Angmark. „Nenapravitelný, nechvalně známý!“

„Jaké jsou jeho přestupky?“ zazpíval Lesní skřítek.

„Vraždil, zradil, ničil lodě, mučil, vydíral, kradl, prodával děti do otroctví, on…“

Lesní skřítek ho přerušil. „Vaše náboženské odlišnosti nejsou důležité. Nicméně však můžeme dokázat vaše současné zločiny!“ Předstoupil čeledín. Divoce zazpíval. „Tento člověk v masce Měsíční můry mi chtěl před devíti dny uzmout mé nejvybranější oře.“

Do popředí se protlačil jiný muž. Měl na sobě masku Vesmírného znalce. Zazpíval: „Jsem mistr výrobce masek a poznávám tohoto zločince Měsíční můru. Před nedávnem vstoupil do mého obchodu a vysmíval se mému umění. Zasluhuje smrt!“

„Smrt pro netvora cizince,“ křičel dav. Řada mužů se pohnula dopředu. Dopadaly ocelové čepele a čin byl vykonán.

Thissell to všechno pozoroval, neschopen pohybu. Lesní skřítek k němu přistoupil, zahrál na svůj stimik a zazpíval. „Je nám vás líto, ale také vámi pohrdáme. Čestný člověk by nikdy neměl snášet takovouhle potupu.“

Thissell se zhluboka nadechl. Sáhl si k opasku a našel zachinko.

Zazpíval. „Můj příteli, křivdíte mi. Nemůžete snad ocenit skutečnou odvahu? Dal byste přednost smrti v boji nebo procházce po esplanádě bez masky?“

Lesní skřítek zazpíval: „Na to je jen jedna odpověď. To první — zemřel bych v souboji. Takovou ostudu bych nepřežil.“ Thissell zazpíval. „Měl jsem takový výběr. Mohl jsem bojovat se svázanýma rukama a zemřít — nebo jsem mohl utržit ostudu a prostřednictvím této ostudy porazit svého nepřítele. Připouštíte, že vám chybí dostatečný strakh, abyste tento čin vykonal. Já jsem tedy prokázal, že jsem skutečný hrdina! Ptám se, kdo tady z přítomných by měl tu odvahu, aby udělal to, co já?“

„Odvahu?“ zeptal se Lesní skřítek. „Nebojím se ničeho, kromě smrti v rukou nočních mužů.“

„Potom mi tedy odpovězte.“

Lesní skřítek poodstoupil. Zahrál na svůj dvojitý kamanthil. „Je to vskutku hrdinství, když jste to učinil s úmyslem.“ Čeledín zahrál řadu tlumených akordů na gomapard a zazpíval:

„Nikdo z nás by si netroufal udělat to, co tento muž bez masky.“ Dav souhlasně zabručel.

K Thissellovi přistoupil výrobce masek, obřadně zahrál na dvojitý kamanthil: „Prosím, pane hrdino, vstupte do mého nedalekého obchodu a vyměňte si tento nuzný hadr za masku, která přísluší vaší kvalitě.“

Další výrobce masek zazpíval: „Než si vyberete, pane hrdino, prohlédněte si i mé nádherné výtvory!“

Dále přistoupil k Thissellovi muž v masce Ptáka jasné oblohy.

„Právě jsem dokončil přepychovou obytnou loď. Sedmnáct let dřiny mě stála její stavba. Poctěte mne tím štěstím a přijměte a užívejte tuto nádhernou stavbu. Na palubě vás očekávají bdělí sluhové a příjemné panny, aby vám věrně sloužili. Ve spíži jsou velké zásoby vína a na palubách jsou měkké hedvábné koberce.“

„Děkuji vám,“ řekl Thissell a rázně a sebevědomě uhodil na zachinko. „Přijímám s potěšením. Ale nejprve masku.“ Výrobce masek zahrál trylkou otázku na svůj gomapard.

„Považoval by pan hrdina masku Mořského draka dobyvatele pod svou důstojnost?“

„V žádném případě,“ odpověděl Thissell. „Naprosto by mě vyhovovala. Pojďme se na ni podívat.“