Stanisław Lem: Profesor A. Dounda

I kdyby Dounda jenom potřeboval veslaře, je fakt, že mi zachránil život. Pluli jsme čtyři dny, a proto není divu, že jsme se sblížili. Byl jsem celý opuchlý od moskytů, kteří na Doundu nesedali, protože byl natředený repelentem, ale mně říkal, že už ho v plechovce zbylo málo. Vzhledem k zvláštnosti situace jsem mu ani tohleto neměl za zlé. Mé knihy znal, neměl jsem mu celkem co vyprávět, zato jsem poznal jeho život. Není to Slovan navzdory tomu, že se jmenuje Dounda. Křestní jméno Affidavid používá už šest let. Když tehdy opouštěl Turecko podepsal affidavit, který úřady vyžadovaly, ale v dotazníku vepsal to slovo do chybné rubriky, takže dostal cestovní pas, šeky, očkovací vysvědčení, voucherovou legitimaci a pojištění na jméno Affidavid Dounda. Řekl si, že nemá smysl věc reklamovat, protože je přece úplně jedno, jak se kdo jmenuje.

Profesor Dounda se narodil dík sérii omylů. Jeho otcem byla mesticka z indiánského kmene Navaho, matky měl dvě a půl, bílou Rusku, rudou černošku a Miss Aileen Seaburyovou, kvakerku, která ho porodila po sedmi dnech těhotenství za dramatických okolností — v potápějící se ponorce.

Žena, která byla Doundovým otcem, byla odsouzena na doživotí za to, že vyhodila do povětří doupě únosců a současně způsobila katastrofu letadla Panamerican Airlines. Chtěla prý do štábu únosců vhodit petardu s rozveselujícím plynem, což bylo míněno jako výstraha. Za tím účelem přiletěla do Bolívie ze Států. Během celní kontroly na letišti si spletla necesér s kufříkem vedle stojícího Japonce — a únosci následkem toho vyletěli do vzduchu, protože Japonec měl v onom příručním zavazadle skutečnou pumu, určenou pro někoho jiného. Letadlo, kterým odletěl japonský kufřík dík tomu podivnému omylu, zaviněnému stávkou letištního personálu, se roztříštilo hned po startu. Pilot zřejmě samým smíchem ztratil vládu nad řízením, a jak známo, v tryskáčích se větrat nedá. Chudáka ženskou odsoudili, a tak se zdálo, že se musí rozloučit s nadějí na potomstvo. Leč — žijeme ve století vědy.

Zrovna tenkrát zkoumal profesor Harley Pombernack dědičnost vězňů na území Bolívie. Bral od vězňů tělesné buňky docela jednoduchým způsobem: každý vězeň musel olíznout podložní sklíčko, neboť to úplně stačí, aby na něm zůstalo pár buněk ze sliznice. Jiný Američan, doktor Juggernaut, v téže laboratoři uměle oplodňoval lidská vajíčka. Následkem toho bylo buňkou z jazyka mesticky oplodněno vajíčko pocházející od dárkyně, kterou byla bílá Ruska, dcera emigrantů. Teď už je tedy jasné, proč jsem se o mesticce vyjádřil, že byla Doundovým otcem. Pocházelo-li vajíčko od ženy, musí být osoba, od níž pocházela buňka, která to vajíčko oplodnila, považována za otce.

Pombernackův asistent si toho v posledním okamžiku všiml, vřítil se do laboratoře a zařval na Pombernacka: „Do not do it!“ ale zařval to tak nesrozumitelně, jak už je Anglosasům vlastní, že jeho výkřik zazněl jako Doundu! Když se potom vyplňoval rodný list, někdo si na ten výkřik vzpomněl, a tak vzniklo příjmení Dounda. Tak to aspoň profesorovi vypravovali o dvacet let později.

