Robert Jordan - Velké Hledání

„Proč bych nezůstal?“ prohodil Loial. „Jsi mnohem víc ta’veren, než jsem si kdy myslel, to je pravda, ale pořád jsi můj přítel.

Doufám, že jsi pořád můj přítel.“ Štětičky na uších se mu nejistě zachvěly.

„To jsem,“ řekl Rand. „Dokud bude pro tebe bezpečné zůstat v mé blízkosti, a potom taky.“ Ogier se zazubil od ucha k uchu.

„Já taky zůstávám,“ řekl Perrin. V jeho hlase byla slyšet odevzdanost osudu, nebo snad smíření s osudem. „Kolo nás vetkává do vzoru, Rande. Kdo by si to byl v Emondově Roli pomyslel?“

Kolem se sešli Shienarci. K Randovu překvapení všichni padli na kolena a všichni na něj upírali zrak.

„Chtěli bychom se ti zavázat,“ řekl Uno. Ostatní klečící přikyvovali na souhlas.

„Vy jste přísahali Ingtarovi a urozenému pánu Agelmarovi,“ namítl Rand. „Ingtar zemřel v boji, Uno. Zemřel, abyste vy mohli uniknout s rohem.“ Nebylo třeba jim, nebo komukoliv jinému, vykládat zbytek. Doufal, že Ingtar znovu nalezl Světlo. „Vyřiďte to urozenému pánu Agelmarovi, až se vrátíte do Fal Dary.“

„Říká se,“ poznamenal opatrně jednooký voják, „že až se Drak znovu narodí, poruší všechny přísahy, rozetne všechna pouta. Teď už nás nic nedrží. Skládáme přísahu tobě.“ Tasil meč a položil ho před sebe jílcem k Randovi, a ostatní Shienarci udělali to samé.

„Bojoval jsi s Temným,“ řekl Masema. Masema, který ho nenáviděl. Masema, který se na něj teď díval, jako by viděl obraz Světla. „Viděl jsem tě, vznešený Draku. Viděl. Jsem tvůj člověk, do smrti.“ Tmavé oči se mu leskly oddaným zápalem.

„Musíš se rozhodnout, Rande,“ ozvala se Moirain. „Svět bude rozbit, ať ho rozbiješ, nebo ne. Tarmon Gai’don přijde, a to samo roztrhá svět na kusy. Pořád se chceš skrývat před tím, co jsi, a nechat svět v Poslední bitvě nechráněný? Rozhodni se.“

Všichni ho pozorovali a čekali. Smrt je lehčí než peříčko, povinnost těžší než hora . Rozhodl se.

Příběh se šířil po lodích i na koních, roznášeli jej kupci na vozech i opěšalí lidé, vyprávěli si jej pořád dokola, měnili jej, a přesto byl vlastně pokaždé stejný. Dorazil do Arad Domanu, do Tarabonu a dál, příběh o znameních a divech na nebi nad Falme. A muži se prohlašovali za Draky, a jiní muži je zabíjeli a sami byli zabíjeni.

Šířily se i další příběhy, o zástupu, který vyjel od zapadajícího slunce přes Almothskou pláň. Stovka Hraničářů, tak to říkali. Ne, tisíc. Ne, tisíc hrdinů se vrátilo z hrobu v odpověď na volání Valerského rohu. Deset tisíc. Úplně zničili legii dětí Světla. Zahnali vojska Artuše Jestřábí křídlo zpět do moře. Byla to vracející se vojska Artuše Jestřábí křídlo. A jeli k horám, k úsvitu.

Ale jedna věc byla v každém vyprávění stejná. V čele bojovníků jel muž, jehož tvář viděli na obloze nad Falme, a jeli pod korouhví Draka Znovuzrozeného.

A lidé volali ke Stvořiteli, řkouce: „Světlo nebes, Světlo světa, nechať se Zaslíbený zrodí v horách podle proroctví, jako ve věcích minulých, a ve věcích, jež přijdou. Nechať Jitřní princ zazpívá zemi, že vše zelené poroste a v údolí se narodí jehňata. Nechať nás vojska Pána úsvitu chrání před Temnotou a velký meč spravedlnosti nechať nás brání. Nechať Drak znovu vyjede na větrech času.“

Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.

adžah:Společenství kolem Aes Sedai, k nimž patří všechny Aes Sedai kromě amyrlin. Rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Každé se při užívání jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Např. červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí vládnout jedinou silou. Hnědé adžah, na druhou stranu, upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí. Kolují pověsti (jež ovšem Aes Sedai ostře popírají a nikdy to nikdo bezpečně neřekl před nimi) o černých adžah, oddaných službě Temnému.

Aes Sedai:Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí, kladou jim totiž za vinu Rozbití světa, a většinou se o nich tvrdí, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v tajnosti. Viz také adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.

Agelmar; urozený pán Agelmar z rodu Jagadských:pán z Fal Dary. Ve znaku má tři kráčející červené lišky.

Aielové:Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Také zváni Aielani. Než zabijí, zakrývají si obličej, z čehož vzniklo rčení „chovat se jako černě zahalený Aiel" k popisu člověka, který se chová násilnicky. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec". Viz též Aielská pustina; Aielská válečná společenstva.

Aielská pustina:Drsná, rozervaná krajina téměř bez vody východně od Páteře světa. Zatoulá se sem jen pár cizinců, a to nejen proto, že je téměř nemožné zde nalézt vodu, ale taky proto, že Aielové jsou ve válečném stavu se všemi ostatními lidmi a cizince nevítají.

aielská válečná společenstva:Všichni aielští válečníci jsou členy jednoho z válečných společenstev, jako jsou Kamenní psi, Rudé štíty nebo Děvy oštěpu. Každé společenstvo má své vlastní zvyky a některé zvláštní povinnosti. Například Rudé štíty fungují jako policie. Kamenní psi často skládají slib, že neodejdou z bitvy, pokud jednou začala, a zemrou do posledního muže, bude-li nutné takto splnit slib. Klany Aielů často bojují mezi sebou, ale členové stejného společenstva nikdy nebojují proti sobě, i když tak činí jejich klany. Takto vždy existuje kontakt mezi klany, i když právě vedou otevřenou válku. Viz též Aielové; Aielská pustina; Far Dareis Mai .

Alana Mosvani:Aes Sedai ze zeleného adžah.

alantin:Ve starém jazyce „bratr"; zkratka z tia avende alantin, „bratr stromů", „stromový bratr".

aldíb:Ve starém jazyce „západní vítr", vítr, který na jaře přináší déšť.