Elaine Cunningham - Drowova dcera

Konečně byla ceremonie u konce a Triel byla ponechána o samotě, aby se mohla věnovat úkolu přestavby roztříštěné domácnosti. To představovalo vskutku velkou výzvu. Síla rodu spočívala v jeho kněžkách a těch během války její matky zemřelo až příliš mnoho. Mnoho jiných dcer – a pak také jejich dcer – odešlo, aby založily vlastní rody. Teoreticky byly menší rody spojenci rodu Baenre, ale ve skutečnosti se v první řadě staraly o tkaní pavučiny moci a intrik.

Kromě nedostatku kněžek trápila rod absence bojového mistra. Trielin bratr Berg’inyon zmizel během války. Jako velitel mocných ještěřích jezdců vedl útok na povrchové spojence Mitrilové síně a nikdy se nevrátil do rodného domu. Mnoho drowů padlo během děsu a zmatku, který vypukl po svítání, a nebylo nepravděpodobné, že mezi ně patřil i bojový mistr Baenre. Triel ale měla jiné podezření. Často cítila, že pud sebezáchovy mladého muže dalece přesahoval jeho oddanost rodu. Ať už se však za Berg’inyonovým zmizením skrývalo cokoliv, nic to neměnilo na tom, že byl pryč. Možná že byl mladý – sotva šedesát let starý – ale i přesto byl silným bojovníkem a bude těžké ho nahradit. Lloth chraň; možná že si bude muset pořídit Patrona, který by roli bojového mistra převzal!

Trieliným prvním úkolem však bylo vybrat svoji nástupkyni v Arach-Tinilith. Obvykle by pozice Matrony Akademie přešla na nejvyšší kněžku Lloth z rodu Baenre. Hned po Triel jí byla Merith, obyčejná poddaná, kterou rod před lety zverboval, to když se její kněžské schopnosti začaly vynořovat na povrch. Merith sice po titulu Matrony mistry prahla, ale naprosto nepřipadala v úvahu. Stala by se v té pozici potenciální ostudou rodu Baenre. Bývalá dcera metaře neměla sebemenší porozumění pro jemné detaily protokolu ani nedokázala ocenit rafinovanou pavučinu intrik. Kromě toho byla nadmíru násilnická. Zkrátka v situaci, která volala po stiletu, představovala trpasličí sekyru. Triel očekávala, že její drahá adoptovaná sestra každým dnem chytne vzácnou a smrtelnou chorobu.

To znamenalo, že nejpravděpodobnější kandidátkou zůstávala Sos’Umptu, strážkyně kaple rodu Baenre. Sos’Umptu byla rodilou členkou rodu, její přízeň u Lloth byla zajištěná a její postavení kněžky úctyhodně vysoké. Po pečlivém zvažování se tedy Triel rozhodla nechat poslat pro mladší sestru a nabídla jí Arach-Tinilith.

Sos’Umptu, daleka radosti z povýšení, se zděsila myšlenky, že by měla opustit rodovou kapli. Triel ji přemlouvala, lichotila a vyhrožovala, ale nakonec přistoupila na to, že prozatím bude muset vykonávat obě role současně. Její sestra to přijala s ulehčeným oddechnutím a obrátila se ke dveřím, které vedly zpět do její milované kaple.

„Ne, zůstaň tu ještě chvíli,“ požádala ji Triel vyčerpaně. „Musím s tebou mluvit ještě o jedné věci. Rod Baenre zoufale potřebuje nejvyšší kněžky, zejména v rodě narozené šlechtičny. Ty víš, že nemám vlastní dcery a ani není pravděpodobné, že je budu mít. Proto musím při obnově síly rodu spoléhat na své sestry a jejich děti. Ty uchováváš záznamy o porodech: co mi můžeš říct o naší situaci? Jsou mezi mladými ženami nějaké neobyčejně talentované?“

Strážkyně kaple si odkašlala. „Tou nejnadanější bude pravděpodobně Liriel. Gromfova dcera…“ napověděla, když Triel nevypadala, že by si vzpomněla.

Vzpomínka náhle zapadla na své místo a Triel vyvalila oči údivem nad možností, která se tu nabízela. Gromfova hýčkaná a svéhlavá dceruška jako nejvyšší kněžka Lloth. Jak groteskní a zvrácené!

