Vrchlický Jaroslav - Noc na Karlštejně

Karel IV., císař a král český

Alžběta, jeho manželka

Štěpán, vévoda bavorský

Petr, král cyperský a jerusalemský

Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský

Ješek z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně

Alena, jeho neť

Pešek Hlavně, číšník císařův

Hlásník na Karlštejně

Dvůr císařský. Panoši a zbrojnoši.

Děj se koná na Karlštejně v červnu roku 1363.

První nádvoří na Karlštejně. Hrad v pozadí. Napravo brána hradní, vlevo vchod ve příbytek purkrabího. Blíže brány košatá lípa, pod ní sedátko.

Purkrabí a Pešek

Při vyhrnutí opony je slyšeti troubení. Z purkrabství vystoupí pan Ješek z Wartenberka, proti němu Pešek Hlavně.

Pešek( vejde branou ) Věru, dnes pytel s hosty se roztrhl! Od božího rána až do slunce západu most nestačí se zvedati.

Purkrabí( vyjde ze dveří ) Je to už Jeho Milost snad? Ó, ne, to nemůž’ být. Myslím, že Jeho Milost asi právě teď Prahu opouští. Kdo jen to přijel?

PešekHost. – Vévoda Štěpán bavorský.

PurkrabíMluvil jsi s ním, pane šenku?

PešekNáhodou byl jsem přítomen, když slézal s koně, jenž pokryt byl celý bílou pěnou jak druhou čabrakou. Jak se zdá, má pan vévoda velmi naspěch.

PurkrabíNu, a co říkal?

PešekPtal se krátce, je-li Jeho Milost na hradě.

PurkrabíA tys na to odpověděl?

PešekCo jsem věděl. Že tu okamžitě není, ale že dnes večer jistě sem přijede.

PurkrabíA on řekl?

PešekŽe zůstane, že se musí dočkati příjezdu Jeho Milosti.

PurkrabíZle pochybils, pane šenku. Vévoda Štěpán přijíždí jistě za politickými záležitostmi. Víš, že Jeho Milost zde nerad politikou se zabývá.

PešekA co měl jsem dělat?

PurkrabíPoslat jej do Prahy.

PešekKdyž je císař na cestě sem? Potkali by se v půli cestě. A pak, není to můj úřad, přijímati zde hosty – a neměl jsem také rozkazů.

PurkrabíVida mládež! Pro slovo nakvašen! Však musím státi na svém. Jeho Milost jede sem pouze na dva nebo tři dny; – zde chce míti pokoj, chce si odpočinout; ještě tu není, a již jest klid jeho v nebezpečí! Proto věru není vystavěn Karlštejn! Nechť klubko pletich státnických jinde se zaplétá, zde císař chce v zátiší užívat jen ovoce své činnosti.

PešekNu, a což víme my, pane purkrabí, zda mu nejede pan vévoda ocukrovat to ovoce?

PurkrabíŠpatné vtipy, pane šenku! Vévoda bavorský tak někdy někomu něco ocukroval. Nevím, nevím, bude-li Jeho Milosti příchod pana vévody právě po chuti. Mohl dobře počkat pan vévoda v Praze na Jeho Milost. Snad by se tam lépe bavil než zde.

PešekTo všecko mu ještě můžeš sám říci, pane purkrabí. Zde právě přichází.

PurkrabíNu, jest již tady. – Co naplat! ( Obrací se vstříc přicházejícímu vévodovi ) Buď vítán, vznešený pane, na Karlštejně!

Štěpán a Předešlí

ŠtěpánDěkuji, pane purkrabí, za pozdrav tvůj. Myslil jsem určitě, že naleznu zde Jeho Milost císaře! Přijíždím přímo ze Salcburku a přináším důležité státní jednání. Pan šenk byl tak laskav a pověděl mi, že Jeho Milost jistě dnes večer sem zavítá; prosím, bys mně a průvodu mému vykázal sebe skrovnější hospodu. Chci, ba musím se dočkati císaře.

