John Flanagan - Výkupné za Eraka

Král Duncan seděl s lokty opřenými o stůl a s hlavou v dlaních si rovnal myšlenky. Když skončilo obvyklé postrkování křesel a usazování, pohlédl na shromáždění osob kolem sebe.

„Nuže dobrá,“ začal zvolna. „Rozhodl jsem. Kasandra povede vyjednávání s Aridy…“

Jeho dcera se prudce nadechla, pak svůj výraz rychle ovládla, pro případ, že by rozhodnutí třeba změnil. Pohlédl na ni a kývl hlavou. Potom opět upřel pohled přímo před sebe.

„Halte, ty s ní pojedeš jako hlavní poradce. Pomůžeš při vyjednáváních a budeš ji chránit.“

„Ano, sire,“ řekl Halt klidně.

„Wille, samozřejmě pojedeš i ty,“ pokračoval král. „Ochraňoval jsi ji předtím. Udělej to i teď.“

„Ano, sire,“ odpověděl se širokým úsměvem Will. Předpokládal, že bude svého učitele doprovázet, ale jeden nikdy neví. Pak se to dokonce ještě vylepšilo.

„Horáci, jen pro případ, že oni by to nemohli zvládnout sami, pojedeš jako Kasandřin osobní strážce. Rozumíš?“

„Ano, Vaše Veličenstvo,“ řekl Horác a s Willem si vyměnili úsměvy. Willovy rty naznačily slova „jako kdysi“ a Horác kývl. Kasandra se na ně na oba oslnivě usmála a přisunula se trochu blíž k nim. Alyss, sedící na jednom konci stolu, se zatvářila nelibě.

„Dobrá. Nuže tedy, kromě vás tří chci vyslat i přiměřeně velkou jednotku. Řekněme dvacet ozbrojenců z královské stráže.“ Král se odmlčel, protože Halt zdvihl ruku a chtěl něco říct. „Ano?“

„Sire, nebudou zapotřebí,“ začal, ale král mu skočil do řeči.

„Mně nejde o to, zranit tvou pýchu, Halte. Mě především netěší, že tím posláním pověřuji svou dceru, a opravdu trvám na tom, že potřebujete dostatečně velkou jednotku, aby ji chránila. Podle mého názoru vy tři nestačíte.“

„S tím souhlasím, Vaše Veličenstvo. Ale možná zapomínáte, že s námi bude i třicet plně ozbrojených Skandijců. To jsou nejlepší bojovníci na světě.“

Horác se neudržel a hlasitě zabručel na souhlas. Pak se posunkem chvatně omluvil za vyrušení. Král přejel pohledem od Halta k Horácovi a zase zpět.

„Ty jim věříš?“ zeptal se otevřeně a Halt kývl.

„Svěřil bych jim svůj život, Vaše Veličenstvo.“

Duncan si zamyšleně mnul bradu. „O tvůj život zrovna starost nemám.“

„I já bych jim svěřila svůj život, tati,“ klidně prohlásila Kasandra.

Halt přidal další ujištění. „Postarám se, aby Svengal složil kormidelnickou přísahu, že on i jeho třicet mužů budou princeznu chránit. Jakmile ji jednou složí, musel byste je všechny nejdřív zabít, abyste se ke Kasandře mohl jen přiblížit.“

Duncan bubnoval prsty na stole a rozmýšlel se. Nakonec ustoupil. „Nu dobrá. Ale chci mít jistotu.“ Pronikavě se rozhlédl kolem sebe. „Gilane, pojedeš i ty.“

„Ano, sire!“ vyhrkl horlivě Gilan. Vyhlídka na výpravu s Haltem a Willem se mu velice líbila. Jenže Crowley se zamračil.

„Vaše Veličenstvo, to je velice neobvyklé,“ namítl. „Znáte přece staré rčení ‚Jedno povstání, jeden hraničář‘.“

Rčení vycházelo z jedné proslulé události v minulosti. Jedno menší léno povstalo proti krutému a hrabivému vládci. Stovky lidí obklopily jeho sídlo a hrozily, že ho vypálí do základů. Po žádosti vyděšeného šlechtice o pomoc se dostavil jediný hraničář. Užaslý šlechtic zpupně hleděl na osamocenou postavu v kápi.

„Oni poslali jednoho hraničáře?“ ptal se nevěřícně. „Jednoho muže?“

„A kolik povstání tady máte?“ opáčil hraničář.

