Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za svìtové války

"Ty hňupe, s marškou na front."

"Vo tom jsem ještě neslyšel."

"To jseš pěknej ordonanc, Nevíš, jestli tvůj lajtnant...

"Můj je obrlajtnant...

"To máš jedno, tedy tvůj obrlajtnant šel na bešprechunk k obrstovi?"

"Von si ho tam pozval."

"Tak vidíš, náš tam šel taky a vod 13. maršky taky, právě jsem mluvil s ordonancem vod ní po telefonu. Mně se ten kvalt nelíbí. A nevíš nic, jestli se pakuje u muziky?"

"Já vo ničem nevím."

"Nedělej ze sebe vola. Vid, že váš rechnungsfeldvébl dostal už wagonenavízo? Kolik máte manšaftu?

"Já nevím."

"Ty pitomče, copak tě sežeru. (Je slyšet, jak muž u telefonu mluví vedle: "Vem si, Franto, druhý sluchátko, abys viděl, jakou tam mají u 11. maršky blbou ordonanc.") - Haló, spíš tam nebo co? Tak vodpovídej, když se tě kolega ptá. Ty tedy ještě nic nevíš? Nezapírej. Neříkal nic váš rechnungsfeldvébl, že budete fasovat konzervy? Že jsi s ním vo takových věcech nemluvil? Ty blboune jeden. Že ti do toho nic není? (Je slyšet smích.) Jseš nějak praštěnej pytlem. Až budeš tedy něco vědět, tak nám to k 12. marškumpačce zatelefonuj, ty zlatej synáčku blbej. Vodkuď jseš?"

"Z Prahy."

"To bys měl bejt chytřejší... A ještě něco. Kdy šel váš rechnungsfeldvébl do kanceláře?"

"Před chvilkou ho zavolali."

"Vida, a napřed jsi to nemoh říct. Náš šel taky před chvilkou, to se něco peče. Nemluvil jsi s trénem?"

"Nemluvil."

"Pro Ježíše Krista, a to říkáš, že jseš z Prahy. Ty se vo nic nestaráš. Kde lítáš celý dni?"

"Já jsem teprve přišel před hodinou vod divizijního soudu."

"To je jiný žrádlo, kamaráde, to se ještě dnes přijdu na tebe podívat. Vodzvoň dvakrát "

Švejk si chtěl zapálit fajfku, když se opět ozval telefon. "Vlezte mně na záda s vaším telefonem," pomyslil si Švejk, "budu se s vámi bavit."

Telefon drnčel však neúprosně dál, takže Švejka konečně přešla trpělivost, on vzal sluchátko a zařval do telefonu:

"Haló, kdo tam? Zde ordonanc Švejk od 11. marškumpanie."

V odpovědi poznal Švejk hlas svého nadporučíka Lukáše: "Co tam děláte všichni, kde je Vaněk, zavolejte ihned Vaňka k telefonu."

"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, nedávno zazněl telefon."

"Poslyšte, Švejku, já nemám času se s vámi bavit. Telefonní rozhovory na vojně, to není žádné tlachání po telefonu, když někoho zveme, aby nás šel navštívit k obědu. Telefonní rozhovory musí být jasné a krátké. Při telefonních rozhovorech odpadá i to ,poslušně hlásím, pane obrlajtnant`. Ptám se vás tedy, Švejku, máte při ruce Vaňka? Ať jde hned k telefonu."

"Nemám ho při ruce, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, byl před chvíli vodvolanej vodtud z kanceláře, může být tomu ani ne čtvrt hodiny, do regimentskanceláře."

"Až přijdu, tak si to s vámi, Švejku, spravím. Nemůžete se vyjadřovat stručně? Dejte si teď dobrý pozor na to, co vám povídám. Rozumíte jasné, abyste se potom nevymlouval, že to v telefonu chraptělo? Okamžité, jakmile pověsíte sluchátko..."

Pauza. Nové zvonění, Švejk bere sluchátko a je zasypán spoustou nadávek: "Vy dobytku, uličníku, lotře jeden. Co to děláte, proč přerušujete rozhovor?"

"Vy jste prosím řekl, abych pověsil sluchátko."

"Já jsem za hodinu doma, Švejku, a pak se těšte... Vy tedy hned se seberte, jděte do baráku a najděte nějakého cuksfíru, třebas Fuchse, a řekněte mu, že má ihned vzít deset mužů a jít s nimi do magacínu fasovat konzervy. Opakujte to, co má jít dělat?"

"Jít s deseti muži do magacínu fasovat konzervy pro kumpanii."

"Konečně jednou neblbnete. Já zatím budu telefonovat Vaňkovi do regimentskanclaje, aby šel také do magacínu a převzal je. Jestli přijde zatím do baráku, ať nechá všeho a běží laufšrit do magacínu. A teď zavěste sluchátko."