Pokud si Triel vzpomínala správně, Gromf ji začal vychovávat před asi čtyřmi desetiletími a nepochopitelně ji prohlásil za svou. Liriel se díky tomu pyšnila jménem rodu svého otce, což bylo v jejich matriarchální společnosti něco neslýchaného. Její matka, kráska k ničemu z bezvýznamného rodu, zmizela a o dítěti nikdo mnoho let neslyšel, s výjimkou šeptaných zvěstí, že ji Gromf nechal zdivočet. Na prahu dospělosti si Liriel vytvořila vlastní místo v životním stylu bohatých společenských kruhů. Triel zaslechla příběhy o jejích činech, které jí vysloužily stejným dílem obdiv i nechvalnou proslulost. Ačkoliv byla považována za tvrdohlavou a rozmarnou, vykazovala podle všeho nebývale bystrou mysl a talent pro kouzla. Jak lépe by se něco takového dalo využít než při službě Lloth?

Triel se krutě usmála. A jak by to Gromfa rozzuřilo! Podle zvyku i zákona vstupovaly dívky ze vznešených rodů do kněžské části Akademie se začátkem dospělosti, nebo s pětadvacátým rokem života, podle toho, co přišlo dřív. Gromf to ovšem po své dceři nevyžadoval – možná to dokonce zakázal! Arcimág byl sotva oddaným služebníkem Lloth a Triel sem tam zachytila známky jeho hořké nelibosti nad kněžskými vládkyněmi. Pokud by však Matrona Triel poručila, neměl by Gromf jinou možnost než svoji dceru do Arach-Tinilith poslat.

A Liriel Baenre jako nejvyšší kněžka Lloth by se stala nejen zářivým klenotem v koruně rodu Baenre, ale také mocnou připomínkou Gromfovi, v čích rukou je v Menzoberranzanu skutečná moc.

Triel se obrátila zpět ke své mladší sestře. „Ale, Sos’Umptu,“ pronesla lstivě, „ty mě překvapuješ! Nikdy bych si nepomyslela, že jsi schopná takového zrádného důvtipu.“

Sos’Umptu sebou cukla, ale nic neříkala. Drsná zkušenost ji naučila, že lichotek je třeba se obávat. A skutečně, Trielin pohled se náhle zatvrdil a dál se upíral na její mladší sestru.

„Skoro jako by to vypadalo,“ pokračovala nová Matrona matka, „že strážkyně kaple vlastní nadání, která dalece přesahují jí zvolenou oblast vlivu. Dej si pozor, aby se tvé ambice nechovaly stejně!“

Sos’Umptu klesla do uctivé pozice. „Toužím jen sloužit Lloth a své sestře, Matroně matce,“ pronesla zapáleně.

Ačkoliv se to zdálo neuvěřitelné, vycítila Triel, že mladší dera rodu Baenre mluví pravdu. Matrona ani nevěděla, jestli má na sestřinu nepřirozenou absenci touhy po moci pohlížet s úlevou, a nebo pohrdáním. Nakonec se usmála a pokynula jí, ať vstane. „Tvá oddanost tě šlechtí,“ řekla suše, „a tvůj nápad má svou cenu. Pošli někoho, ať tu dívku najde a okamžitě ji sem přivede.“

„Budete si přát, aby byl Gromf u vašeho rozhovoru přítomen?“

Do Trieliných tváří se nahrnulo tolik horka, až v temnotě zářila jako rubín. „Nepotřebuju požehnání svého bratra v tomhle ani v ničem jiném,“ odsekla.

„Samozřejmě že ne, Matrono Triel,“ pospíšila si Sos’Umptu s vysvětlením a znovu se hluboce uklonila. „Jen jsem si myslela, že by vás možná potěšil pohled na Gromfovo neštěstí.“

Nebezpečný lesk Trieliných očí změkl do pobavené jiskry. „Moje drahá sestřičko, pro dobro rodu Baenre bys měla častěji vycházet ven z kaple!“

Mezitím, daleko od přijímacího sálu rodu Baenre, poskakovala Gromfova dcera tunely Temných říší. Oči jí při propátrávání temnoty před ní rudě zářily a občasný závan vzduchu jí zatahal za vlnité bílé vlasy splývající až k pasu. Byla oblečená do cestovního: boty a kalhoty z měkké a pružné kůže, kazajka z prošívaného hedvábí a navrch jemná drátěná košile. O rameno si opírala tři stopy dlouhý oštěp se zubatým hrotem a ve volné ruce nesla malé bola, kterým za chůze točila ve složitých vzorech.

Za ní, bezpečně mimo dosah její vířící zbraně, se vlekl mladý drowí pár. Žena nosila odznak rodu Shobalar, nižšího klanu proslulého vzácnými kouzelnicemi. Druhým drowem byl výjimečně pohledný muž v honosném oblečení, ale jednoduše spletenými vlasy, které ho označovaly jako prostého poddaného. Oba nesli stejné oštěpy jako Liriel a vrhali po okolí pátravé pohledy, zatímco se proplétali polem nízkých ostrých stalagmitů vystupujících z kamenného podloží.