Stanisław Lem: Profesor A. Dounda

Když byl profesor v Istanbulu, dostal telegram tohoto znění: „Will you be appointed professor of svarnetics at kulaharian university ten kilodollars yearly answer please immediately colonel Doufoutu Lamblian Bamblian Dramblian security police“ — a obratem vyslovil souhlas, vycházeje z předpokladu, že co je svarnetika, dozví se až na místě, a jeho tři diplomy mu postačí, aby mohl přednášet jakýkoli exaktní obor. V Lamblii se ukázalo, že na plukovníka Drufutua už si nikdo ani nevzpomíná. Tázaní zakrývali rozpaky slabým pokašláváním. Katedru však Doudnovi dali, jelikož smlouva byla podepsána, a kdyby ji chtěla nová vláda vypovědět, musela by Doundovi vyplatit plat za tři roky. Nikdo se profesora neptal na jeho předmět, studentů neměl mnoho, vězení byla plná jako obvykle po státním převratu, a v jednom z nich určitě seděl člověk, který věděl, co je to svarnetika. Dounda hledal to heslo po všech encyklopediích světa, ale marně. Jedinou vědeckou pomůckou, jakou disponovala univerzita v Kulahari, byl fungl nový počítač IBM, dar UNESCO. Idea využít cenné aparatury se vnucovala sama.

Toto rozhodnutí ovšem na věci mnoho nezměnilo. Obyčejnou kybernetiku Dounda přednášet nemohl, to by bylo v rozporu s jeho smlouvou. Ze všeho nejhorší — říkal mi, když jsme pádlovali, dokud jsme mohli rozeznat dřevěné klády od krokodýlů — byly ty hodiny samoty v hotelu, kdy si lámal hlavu nad svarnetikou. Většinou vznikne nejdřív nový obor, a teprve potom se pro něj vymýšlí jméno. Ale on měl název bez předmětu. Dlouho váhal mezi různými možnostmi, až se nakonec chytil právě té své nerozhodnosti. Dospěl k závěru, že ten nový vědecký obor je dán slovíčkem „mezi“. Nastala už vhodná doba, aby se utvořil interdisciplinární obor, který se bude zabývat styčnými body všech ostatních. Ve zprávách určených pro evropské časopisy užívat zprvu termínu „internistika“. Jejím adeptům se začalo lidově říkat „mezci“. Ale právě jako tvůrce svarnetiky se Dounda stal značně — bohužel neslavně — proslulým.

Nemohl se zabývat styčnými body všech oborů — a zde mu pomohla náhoda. Ministerstvo kultury slíbilo dotaci té katedře, která naváže vědeckou prací na tradice země. Této podmínky Dounda kapitálně využil. Rozhodl se totiž zkoumat pomezí racionalismu a iracionalismu. Začal skromně, od matematizace zaklínadel. Lamblijský kmen Hottu Wabottu po staletí dovedl pronásledovat nepřátele in effigie. Podobiznu nepřítele propíchanou třískami dal sežrat oslovi. Když se osel udusil, bylo to dobré znamení, že nepřítel brzy umře. Dounda se tedy pustil do číselného modelování nepřátel, oslů, třísek atd. Tak dospěl k obsahu svarnetiky. Ukázalo se, že je to zkratka anglického názvu Stochastic Verification of Automatised Rules of Negative Enchantment, tedy stochastické ověřování automatizovaných pravidel negativního kouzelnictví. Anglická Nature, kam poslal článek o svarnetice, jej otiskla v rubrice Curiosa, v uvozovkách a opatřený zesměšňujícím komentářem. Komentátor Nature nazval Doundu kyberšamanem a nařkl ho, že nevěří tomu, co dělá, a že je tedy — tak zněl odhalující závěr — prachsprostý podvodník. Dounda se ocitl ve velice nepříjemné situaci. Nevěřil v kouzla a ve svém článku ani netvrdil, že v ně věří, ale nemohl to veřejně přiznat, protože zrovna přijal od ministerstva zemědělství návrh na zdokonalení kouzel proti suchu a obilním škůdcům. A protože se nemohl od magie ani distancovat, ani se k ní přiznat, našel nakonec východisko v charakteristice svarnetiky jakožto INTER-disciplinárního oboru. Řekl si, že zůstane mezi magií a vědou! I když si tento krok vynutily na profesorovi okolnosti, je fakt, že právě v tu dobu začal směřovat k největšímu objevu v dějinách lidstva.