Král Duncan však neměl v tuto chvíli chuť nechat se zviklat nějakou pověstí. „Já mám nové rčení,“ odvětil. „Jedna dcera, dva hraničáři.“

„Dva a půl,“ upřesnil Will. Král se musel usmát na dychtivou mladou tvář před sebou.

„Nepodceňuj se,“ řekl. „Dva a tři čtvrtě.“

Druhý den byli tři hraničáři v doprovodu Horáce a Svengala na cestě a mířili k hradu Araluenu.

Všichni s úsměvem sledovali, jak Halt rozpačitě políbil na rozloučenou svoji novomanželku. Lady Paulina snášela odloučení vyrovnaně. Když přijala Haltovu nabídku k sňatku, věděla, že jejich společný život budou narušovat naléhavá poslání a náhlé odjezdy. Ale stejně, pomyslela si lítostivě, by bylo krásné, kdyby právě tenhle odjezd byl trochu méně náhlý a trochu méně naléhavý.

Alyss stála vedle ní a společně mávaly pěti jezdcům, kteří pobídli koně do klusu a vzdalovali se po klikaté silnici od hradu Redmontu. Paulina stočila pohled na svoji chráněnku a musela se malinko pousmát nad jejím strnulým výrazem.

„Proč se tak mračíš?“ zeptala se nevinně. Alyss na ni pohlédla a ušklíbla se.

„Zase odjede s ní,“ řekla. Paulina se nepotřebovala ptát, koho tím myslí. Věděla, že Alyss a Will se v posledním roce často vídali. Hodně se sblížili. Alyss teď zřejmě vadilo, že Will se opět vydává na výpravu s Kasandrou. Alyss věděla, že mezi hraničářovým učněm a princeznou je zvláštní vztah. Jen si nebyla jistá, jak moc je zvláštní.

„Snažila jsem se vymyslet nějaký důvod, abych mohla jet s nimi,“ dodala trochu sklíčeně.

„Aby sis pohlídala to, do čeho vkládáš své úsilí?“

Alyss přikývla. „Přesně tak. Napadlo mě, že bych mohla nabídnout své služby jako její doprovod — a jako diplomatický poradce. Vždyť víte, že ve vyjednávání jsem dobrá.“

„To je pravda,“ uvažovala Paulina o jejím nápadu. „Vlastně by to bývalo stálo za zmínku. Já bych takovou myšlenku podpořila. Proč jsi to neudělala?“

Alyss odvrátila oči a zadívala se za skupinkou zvolna mizející z dohledu. Tedy přinejmenším za jedním členem té skupinky, opravila se Paulina.

„Ze dvou důvodů. Za prvé si myslím, že Will, Halt a ostatní nemají zapotřebí starat se ještě o další ženu. Kdybych byla s nimi, znamenalo by to méně ochrany pro Kasandru. Ona je přece jen korunní princezna.“

„A druhý důvod?“ vybídla ji Paulina. Alyss se smutně pousmála.

„Napadlo mě, že bych mohla podlehnout pokušení praštit ji veslem po hlavě,“ řekla. „Což by asi nebyl dobrý krok pro mou kariéru.“

Paulina jí oplatila úsměv. „Je to přece jen korunní princezna,“ dodala spiklenecky.

Jezdci pomalu mizeli v lese. Paulina vsunula ruku pod Alyssinu paži a odváděla dívku z cimbuří, odkud odjezd sledovaly.

„Nic si z toho nedělej,“ říkala. „Dejme tomu, že mezi Willem a princeznou je silné pouto. Po všem, čím prošli, je to nevyhnutelné…“ Tón jejího hlasu však napovídal, že chce ještě něco dodat. Teď byla řada na Alyss, aby Paulinu pobídla k řeči.

„Ale?“ zeptala se.

„Ale Will si zvolil cestu před několika lety, když se rozhodl, že zůstane hraničářem. Ví, že život hraničáře nelze sloučit se životem u dvora. A princezna s hraničářem prostě nejsou dobrý pár. A bylo by to dvojnásob složité, až se Kasandra nakonec stane královnou.“

„Zatímco,“ řekla Alyss, „o sňatcích hraničářů a diplomatek se toho dá říct hodně?“

Lady Paulina se mírně usmála. „Ale jistě. Diplomatka musí samozřejmě pochopit, že hraničář bude často odvoláván kvůli naléhavému poslání.“

„A on zas lépe pochopí, že i já budu mít svá vlastní poslání,“ prohlásila Alyss a přestala předstírat, že mluví o někom jiném.

Paulina ji pohladila po ruce. „To je moje děvče,“ řekla.