Andrey Tikhomirov - Slované. Slovania. Indoevropské migrace. Indoeurópske migrácie

© Andrey Tikhomirov, 2019

ISBN 978-5-0050-7122-4

Created with Ridero smart publishing system

Slovanské národy jsou založeny na slovanských jazycích, které patří do indoevropské jazykové rodiny. Moderní Slované jsou rozděleni do 3 skupin: východní, jižní a západní. Bělorusové, Rusové a Ukrajinci patří k východu, Bulhaři, Bosňané, Makedonci, Srbové, Slovinci, Chorvati a Černohorci na jihu, Kašubové (etnická skupina Poláků, kteří obývají část polského Pomořanska – Kašubie), Luzhané, Poláci, Slováci a Češi. Nyní jsou to státy, ve kterých je většina výše uvedených slovanských národů: Bělorusko, Rusko, Ukrajina, Bulharsko, Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie, Srbsko, Slovinsko, Chorvatsko, Černá Hora, Polsko, Slovensko a Česká republika. Lužiči (lužičtí Srbové, Srbové, Vendéni) žijí ve východním Německu.

Slovanské národy jsou v současné době distribuovány ve velkých oblastech východní a střední Evropy, na Balkánském poloostrově, na Sibiři a na Dálném východě. Území jejich distribuce v historii se výrazně změnilo. To platí zejména pro Rusy. V některých oblastech Evropy se slovanské národy asimilovaly a zmizely. Tak to bylo například ve východním Německu, jehož moderní toponymie svědčí o staroslovanském obyvatelstvu Braniborska, Meklenburska, Saska a dalších sousedních regionů. Zpět v 18. století. Slovanská řeč byla zachována na Labi (slovanské Laba) v okrese Lyukhov na řece Yetz. Texty z konce 17. – začátku 18. století nám umožňují soudit jazyk Labab.

Slovanské jazyky jsou spojeny s jinými indoevropskými jazyky nejstarším korneslovem a formativním. Slovanské jazyky jsou obzvláště blízké skupině baltských (baltských) jazyků, dokonce vyniká zvláštní slovansko-pobaltská komunita (2—1 tisíciletí př.nl). V ještě starověku byly slovanské jazyky (4—3 tisíciletí před naším letopočtem) pravděpodobně úzce spojeny s íránskými jazyky. V 1. tisíciletí nl Slovanské jazyky vstoupily do různých vazeb s germánskými a také s řeckým jazykem.

Z neindoevropských jazyků byly zvláště významné vztahy Slovanů s Ugro Finany a Turkiky, což se projevilo ve slovní zásobě slovanských jazyků, zejména ruštiny.

Jednou z nejstarších předslovanských kultur je Luzitský, který se nachází podél Visly a Odry. Nálezy a artefakty kultury Lugice sahají až k pobřeží Baltského moře, na jihu dosahují horní Visly a Dunaje, na západě – střední oblasti Labe a na východě – k Bug a horní Pripjať. Nejstarší památky Luganské kultury sahají až do doby bronzové, do konce II. Tisíciletí před naším letopočtem e. Většina osad Luga však patří do poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem. e. Mezi nimi je nejznámější starobylá vesnice na břehu jezera Biskupinsky poblíž polského města Poznaň. Zbytky dřevěných budov kvůli půdní vlhkosti jsou dobře zachovány. Vesnice byla oplocena silnou obrannou zdí, postavenou ze tří řad dřevěných srubů, naplněných hlínou, zemí a kameny. Ve vesnici bylo otevřeno osm paralelně vydlážděných ulic, podél nichž byly dlouhé domy. Uspořádání domů ve formě velkých kolektivních obydlí, rozdělených do místností, naznačuje, že v nich žily komunity klanu, v nichž již bylo jasné rozdělení na rodiny, ale rodiny od klanu dosud nebyly odděleny. Mezi nálezy je mnoho keramik z různých nádob.

Lužitské kmeny se zabývají zemědělstvím. V důsledku vykopávek byly nalezeny zbytky dřevěného pluhu, nadržené motyky na dřevěné rukojeti, železné srpky a jednoduché mlýnky na zrno. Karbonizovaná zrna žita, pšenice, ječmene a hrachu byla také nalezena v osadě Biskupinsky v Polsku. Z vláknitých rostlin byl známý len. Zjištění učiněná v těchto domech naznačují neexistenci výrazné majetkové diferenciace jejich obyvatel. Stejný závěr je třeba vyvodit z úvah o pohřebních památkách této kultury, které se liší uniformitou a v tomto ohledu jsou zcela odlišné, například od hřbitovů Scythia, kde dochází k ostrému rozlišování vlastností pohřbeného. Kmeny kultury Luga spálily své mrtvé s následným pohřbením urnů s popelem na “pohřebním poli” – což je rituál velmi charakteristický pro staré Slovany.

