Джеймс Кан - Hvězdné Války - Návrat Jediho

Palubní dělo ještě jednou vypálilo na nakloněný skif a vytřáslo tak ven všechno, co ještě zbylo uvnitř, až na Chewbaccu. Zoufale se držel svou zraněnou rukou, natahoval se přes zábradlí a svíral kotník pohupujícího se Sola, který se na oplátku nevidomě natahoval dolů po vyděšeném Calrissianovi. Landovi se podařilo zastavit skluz tím, že ležel co nejklidněji. Ale teď pokaždé, když hmátl po natažené Solově ruce, ho sypký písek posunul o kousek blíž k hladové jámě. Upřímně doufal, že Solo nepodniká tenhle bláznivý kousek, aby mu oplatil jistou záležitost z Bespinu.

Chewie štěkl na Hana další směrnici.

„Jo, já vím, už vidím o hodně líp – určitě je to tou krví, co se mi nahrnula do hlavy.“

„Skvěle,“ zavolal Lando nahoru. „A nemohl bys teď o pár palců vyrůst?“

Dělostřelci na člunu se zaměřovali na ten lidský řetěz, aby jim zasadili ránu z milosti, když před ně vkročil Luke s úsměvem pirátského krále. Zapjal světelný meč dřív, než mohli zmáčknout spoušť; o chvíli později z nich byly kouřící mrtvoly.

Najednou po schodech z nižších palub vyběhl hlouček stráží, které okamžitě zahájily palbu. Jedna rána vyrazila Lukovi meč z ruky. Utíkal po palubě pryč, ale rychle ho obklíčili. Dva vojáci znovu zaujali pozice u děl. Luke se podíval na ruku; byl vidět její mechanismus – komplex obvodů a oceli, nahrazující jeho vlastní ruku, kterou mu usekl Vader při jejich posledním střetu.

Zahýbal mechanismem; stále fungoval.

Dělostřelci začali pálit na skif pod nimi. Zasáhli bok malé lodi. Otřes málem srazil Chewieho dolů, ale díky tomu, že se loď ještě víc naklonila, mohl Han chytit Landa za zápěstí.

„Tahej!“ zaječel Solo na Wookieeho.

„Chytil mě!“ zařval Calrissian. Vyděšeně se podíval dolů a viděl, jak se mu jedno sarlakovo chapadlo pomalu omotává kolem kotníku. Další divoká karta – oni si v téhle partii mění pravidla každých pět minut. Chapadla! Kolik by si člověk vsadil na chapadla? Hodně, došel k závěru s fatalistickým zamručením; hodně mastnou částku.

Palubní dělostřelci se zaměřovali k poslednímu úderu, ale než mohli vystřelit, měli po starostech k dělu na druhé palubě na opačném konci lodi se postavila Leia. První ranou roztříštila ráhnoví, které stálo mezi dvěma palubními děly. Druhou ranou první dělo smetla.

Výbuchy otřásly velkým člunem a na chvíli odvedly pozornost pěti strážných, kteří obklopovali Luka. V té chvíli se Luke natáhl a světelný meč, který ležel na palubě deset stop daleko, mu vklouzl do ruky. Když na něho dva strážní vystřelili, vyskočil Luke přímo nahoru – a strážní se laserovými výboji zabili navzájem. V letu zažehl čepel, při dopadu se jí rozmáchl a zbytek stráží smrtelně zranil.

Zakřičel přes palubu na Leiu: „Miř dolů!“ Sklonila dělo přímo do paluby a kývla na Threepio u zábradlí. Artoo vedle něho divoce pípal. „Já nemohu, Artoo!“ naříkal Threepio. „Je to moc vysoko… áááááá!“

Artoo do zlatého droida strčil a ten přepadl přes okraj, pak vystoupil i Artoo a v letu dělal kotrmelce.

Mezitím pokračovalo přetahování mezi sarlakem a Solem, s baronem Calrissianem ve funkci lana a zároveň ceny pro vítěze. Chewbacca držel Hana za nohu, zapíral se o zábradlí a přitom se mu podařilo druhou rukou z vraku vytáhnout laserovou pistoli. Zamířil zbraň směrem k Landovi, pak ji sklonil, starostlivě zaštěkal.

„Má pravdu!“ zavolal Lando. „Je to moc daleko!“ Solo vzhlédl. „Chewie, dej mi tu pušku.“ Chewbacca mu ji podal. Solo ji vzal jednou rukou, zatímco druhou stále držel Landa.

„Počkej přece, kamaráde,“ protestoval Lando, „myslel jsem, že jsi slepý.“

„Už je to lepší, věř mi,“ ujišťoval ho Solo. „Mám jinou možnost? Hej! Trochu výš, prosím tě.“ Schoval hlavu.