Vajíčko vložil Pombernack do inkubátoru, protože oplodnění už nemohl anulovat. Embryonální vývoj ve zkumavce proběhne většinou za čtrnáct dní, potom embryo začne odumírat. Ale náhoda tomu chtěla, že zrovna tehdy dosáhla americká Liga pro boj proti ektogenezi po řadě procesů vítězného rozsudku, na jehož základě všechna vajíčka v laboratoři zkonfiskoval soudní exekutor. Potom se s pomocí inzerátů v novinách začaly hledat soucitné ženy, které by byly ochotny posloužit jako takzvané matky donašečky. Na výzvu se přihlásilo mnoho žen, mezi jinými i t černošská extremistka, která tenkrát nemohla tušit, že bude za čtyři měsíce zapletena do vloupání do skladiště kuchyňské soli, jež byla majetkem firmy Nudlebacker Corporation. Černoška totiž příslušela ke skupině aktivních ochránců prostředí, která protestovala proti stavbě atomové elektrárny v Massachusetts, a vedení této skupiny se neomezovalo jen na propagandistické akce, nýbrž chtělo rovněž zničit skladiště soli, a to proto, že se z této soli elektrolyticky získává čistý sodík, sloužící jako výměník tepla v reaktorech, dodávajících energii turbínám a alternátorům. Reaktor, který měl být postaven v Massachusetts, se sice obešel bez kovového sodíku, protože to by reaktor s rychlými neutrony a novým výměníkem, a firma, která tento nový výměník vyrobila, sídlila v Oregonu a jmenovala se Muddlebacker Corporation, a pokud jde o sůl, kterou zničili, tak to nebyla sůl kuchyňská, nýbrž draselná, určená pro umělá hnojiva. Černoščin proces se vlekl po všech možných instancích, neboť žaloba i obhajoba měly každá svou verzi. Prokuratura tvrdila, že šlo o loupež majetku federální vlády, protože rozhodující je plán sabotáže a zosnovaný záměr, a ne náhodné omyly v provedení. Obhajoba naproti tomu zastávala názor, že šlo jen o částečné znehodnocení hnojiva, beztak už zatuchlého, jež bylo soukromým majetkem, a proto měl být kompetentní soud příslušného státu, a ne jurisdikce federální. Černošce bylo jasné, že ať to dopadne jakkoli, stejně bude muset porodit dítě ve vězení, a aby toho maličké ušetřila, zřekla se pokračování v mateřství ve prospěch nové filantropky, jíž byla kvakerka Seaburyová. Kvakerka se chtěla trošku rozptýlit, a tak se v šestém dni těhotenství vypravila do Disneylandu, na výlet ponorkou po tamějším superakváriu. Ponorka však utrpěla defekt, a přestože všecko dobře dopadlo, měla paní Seaburyová po nervovém šoku potrat. Předčasně narozené dítě se však podařilo zachránit. Jelikož nosila dítě jen týden, těžko ji uznat za plnoprávnou matku, proto ta kvalifikace zlomkem. Pak bylo třeba spolupráce dvou velkých detektivních agentur, aby se zjistilo jak otcovství, tak mateřství. Vědecký pokrok totiž zlikvidoval starou zásadu římského práva, že mater semper certa est. Pro pořádek musím dodat, že nevyjasněno zůstalo profesorovo pohlaví, neboť z vědeckého hlediska by ze dvou ženských buněk měla vzniknout žena. Jak se do toho připletl chromozom mužského pohlaví, na to se nepřišlo. Slyšel jsem od jednoho Pinkertonova penzionovaného zaměstnance, který byl v Lamblii na safari, že Doundovo pohlaví není žádnou záhadou, protože ve třetím oddělení Pombernackovy laboratoře dávali podložní sklíčka olizovat žábám.

Profesor strávil dětství v Mexiku, pak se naturalizoval v Turecku, kde přestoupil z episkopálního vyznání na zenbuddhismus, současně ukončil tři fakulty a nakonec odjel do Lamblie, aby tam na kulaharské univerzitě převzal katedru svarnetiky.

Jeho původním povoláním bylo projektování továren na brojlery, ale když přestoupil na buddhismus, nemohl snést pomyšlení na muka, jaká trpí kuřata v takových továrnách. Místo dvorečku mají síť z plastické hmoty, místo slunce lampu, místo kvočny bezohledný malý počítač a místo svobodného zobání tlakovou pumpu, která jim láduje do žaludků kašičku z planktonu a rybí moučky.

K tomu jim hraje hudba z pásků, hlavně Wagnerovy předehry, protože ty budí paniku. Kuřata začnou třepetat křidélky a tak si posilují prsní svalstvo, z hlediska kulinárního nejdůležitější. Ten Wagner byl poslední kapkou, než sklenička přetekla. V oněch drůbežích Osvětimích, jak říkával profesor, rostou ta nešťastná stvoření na běžícím pásu, k němuž jsou připevněna a na jeho konci jsou dekapitována, rosolizována a konzervována, aniž kdy spatřila kousíček nebeského blankytu či hromádku písku. To je zajímavé, jak se i v mém vyprávění pořád vrací motiv konzerv.