Arthur Clarke - Konec dětství

„Geniální, jako všechny vaše teorie,“ řekl Stormgren. „Měl byste si je číslovat a pak si je nechat svázat. Moje námitky proti téhle jsou následující — “. V tom okamžiku vešel Alexandr Wainwright.

Stormgrena napadlo, na co asi myslí a také, zda se zkontaktoval s muži, kteří jej unesli. Pochyboval o tom, protože věřil, že Wainwrightův nesouhlas je naprosto upřímný. Extrémisti v jeho hnutí se odhalili a bude trvat hezky dlouho, než o nich svět zase uslyší.

Představitel Ligy za osvobození poslouchal velmi pečlivě prohlášení, které mu Stormgren četl. Stormgren doufal, že Wainwright toto gesto uvítá. Byl to Karellenův nápad. Ani ne za dvanáct hodin bude o slibu, který Dohlížitel dal vnukům současné generace, vědět celý svět.

„Padesát let,“ řekl Wainwright zamyšleně, „to je dlouhé čekání.“

„Pro lidstvo snad, ale ne pro Karellena,“ odpověděl Stormgren. Teprve nyní si uvědomoval, jak je řešení Vládců geniální. Poskytovalo jim čas, který potřebovali a současně podráželo nohy Lize za osvobození. Liga zcela jistě nebude naprosto kapitulovat, ale její pozice bude vážné oslabena. Tohle si musel uvědomovat i Wainwright.

„Za padesát let,“ řekl trpce, „bude už pozdě. Ti, kteří pamatovali naši nezávislost, budou mrtví. Lidstvo zapomene na jejich zásluhy.“

Slova — prázdná slova, pomyslel si Stormgren. Slova, pro něž lidé kdysi bojovali a umírali. Ale dnes už ne. Svět je takhle mnohem lepší.

Když sledoval Wainwrightův odchod, Stormgrena napadlo, kolik problémů ještě Liga za osvobození napáchá v letech, jež budou následovat. Ale to už bude problém jeho nástupce, pomyslel si s lehkým srdcem.

Existují věci, které může napravit pouze čas. Zlí lidé budou zničeni, ale nelze udělat nic pro lidi dobré, kteří budou oklamáni.

„Tady máš svůj kufřík,“ řekl Duval. „Je jako nový.“

„Díky,“ odpověděl Stormgren a pozorně si kufřík prohlédl. „A teď mi snad řekneš, k čemu to bylo dobré a co uděláme příště.“

Zdálo se, že fyzik nad něčím hloubá.

„Čemu nerozumím,“ řekl, „je to, že jsi se s tím tak snadno dostal pryč. Já kdybych byl Kar — “

„Jenomže nejsi. K věci, člověče! Co jsme objevili?“

„Ach, ta nedočkavá severská rasa!“ zasmál se Duval. „Vyrobili jsme přístroj na principu radaru. Kromě radiových vln velmi vysoké frekvence využívá infračervené záření — to znamená vlny, které žádný živý tvor nemůže vidět, bez ohledu na to, jak zvláštní oči má.“

„Jak si tím můžeš být tak jistý?“ zeptal se Stormgren, kterého tento technický problém začal velmi zajímat.

„Nu — můžeme si tím být téměř jistí,“ připustil Duval nakonec. „Ale Karellen tě přece pozoruje v normálním světle nebo ne? To znamená, že co se týče rozsahu spektra, musí být jeho oči podobné našim. V každém případě to fungovalo. Přesvědčili jsme se, že za obrazovkou je velká místnost. Obrazovka je asi tři centimetry silná a místnost za ní má hloubku asi deset metrů. Nezachytili jsme žádnou ozvěnu od zdi, ale to jsme vlastně ani neočekávali, protože jsme se odvážili použít přístroj pouze o velmi malém výkonu. Získali jsme tohle .“

Posunul k němu fotografický papír, napříč kterým se táhla jednoduchá vlnovka. Na jednom místě byla malá vyvýšenina. Vypadalo to jako graf slabého zemětřesení.

„Vidíš tohle?

„Ano, co je to?“

„Karellen.“

„Pane bože! Jsi si tím jistý?“

„Ano. Sedí, stojí či kdoví co dělá asi dva metry od tebe na druhé straně obrazovky. Kdyby výsledek byl trochu lepší, mohli bychom dokonce vypočítat jeho velikost.“

Stormgren zíral na ono sotva znatelné porušení linie. Jeho pocity byly smíšené. Až dosud neexistoval žádný důkaz o tom, že Karellen má hmotné tělo. I tenhle důkaz byl nepřímý, ale Stormgren jej přijal bez pochybností.