Švejk hezkou chvíli hledal marně nejen cuksfíru Fuchse, ale i ostatní šarže. Byli u kuchyně, obírali maso z kostí a těšili se pohledem na uvázaného Balouna, který stál sice pevné opřen nohama na zemi, poněvadž se nad ním slitovali, ale zato poskytoval zajímavý pohled. Jeden z kuchařů přinesl mu maso na žebru a strčil mu ho do huby a uvázaný vousatý obr Baloun, nemaje možnosti manipulovat rukama, opatrné posunoval kost v ústech, balancuje ji pomocí zubů a dásní, přičemž ohlodával maso s výrazem lesního muže.

"Kdopak je tady z vás cuksfíra Fuchs?" otázal se Švejk, když konečné je zastihl.

Četař Fuchs neuznal ani za vhodné se přihlásit, když viděl, že se po něm ptá nějaký obyčejný pěšák.

"Jářku," řekl Švejk, "jak dlouho se ještě budu ptát? Kdepak je cuksfíra Fuchs?"

Četař Fuchs vystoupil a pln důstojnosti začal nadávat všemožným způsobem, že on není žádný cuksfíra, že je pan cuksfíra, že se nemá říkat "Kde je cuksfíra?", ale "Poslušně hlásím, kde je pan cuksfíra?" U jeho cuku, když někdo neřekne "Ich melde gehorsam", že dostane hned přes držku.

"Pomalu," řekl rozvážně Švejk, "hned se seberou, jdou do baráku, vezmou tam deset mužů a laufšrit s nimi k magacínu, budete fasovat konzervy."

Četař Fuchs byl tak překvapen, že vypravil ze sebe jen: "Cože?"

"Žádný cože," odpověděl Švejk, "já jsem ordonanc jedenáctý marškumpanie a právě před chvílí jsem mluvil po telefonu s panem obrlajtnantem Lukášem. A ten řek: ,Laufšrit s deseti muži k magacínu.` Jestli nepůjdete, pane cuksfíra Fuchse, tak ihned jdu nazpátek k telefonu. Pan obrlajtnant si výhradně přeje, aby vy jste šel. Je to zbytečný vůbec vo tom mluvit. ,Telefonní rozhovor,` říká pan nadporučík Lukáš, ,musí bejt krátký, jasný. Když se řekne ,cuksfíra Fuchs jde`, tak von pude. Takový rozkaz, to není žádný tlachání po telefonu, jako kdybychom někoho zvali na oběd. Na vojně, zejména ve válce, je každý vopoždění zločin. Když ten cuksfíra Fuchs hned nepude, až mu to vohlásíte, tak mně to hned zatelefonujte a já už si to s ním spravím. Z cuksfíry Fuchse nezbyde ani památka.` Panečku, vy pana obrlajtnanta neznáte."

Švejk podíval se vítězoslavně po šaržích, kteří jeho vystoupením byli opravdu překvapeni i deprimováni.

Četař Fuchs zabručel cosi nesrozumitelně a rychlým krokem odcházel, přičemž Švejk za ním volal: "Mohu tedy telefonovat panu obrlajtnantovi, že je to všechno v pořádku?"

"Hned budu s deseti maníkama u magacínu," ozval se od baráku četař Fuchs, a Švejk nepromluviv již ani slova odcházel ze skupiny šarží, které byly stejně překvapeny jako četař Fuchs.

"Už to začíná," řekl malý desátník Blažek, "budeme pakovat."

-

Když se Švejk vrátil do kanceláře 11. marškumpačky, neměl opět času zapálit si dýmku, neboť ozval se opět telefon. Se Švejkem mluvil poznovu nadporučík Lukáš:

"Kde běháte, Švejku? Zvoním už potřetí a nikdo se mně neozve."

"Sháněl jsem to, pane obrlajtnant."

"Už tedy šli?"

"To se ví, že šli, ale ještě nevím, jestli tam budou. Mám tam snad doběhnout ještě jednou?"

"Našel jste tedy cuksfíru Fuchse?"

"Našel, pane obrlajtnant. Napřed na mě řek ,Cože?`, a teprve když jsem mu vysvětlil, že telefonní rozhovory musejí bejt krátký a jasný..."

"Nebavte se, Švejku...Vaněk se ještě nevrátil?"

"Nevrátil, pane obrlajtnant."

"Neřvete tak do telefonu. Nevíte, kde by moh bejt ten zatracený Vaněk?"

"Nevím, pane obrlajtnant, kde by moh bejt ten zatracenej Vaněk."

"V kanceláři u regimentu byl a někam odešel. Myslím, že bude asi v kantýně. Jděte tedy, Švejku, za ním a řekněte mu, aby hned šel do magacínu. Potom ještě něco. Najděte hned kaprála Blažka a řekněte mu, aby hned odvázal toho Balouna, a Balouna pošlete ke mně. Pověste sluchátko!"