Vladimir Obrucev - Plutonie

Nešťastní lovci byli v několika vteřinách promočeni od hlavy k patě a zadržovali loďku, aby ji voda neodplavila do moře. Jedna z vln vyvrátila veslo, jež bylo vraženo do písku a k němuž byla přivázána šňůra se sušícími se rybami, jiná vlna šplouchla na pokrývku s rozsypaným ságem. Ryby se šňůrou padly na písek a ságo se namočilo.

„Fuj, potvory!“ nadával Makšejev a otřásal se po té sprše. „Přece jen tu nadělaly škodu!“

„Nu, aspoň máme nějakou práci!“ utěšil ho Gromeko. „Nevěděli jsme, co budeme po obědě dělat, a brontosauři se o to postarali. Teď musíme všechny ryby zase očistit a ságo omýt v řece a usušit.“

„Ale nejdříve se usušme sami! A polévka nám už jistě všechna utekla…“

Brontosauři obešli půlkruhem ve vodě tábořiště a znovu vylezli na břeh východně od ústí řeky a běželi dál po pláži.

„Zřejmě dostali na pamětnou, hele, jak utíkají! Pěkně jsme jim nasolili broky do kožichu!“ zlomyslně se radoval Makšejev, když se u stanu svlékal. Gromeko zatím stahoval kotlík s polévkou z ohně.

Svlečení cestovatelé si rozvěsili šaty, aby uschly, zarazili tyč se šňůrou zase na místo a začali obědvat. Generál, který se po ránu nažral rybích hlav a vnitřností, až už nemohl, roztáhl se na písku a dřímal. Ani on, ani muži zaujatí jídlem si nevšimli, jak z lesa nedaleko od tábořiště vyšlo šest mravenců, jeden za druhým. Zastavili se, rozhlédli se a zase stejně tiše zmizeli v houštině.

Makšejev a Gromeko si po obědě ve stanu lehli a zapálili si dýmky. Chystali se, že pak začnou čistit ryby od nalepeného písku.

Najednou Generál zavrčel, vyskočil a začal zuřivě štěkat. Gromeko s Makšejevem vyběhli ze stanu a tu spatřili, že jejich tábor obklíčili mravenci. Jeden oddíl je odřezával od ústí řeky, druhý se blížil odjinud k šňůře s rybami a k pokrývce se ságem.

„A pušky máme prázdné!“ zanaříkal Gromeko a vrhl se k brašně s náboji.

„Vezměte broky!“ křičel Makšejev a chvatně nabíjel dvouhlavňovku. „Palte do těch napravo a já to pustím vlevo!“

Pravý oddíl se už vrhl na ryby a stahoval je se šňůry: levý byl asi dvacet kroků od stanu, když zahřměly první výstřely. Rachot, kouř a pády postřelených mravence zmátly. Přední se nerozhodně zastavili, ale zadní se na ně tlačili, přilákáni vůní ryb, a šik opět vyrazil kupředu. Lovci stáli u vchodu do stanu, kam zalezl zježený a štěkající Generál, a nabíjeli pušky, aby vystřelili další dávku. Potom, ozbrojeni noži a pažbami pušek, pustili se do šarvátky s nepřáteli, kteří se blížili se všech stran. Boj však se zdál beznadějný, protože síly nebyly vyrovnané.

Najednou z křovisek při ústí řeky zahřměly do zadních řad mravenců dva výstřely a pak odtud vyběhl Kaštanov s dýmajícím chomáčem chrastí v rukou. Mával jím vpravo, vlevo a vrhl se přímo do houfu mravenců, kteří couvali na všechny strany.

Makšejev a Gromeko také skočili k ohni a začali na mravence házet oharky. To pomohlo — první oddíl byl rozprášen a zbaběle utekl do houštiny. Zabité a raněné nechali na bitevním poli.

Když cestovatelé vyřídili nepřátele z prvního oddílu, všichni tři, i s Generálem, který si dodal odvahy, zaútočili s ohněm a s puškami v rukou na mravence, kteří jim brali ryby. Někteří mravenci svou chtivost odpykali, jiní včas utekli a v kusadlech odnášeli ryby nebo kusy namočeného a slepeného sága. Dva mravenci táhli za sebou celou pokrývku, ale lovci je dohonili a zabili. Generál raněné dobíjel — překusoval jim krk.