Han přimhouřil oči… stiskl spoušť… a podařil se mu přímý zásah do chapadla. Ta červovitá věc okamžitě povolila sevření a stáhla se zpátky do tlamy.

Chewbacca mocně tahal, nejdřív na loď vytáhl Sola – a pak Landa.

Mezitím Luke Leiu pevně jednou rukou objal; pravačkou chytil lano visící z napůl zhrouceného stěžně, nohou kopl do spouště druhého palubního děla – a vyskočil do vzduchu ve chvíli, kdy kanón vypálil přímo do paluby.

Oba se zhoupli na laně až na prázdný eskortní skif.

Luke s ním okamžitě zamířil ke stále se naklánějícímu vězeňskému skifu, a pomohl Chewbaccovi, Hanovi a Landovi na palubu.

Za nimi se otřásal explozemi admirálský člun. Z poloviny stál v plamenech.

Luke řídil skif k hořícímu člunu, kde z písku trčely nohy See Threepio. Vedle nich se z duny nořil periskop Artoo Detoo. Skif se zastavil přímo nad nimi a spustil z lodního prostoru dolů velký elektromagnet. Oba droidi vystřelili z písku a přilepili se k magnetu, až to zazvonilo.

„Au,“ zaúpěl Threepio.

„bíííDÚÚ dwllt!“ souhlasil Artoo.

Během několika minut byli ve skifu všichni pohromadě, více méně celí; poprvé se mohli na sebe pořádně podívat a uvědomili si, že jsou všichni spolu a skoro v pořádku, takže nastalo velké objímání, smích, pláč a pípání. Pak kdosi náhodou zmáčkl Chewbaccovu zraněnou paži a on zařval; a všichni se rozběhli zabezpečit loď, kontrolovat okolí, hledat zásoby – a pak odpluli pryč.

Velký admirálský člun se pomalu bortil v neustálých explozích a ohni, a ve chvíli, kdy malý skif tiše letěl nad pouští, člun konečně zmizel v oslepujícím záblesku, který jen z části překrylo žhoucí odpolední světlo obou sluncí Tatooinu.

Písečná bouře všechno ztížila – výhled, dýchání, myšlení, pohyb. Samotný její řev je dezorientoval, vypadalo to, jako by ten zvuk přicházel ze všech stran najednou, jako by byl celý vesmír řval a tady byl střed toho chaosu.

Sedm hrdinů se prodíralo krok za krokem oslepující vichřicí, drželi se jeden druhého, aby se neztratili. Artoo šel první, sledoval signál z naváděcího zařízení, které mu zpívalo v jazyce, jenž ani vichřice nedokázala přehlušit. Druhý šel Threepio, pak Leia, která vedla Hana, a nakonec Luke a Lando, kteří podpírali belhajícího Wookieeho.

Artoo hlasitě zapípal a všichni vzhlédli; skrz tajfun zahlédli neurčité, tmavé obrysy.

„Já nevím,“ zakřičel Han. „Všude vidím jenom písek.“

„To vidíme všichni,“ odpověděla Leia.

„Tak to se asi uzdravuju.“

Po několika krocích temné obrysy ještě víc potemněly; a pak se z té temnoty vyloupl Millennium Falcon , po jehož stranách seděl Lukův X-plán a dvoumístný Y-plán. Jakmile se skupinka vměstnala pod Falconův trup, vítr se ztišil do té míry, že se dal nazvat nepříjemnou povětrnostní podmínkou. Threepio udeřil do spínače a lodní můstek se s hučením vyklopil.

Solo se obrátil ke Skywalkerovi: „Byl jsi fakt dobrý, chlapče, to se ti musí nechat.“

Luke to odmávl. „Hodně jste mi pomohli.“ Vydal se ke svému X-plánu.

Han ho zastavil, najednou se choval rozpačitěji než jindy, byl skoro vážný: „Děkuju, že jsi pro mě přišel, Luku.“

Luke byl z jakéhosi důvodu zmatený. Uměl starému pirátovi odpovídat jenom na vtipy. „Už na to nemysli,“ řekl nakonec.

„Ne, přemýšlím o tom hodně. Ten karbonový mrazák byl zatraceně podobný smrti. Nebyl to jenom spánek, byla to veliká, hluboká propast Nicoty.“

Nicoty, ze které ho Luke a ostatní zachránili – vystavili vlastní životy velkému nebezpečí jenom kvůli němu, pro nic jiného… jen proto, že byl jejich přítel. To bylo pro arogantního Sola něco nového – bylo to hrozné a zároveň krásné. Takový obrat událostí byl nebezpečný. Měl z toho pocit, že je jaksi méně rozumný než dřív, ale zároveň je prozíravější. Mátlo ho to. Kdysi byl sám; teď k někomu patřil.