СтаВл Зосимов Премудрословски - ZA DEN. Humorná pravda

Až do rána se ptali pěstmi na příčinu loupeže a ráno je vzali do vyšetřovacího střediska a Madame Tumor byl vyčerpán lékaři. Teď chodí po oblasti metra Chernyshevsky, píšťalky, mluví s bohy a hodně pije. Tenacious se ukázal jako přítel tvrdých správců. A v jiné candeyce obecně za drzé znásilnění matky matky z domova potrestali její synové školníky kladivem a noži, aby jeden z očí hleděli a ostatní si nasadili na peří, zbytek unikl úderem kladiva na hlavu. A stalo se to na Silvestra, ale tohle je další píseň Sodomy a Gomory…

V tomto ubohém bombardéru, domě pro bezdomovce, na nábřeží Sinopskaja 26, pod názvem RBOO «Nochlezhka», nebyli jen zločinci, žetony, Chukchi a tři Ukrajinci, tj. Obyvatelé z Doněcké oblasti. Zbytek Ukrajinců jsou banderští fašisté, ale také zde žili dva mniši pravoslavné církve, kteří už byli unaveni z víry v Boha, a rozhodli se vzít si letní přestávku z oběda poslušnosti a zákazu některých světských pokušení, samozřejmě samozřejmě při hlavní večeři celibátu, podáván s tonáží. Samozřejmě, tajně od ostatních v noci, si navzájem strkali prsty do kretén druhé strany a zjevně nemuseli tuto večeři zrušit kvůli nevstání některých stojících částí těla v oblasti slabiny. Poté, co uprchli z kláštera Alexandra Něvského lávra, města Petrohradu, úmyslně zapomněli na všechny zákonné zákony a poslouchali světskou bezpráví: kouřili, bušili, přísahali a nakonec, když šli spát, činili pokání se svým Pánem. Samozřejmě, že to bylo možné pochopit, protože otec Seraphim byl mnich už dvacet let, od nepaměti za sovětských časů, a dokonce seděl v zóně, pro zločince, pro náboženské přesvědčení. A Fionův otec sloužil na svatém poli méně než dvanáct let, ale teprve nedávno dostal toto tonsure od tohoto extravagantního mnicha Serafima, od kyjevské Pechersk Lavra, odkud byl vysazen zpět v radě, a začal putovat kolem klášterů a kostelů. Jak Seraphim opakovaně řekl, že jeho duše byla dlouho v nebi, ale tělo se stále nemůže uklidnit a zemřít. A každý večer čekal tuto hodinu, modlil se, než šel spát. Jejich Bůh zjevně také pochopil, že nebyli železem, protože uctívali hlavní večeři celibátu, nezačali ji a obecně nevěnovali ženám intimitu. A jejich peníze byly utraceny bez práce a zmizely, jak přicházely.