Špatná pověst, která se stala jeho údělem v Evropě, už ho bohužel neopustila. Neschopnost lamblijského policejního aparátu měla za následek značný vzrůst zločinnosti, zejména vražd. Místní náčelníci, kteří podléhali laicizaci, hromadně přecházeli od magického pronásledování oponentů k reálnému, až nakonec nebylo dne, kdy by krokodýli, vylehávající na mělčině přímo proti parlamentu, neohryzávali něčí okončetiny. Dounda se pustil do číselného rozboru tohoto jevu, a protože tehdy ještě sám psával zprávy, pojmenoval projekt Methodology of Zeroing Illicit Murder. Čirá náhoda chtěla, že zkratka tohoto pojmenování zněla MZIMU. Po zemi se rozlétla zvěst, že v Kulahari působí mocný kouzelník bwana kubwa Dounda, jehož MZIMU bdí nad každým hnutím obyvatelstva.

V následujících měsících počet zločinů značně klesl.

Nadšení politici začali na profesorovi žádat, aby naprogramoval hospodářské zázraky tak, aby se platební bilance Lamblie stala aktivní, a dále aby zkonstruoval metač pohrom a kleteb na sousední zemi Gurunduwaju, která vytlačovala lamblijské kokosy ze zahraničního trhu. Dounda se vzpíral proti tomuto nátlaku, ale se značnými potížemi, protože v kouzelnou moc počítače uvěřili mnozí z jeho doktorandů. Ve svém neofytském fanatismu snili už o magii nikoli kokosové, nýbrž politické, která by dala Lamblii světový primát. Jistě, Dounda mohl veřejně prohlásit, že tohle nelze od svarnetiky očekávat. Ale pak by musel změnit zdůvodnění existence svarnetiky argumenty, které by nikdo z členů vlády nebyl s to pochopit. A tak musel jen lavírovat. Zvěsti o Doundově MZIMU mezitím zvýšily produktivitu práce, takže se dokonce poněkud zlepšila platební bilance. Kdyby se byl profesor od této věci distancoval, byl by se zároveň distancoval do ministerské dotace, a to nemohl udělat, protože měl velké plány.

Kdy ho ta myšlenka napadla, to nevím, protože mi o tom vyprávěl zrovna ve chvíli, kdy jeden obzvlášť zarputilý krokodýl uhryzl lopatku mého pádla. Praštil jsem ho mezi oči kamenným pohárem, který Dounda dostal od delegace kouzelníků, jež mu propůjčila titul šamana honoris causa. Pohár se rozlomil a rozhořčený profesor se mě jal zahrnovat výčitkami, což nás rozkmotřilo až do příštího přenocování. Vím jen, že se katedra změnila v Ústav experimentální a teoretické svarnetiky a že se Dounda stal předsedou Komise roku 2000 a při radě ministrů s novým úkolem vypracovávat horoskopy a magicky je realizovat. V duchu jsem si říkal, že příliš podlehl situaci, ale nic jsem mu neřekl, protože mi přece zachránil život.

Náš rozhovor probíhal následujícího dne dost nesouvisle i proto, že řeka na dvacetimílovém úseku tvoří hranici mezi Lamblií a Gurunduwaju, a tak nás hlídky obu států chvílemi ostřelovaly, ale naštěstí netrefily. Krokodýli vzali do zaječích, přestože mi jejich společnost byla daleko milejší než tyhlety incidenty. Dounda měl nachystané vlajky Lamblie a Gurunduwaju a těmi jsme na vojáky mávali, ale vzhledem k tomu, že se tam řeka místy značně klikatí, mávali jsme několikrát nesprávnými vlajkami, takže jsme si pak honem honem museli lehnout na dno kánoe. Ostřelováním utrpěla jen profesorova zavazadla.

Nejvíc mu škodila Nature, jíž vděčil za pověst podvodníka. Dík nátlaku lamblijského velvyslanectví na Foreign Office byl však přesto pozván na Světovou kybernetickou konferenci do Oxfordu.

Tam pronesl profesor referát o Doundově zákonu. Jak známo, dospěl Rosenblatt, objevitel perceptronů, k tezi, že čím je perceptron větší, tím méně se musí učit, aby rozpoznal geometrické tvary. Rosenblattův zákon zní: „Nekonečně velký perceptron se nemusí učit vůbec nic, protože všecko hned ví.“ Dounda dospěl k svému zákonu opačným směrem. O, co může malý počítač s velkým programem, může také velký počítač s malým programem. Odtud logický závěr, že nekonečně velký program může působit sám, tj. bez jakéhokoli počítače.