StaVl Zosimov Premudroslovsky - Šílený detektiv. Legrační detektiv

– Jaký jsem umělec? Nejsem asistent na plný úvazek v místní vesnici Sokolovský potok, Leningradská oblast.

– Oh, pane, vypadni odsud. – navrhl služební důstojník.

– Tady je moje ID.

– Desátník, říkáte? – seržant se poškrábal na tváři a vložil semeno do úst. – dobře, jsi volný a tohle přijde se mnou.

– Co to znamená, «pojď se mnou»? – štěnice byla rozhořčená. – Dovolte mi zavolat svému šéfovi? Postaví vaše mozky…

– Zavoláte, zavoláte tam, v mé kanceláři a na začátku vás vyzkouším na pátrání, možná jste čečenský terorista nebo jste unikli rodičům. No tak, jdeme. sluha nadával a jednoduše ho strčil: buď zadkem, nebo barelem, byl mu Ottil pověřen útočnou puškou ve službě strážce železnice vlakové nádraží. Ancephalopath ho následoval a dokonce chtěl s jeho Ottilou vystřelit, jak se zdálo Klopovi, okamžitě zmizel za sloupem a předstíral, že Klopa nezná.

– Harutun, zavolej Isolde, ať mu přinese dokumenty! – vykřikl Klop.

«A rychlejší,» dodal seržant, «jinak zůstane s námi dlouho.»

– A kdy bude vydán? zeptal se Harutun.

– Jak založit osobu…

– Tři dny? – starý muž se usmál.

– Nebo možná tři roky. – odpověděl obsluha. – pokud nebude odolávat úřadům. – a zabouchl dveře zevnitř.

Incephalopath prsty jeho levé ruky objal tenkou bradu a, mající pod nosem, se rozhodl provést úkol, který mu vyhovoval i jeho šéfovi. Rychle vyšel ze stanice do ulice a okamžitě se zastavil.

– Kam jdu? Zeptal se Harutun.

– K Isolde, ty hlupáku. – odpověděl sarkasticky vnitřní hlas.

– Takže nejsou peníze? Na co půjdu?

– A vy, kvůli svému milovanému, ukradněte tam, od toho tlustého tváře, který seděl v černém džípu.

– Její, porazí její tvář. A nemělo by to být pent?

A zatímco se Harutun radil se svým vnitřním hlasem, Klop, když dal své údaje, skromně ustoupil, zatímco seděl v opici.

– Hej, zlato, dobrý prd! – Křičel na obsluhu. Ottila sebou trhla a otevřela vyduté oči. Umyl si ústa a pocítil v ústech rozbřesk, pokusil se sbírat sliny jazykem, ale v ústech nebyl dostatek vlhkosti a požádal, aby šel na záchod.

– kolego, můžu použít záchod?

«Je to možné,» odpověděli starší dobromyslně, «ale pokud to umyješ.»

– Proč? – Ottila byla rozhořčená, – jsem zadržená, ale ve vašem stavu máte uklízečku a musí si umýt podlahu.

Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.