„Další věc, s kterou jsme si museli pohrát,“ pokračoval Duval, „bylo vypočítat přenos prostoru za obrazovkou do normálního světla. Myslím, že se nám to podařilo. Musíš si uvědomit, že ve skutečnosti neexistuje něco takového jako sklo propustné pouze z jedné strany. Je to pouze záležitost uspořádání světla. Karellen sedí v naprosto temné místnosti a ty jsi osvětlen — to je vše.“ Duval se zasmál: „No, a my to prostě obrátíme!“

Přímo tryskovou rychlostí přeběhl ke svému stolu a vyndal z něj něco jako baterku. Na jednom konci se to rozšiřovalo a vypadalo to jako pancéřová pěst.

Duval se zachechtal.

„Není to tak nebezpečné, jak to vypadá. Namíříš to prostě na obrazovku a zmáčkneš knoflík. Na dobu deseti sekund z toho vyjde velmi silný paprsek, takže budeš mít možnost osvítit celou místnost a rozhlédnout se po ní. A samozřejmě si můžeš prohlédnout i svého přítele.“

„A neublíží to Karellenovi?“

„Ne, budeš-li mířit nízko a spíš sklánět paprsek dolů. Tak budou mít jeho oči čas přizpůsobit se — předpokládám, že jeho reflexy jsou stejné jako naše. Nechceme ho přece oslepit.“

Stormgren si přístroj prohlížel s pochybnostmi a potěžkával jej v dlani. Během posledních týdnů měl špatné svědomí. Karellen s ním vždy jednal s nepochybnou náklonností, navzdory své občasné ničivé upřímnosti a teď, když se doba jejich schůzek blíží ke konci, nechtěl Stormgren udělat nic, co by mohlo zničit jejich přátelství. Ale varoval přece Dohlížitele a věřil tomu, že kdyby to záleželo jenom na něm, Karellen by se mu už dávno ukázal. Nyní tedy musí jednat Stormgren. Až bude jejich poslední schůzka končit, spatří Karellenův obličej.

Pokud ovšem má obličej.

Nervozita, kterou Stormgren zpočátku cítil, byla pryč. Téměř celý rozhovor vedl Karellen a vyhýbal se přitom jakýmkoliv dvojsmyslným větám, které občas s oblibou používal. Kdysi si Stormgren myslel, že to je jedna z největších Karellenových schopností. Teď už si to nemyslel, protože věděl, že veškeré Dohlížitelovy schopnosti jsou důsledkem obrovské intelektuální moci, ne nějakého zvláštního talentu.

Předtím než Karellen vůbec poprvé použil lidskou řeč, měl spoustu času na to, aby si prostudoval neomezené množství literárních děl.

„Ani ty, ani tvůj nástupce si nemusíte dělat žádné starosti ohledně Ligy za osvobození, třebaže už vystřízlivěli ze své malomyslnosti. Během minulého měsíce o nich nebylo vůbec slyšet a i když se znovu vzpamatují, několik let nebudou představovat žádné nebezpečí. Liga je velmi užitečná instituce, protože díky její existenci jsem vždy věděl, jak se baví tví a tím pádem i mí protivníci. Kdyby se někdy dostali do finančních těžkostí, s radostí jim pomohu.“

Stormgren často nebyl schopen poznat, kdy Karellen žertuje. Zůstal ale zticha a poslouchal.

„Velmi brzy ztratí Liga další ze svých argumentů. O výsadním postavení, které jsi zaujímal v uplynulých letech, bylo už vysloveno ohromné množství kritiky, třebaže často byla spíš dětinská. Ty jsi mi v počátečních dnech mé přítomnosti hodně pomohl, ale nyní se svět pohybuje po linii, kterou jsme určili a tato funkce může tedy zaniknout. Úřad generálního tajemníka se může vrátit ke své dřívější podobě.

Během nadcházejících padesáti let pozná svět mnoho krizí, ale ty pominou. Vize budoucnosti je zcela jasná a jednoho dne budou všechny těžkosti zapomenuty — dokonce i rasa s pamětí tak dlouhou jako vy na ně zapomene.“