PurkrabíVčas i v nevčas přijel jsi, pane, na Karlštejn.

ŠtěpánJá – v nevčas?

PurkrabíOdpust mé upřímnosti, pane vévodo. V nevčas, chceš-li o státnických záležitostech jednat s Jeho Milostí. Vždycky včas, chceš-li užíti pohostinství, jakého může poskytnouti Karlštejn.

ŠtěpánDěkuji za výklad tvůj, pane purkrabí. Nutnost věci ospravedlní kroky mé v očích císaře. Za pohostinství napřed děkuji. – Zdá se, že nejsem prvním hostem na Karlštejně? .

PurkrabíJeho Milost Petr král cyperský a jerusalemský mešká od rána zde.

ŠtěpánPřijel sám?

PurkrabíV průvodu důstojného otce, arcibiskupa Arnošta.

ŠtěpánA kde jest král Petr? ( K sobě ) Ten mi nepřekáží!

PurkrabíProhlížel si hrad – nevím, pane šenku…

PešekByl s arcibiskupem právě teď v kapli sv. Mikuláše , kde mu ukazoval tento illuminátorské práce pana Zbyška z Trotiny…

Štěpán( s úsměvem ) Které asi velmi málo bavily krále jerusalemského.

Purkrabí( se dívá do pravé kulisy ) Však tu právě přichází.

3. výstup

Petr, Arnošt z Pardubic, Štěpán, Purkrabí a Pešek

( Vzájemné úklony )

ArnoštPane vévodo!

ŠtěpánBud zdráv, důstojný otče!

Arnošt( k Petrovi ) Pan vévoda bavorský.

PetrAj – jaké to shledání! Pamatuji se dobře na pana vévodu.

ŠtěpánZe slavností krakovských…

PetrOvšem, ovšem. To byly časy, pánové! Tak veseli již nebudem. – Ale prosím vás, co říkáte tomu, že jsem posud v Čechách?

PurkrabíTěšíme se tomu, že se Tvé Milosti u nás líbí.

PetrLíbí! – To je málo, pane purkrabí. Zbožňuji tvou zem a tvého císaře. Nevím věru, kdo je šťastnější, on, že má takovou zemi, či ona, že má takového krále. Nechce se mi odtud. Chtěl jsem již zcela opravdově třikrát odjíždět – po prvé se to nikdy s odjezdem nemyslí doopravdy. – Ale jak odjet, když slavnosti se stíhají jako pršky dubnové. Šťastná to země!

ArnoštDíky pánu nebes, že slavnosti teď se u nás stíhají. Však bývalo hůře ještě před nedávném. Mor, hlad a zemětřesení stíhaly se tu o překot. Nyní věru šťastný začíná věk této vlasti. My, již jsme zažili dnů zlých, tím více oceňujeme blaho nynější.

PetrA máme proto podstatné příčiny býti veselými. Nebo jak dáti jen svou vděčnost najevo, než veselosti? Proto já jsem pořád vesel a proto uvázl jsem zde, že je tu tak veselo! Jak pravím, třikrát chtěl jsem odjeti, ale Jeho Milost ani slyšet; nedovolil, přemlouval a já jsem slabý člověk, pánové, já zůstal v naději, že Cypr do moře se nepropadne.

Arnošt( s jemnou výčitkou ) A hrob Spasitelův beztoho zůstane i nadále v rukou pohanů.

PetrMáš pravdu, otče. I o tom mluvil jsem s Jeho Milostí; tak mimochodem, mezi čtvrtým a pátým pohárem mělničiny.

ArnoštA marně jsi se namáhal. Zlaté doly Jílovské dřív vyčerpáš, než v tom Jeho Milost o jiném přesvědčíš. U věci té je svým, a nechť i srdce křesťana nemůže schvalovati jeho náhledy, duch rozumného vlastimila je pochopuje.