Když se poslední uprchlíci schovali v lese, cestovatelé si mohli odpočinout a spočítat své trofeje a ztráty. Pětačtyřicet mravenců usmrtili a těžce poranili.

Z padesáti ryb na šňůře zbylo jen patnáct; několik kusů, které nepřátelé zřejmě ztratili při útěku, posbírali u kraje lesa. Přes polovinu sága mravenci sežrali anebo zadupali do písku. Gromeko byl lehce kousnut do ruky a Kaštanov do nohy, ale tlustá holínka vydržela a uchránila ho před mravenčím jedem.

„To jste přišel právě včas!“ pochválil ho Makšejev, když si prohlédli bitevní pole a všichni tři usedli u stanu. „Kdybyste nám nebyl pomohl a nenapadlo vás, jak útočit na mravence ohněm, nebyli bychom tuhle hordu vyřídili a mravenci by nás byli ukousali k smrti.“

„Ale kde jste nechal Papočkina?“ vzpamatoval se Gromeko.

„Ach, v zápalu boje jsem zapomněl, že Semjon Semjonovič leží ještě v člunu.“

„Leží? Proč leží? Co se s ním stalo? Žije?“ sypaly se otázky přátel, kteří teď pochopili, proč se Kaštanov tak nečekaně brzo vrátil.

„Žije! Žije! Taky jsme se utkali s mravenci a Semjona Semjonoviče kousli do nohy tak, že zchroml. Pomozte mi ho přenést do stanu.“

„Hned! Počkejte, až se oblékneme,“ vzpamatoval se Gromeko, který si teprve teď všiml, že jsou s Makšejevem dosud polonazí.

„Ano, skutečně, proč oba tak divně vypadáte?“ zasmál se Kaštanov. „Copak jste se koupali, když mravenci přepadli tábořiště?“

„Ne, ale zase nás vykoupali brontosauři,“ odpověděl Makšejev a při oblékání vypravoval, jak se to stalo.

Makšejev a Gromeko se rychle oblekli a pustili se za Kaštanovem k řece. Když se Kaštanov vrhl do boje s mravenci, nechal tam loďku s Papočkinem. Ten spal tak tvrdě, že neslyšel ani rány, ani výkřiky a probudil se teprve tenkrát, když ho zdvihli za ruce a za nohy, aby ho odnesli do stanu.

Cestovatelé ho uložili, pak rozvěsili na šňůry zbylé ryby, odtáhli mrtvé mravence do moře a teprve po této nepříjemné práci, když Kaštanov dojídal zbylou polévku, vypravoval svým druhům o příhodách na nezdařené výpravě.

Protože se mohli obávat, že mravenci dvakrát přemožení nezvanými hosty vrátí se v ohromném množství aby se pomstili za svou porážku, začali uvažovat, co teď. Papočkin i Gromeko radili bez meškání pokračovat v plavbě, aby se odklidili dál od mraveniště. Kaštanov však se chtěl znovu vypravit po řece — což se mu kvůli mravencům po prvé nezdařilo. Tak mohl proniknout do nitra tajemné Černé pustiny. Makšejev jeho plán podporoval. Aby to mohli provést, museli nějak skoncovat s chytrým hmyzem. Dokud mravenci žili, ustavičně výpravu ohrožovali. Proto se cestovatelé rozhodli, že počkají do večera a pak poplují k mraveništi a podpálí je v době, kdy mravenci spí. Kdyby se tento plán zdařil, cesta po řece by byla volná a na výpravu by se mohli pustit všichni čtyři. Vor a zbytečné věci by nechali v houštině na mořském břehu.

Kaštanov a Makšejev si důkladně odpočinuli a pak se vypravili na loďce s puškami, sekerou a otýpkami chrastí. Papočkin se nemohl pohybovat a Gromeka rozbolela pokousaná ruka. Proto oba invalidi zůstali, aby hlídali stan. Člun rychle plul po místech, která už znali. Minuli zbytky přehrady, vystavěné mravenci. Ještě se tam kouřilo z dohořívajících kmenů a černal se tam mrtvý hmyz. Pak vypluli na louku a za křoviskem si prohlédli krajinu kolem mraveniště, aby náhodou nenarazili na nepřátele. Nespatřili však nikoho. Mravenci zřejmě odpočívali ve své pevnosti. Cestovatelé odpluli ještě kousek dál k bývalému mostu přes řeku, odkud vedla k mraveništi ušlapaná cesta.