V I. tisíciletí před naším letopočtem. e. mezi kmeny Luga kultury, železo úplně vytlačí kámen, a pak bronz, od kterého začaly být vyráběny pouze šperky. V 7—6 století. BC e. metalurgie železa se rozšířila mezi kmeny Luga kultury, která byla těžena metodou surového železa z místních rašelinišť. Kmeny kultury Luga vyráběly různá jídla z hlíny (často pokrývající její povrch glazurou), postavy zvířat a ptáků, hračky pro děti atd.

V ekonomice populace Luga bylo významné místo obsazeno domácím chovem skotu. V osadách je mnoho kostí domácích zvířat, mezi nimi zejména krávy skotu. Pohřby lužické kultury jsou známy. Mrtví byli spáleni a zbytky spalování byly uzavřeny v hliněných nádobách, zakryty crockem a vloženy do otvorů. Takové hrnce se zbytky spálení mrtvoly se nazývají urny. Malé množství věcí bylo umístěno blízko urny a nádoby byly umístěny, zřejmě s jídlem. Taková pohřebiště se nazývají “pohřební pole” nebo “pohřební pole urny”. Pohřební rituál v urnech se později rozšířil mezi slovanské a neslovanské kmeny východní Evropy v první polovině prvního tisíciletí A.D. e.

S Luginou kulturou se vztahovala další protoslovanská kultura – kultura Černého lesa, která okupovala mezikraje Středního Dněpru a Horní Bug a pojmenovala osadu Černého lesa v pánvi Ingulets, pravém přítoku Dněpru. V osadách této kultury, která sahá do rané doby železné, existuje mnoho nadržených a kostních motyček, nástroje pro zpracování kůže, kostní šípy, šipky, žalmy z rybářských prutů a keramika. Na osadě Subbotinsky bylo shromážděno mnoho materiálu z kultury Černého lesa. Materiály tohoto osídlení svědčí o širokém rozvoji řemeslné výroby. Kromě řemesel z kostí a keramiky bylo nalezeno více než dvě stě fragmentů slévárenských forem, které sloužily k odlévání šperků a Keltů, železných předmětů. Kultura Černého lesa se vyznačuje velkým počtem pohřebišť dvou typů – mohyly a mohyly. Pohřby, stejně jako řada dalších prvků kultury, jsou blízko k památkám kultury Luga.

Milogradská kultura, převládající v jižním Bělorusku, převážně podél pravého břehu Dněpru, je další protoslovanskou kulturou. Na vrcholcích této kultury se čtverec u obydlí mírně prohlubuje do půdy. Obyvatelstvo znal zpracování železa a mědi. Ekonomika obyvatel Milogradu je dobře známa z vykopávek. Základem toho bylo zemědělství a chov skotu. Spolu s tím, rybolov a lov byly pomocné důležitosti.

Lomonosov M.V. píše ve své knize “Starověké ruské dějiny” (1754—1758 gg.), kniha Lomonosov MV, Vybraná próza, komp., předmluva. a komentovat V.A. Dmitrieva, 2. vydání, Moskva: Sov. Russia, 1986, str. 217—219: “Kapitola 5 O PODMÍNKÁCH A PŘÍPADECH SLAVIC

Podle zpráv starověkých spisovatelů by nejstarší povýšení Slovanů mělo být čteno z Asie do Evropy. To, co se stalo dvěma způsoby, vodou a suchem, shora není těžké vidět. U Venetů z Tróje s Antenorem se plavilo souostroví, Středozemním a Jaderským mořem. A je velmi pravděpodobné, že poté mnohokrát a příležitostně žili mnozí z jejich homogenních lidí z Paflagonia na výše zmíněné stezce nebo podél Černého moře a po Dunaji k nim a v jejich sousedství. Potvrzuje to zaprvé skutečnost, že Benátci se velmi rozšířili podél severního a východního pobřeží Jaderského zálivu a podél zemí ležících na Dunaji; druhá, ta Paflagonie se čas od času zmenšila a nakonec se nespoléhala mezi hlavními asijskými zeměmi, protože Ptolemaios (Geogr., kniha 5, kap. 3) je již uctíván jako malá část Galatie.