V Nochlezhce okamžitě vytvořili mnoho falešných přátel, pili společníky a mniši se v zajetí stali jakýmsi živitelem některých parazitických parazitů, kteří zotročili zdravotně postižené a staré lidi z jejich podlahy, a také bezmocných chudých lidí, kteří byli s nimi vyrovnáni, jejich každodenní úplatek. Mniši však tuto volnost z vlastní strany postupně přehlíželi a rozhodli se změnit kruh kontaktů a místo strávení noci, uchýlili se ke mně a strávili noc ve suterénu koleje semináře Alexandra Něvského lávry, kde jednou studoval Aleksashka Nevzorov. Ještě jsem neztratil dovednosti a zkušenosti z pouličních bojů a mezi zloději jsem si užíval zvláštní autority. Zavolali mi bez věže a někdy se neodvažovali hádat. Stručně řečeno, nebyl jsem kontaktován a já jsem po poslechu Seraphima a Fiony, kteří věděli o mé autoritě opravdu, a ne podle pověstí, o komunikaci a výdělcích, jsem se obezřetně dohodl. Pointa byla, že jsem byl druh bezpečnostní peněženky. Oblékli se do truhlíku a šli do jakéhokoli obchodu a nabídli se modlit se za zdraví svých příbuzných, den předtím, pravděpodobně, a odešli do některých jeskyní Pskov. Jedno jméno stálo znovu ve výši dvaceti rublů. Peníze byly převedeny na mě a příjmy z Kazaňské katedrály byly spáleny v rámci jejich modlitební služby. Na rozdíl od nich jsem byl oblečen v civilním oblečení, ale s plnovousem. To se stalo v případě, že se na nás popadli policajti, pak jsem jako levá a v jejich přítomnosti nemají ani cent. A všechno šlo perfektně. V den, kdy jsme «nasekali», to znamená, dostali jsme právě tak, ne každý tisíc rublů a po práci jsme putovali po hospodách, kde jsme nalili sto gramů a opili se do podoby prasete. A putovali do svých cel, seminárního koleje, u Alexandra Něvského lávra, dobře krmeného a opilého, šťastného a unaveného, od uplynulého dne, ale cesta domů byla nebezpečná i obtížná. Probudil se různými způsoby, stalo se to v detoxikačním centru. A tady jsme opět odvezeni už docela opilý na policejní stanici. Fiona je úplně otupělá. Byl hubený, velmi laskavý, dobře čitelný a naivní. Výraz na jeho tváři, zejména opilý, byl jako tvář tupého berana se šikmýma očima. Seraf byl naopak šikmý a tlustý, jako prase, chamtivý a mazaný. Neustále musel být prohledáván až do konečníku, kde se obvykle skrývá heroin, kokain a plevel. Je pravda, že Fionin otec vstoupil do řitního otvoru, byl samozřejmě také iniciátorem hledání každého, samozřejmě, kromě mě, protože jsem měl peníze, a mohl jsem je snížit na svahu nebo na játrech, pro důvěru a víru ve svá slova, takže oni vždy věřil v mou specifičnost. A poté, co objevil bankovky, otec Seraphim činil pokání a žádal o odpuštění, klekl si na kolena a překvapeně přemýšlel, jak se tam valili a mumlali:

– Ale jak se tam dostali?

Když nás odvedli na nejbližší policejní stanici, nařídil nám služební důstojník, abychom zavřeli náš gang v opičím domě, kde už byli dva klauni Turkmensové a mizerně, páchnoucí bezdomovci, oblečeni v zimě, i když horko bylo přes palubu plus třicet, a měl také zimní čepici. A bez požadavku říká, že je ráno zima z rybaření, a škrábe buď lopatky, hýždě, potom krk, podpaží nebo chodidlo, aniž by si sundal boty, pak slabiny a další místa. A je to pravda.

Přivedli jsme Fionu do podpaží v kleci a položili ho na čekací lavici. Odešel na záda a chrápal a otevřel ústa pro to, co nechci, ze kterého sliny pomalu vytékaly a zmátly se, zavalené vlasy vousů a knírků. Mouchy se krčily na hlenu a byly lepkavé, jako jedovatý moucha z komárů. Seraphim chraptivě seděl. A snažil jsem se skrýt zbytky peněz v podrážce, kde jsem měl vestavěnou peněženku. Náhle se rošt otevřel a nejzdravější, pravděpodobně z celého ředitelství pro vnitřní záležitosti, šlo dovnitř, android s pistolí na rameni. Pomalu jedl oči, prozkoumal chmyr, a když se orel podíval na asijská dvojčata různého věku, už se zasekli z očí opatrovníka ke zdi, otevřeli úzké oční štěrbiny na pět rublů, zavolali našim žákům a podívali se na spící Fionu, který v tu chvíli kroužil v ústech roj much, připomínající nálevku tornáda. Seraphim otevřel levé oko a řekl:

– Veliteli, dokončte ho! – a ti, kteří jsou ve službě u baru, stříkající neozvedli sliny v kruhu, smáli se. Redneck v brnění těla klidně vrzajícími kostmi krční páteře otočil hlavu, aniž by se hýbal a falsetto, tj. V hlase jako malá holčička vyhodil do vzduchu:

– Ty, moudrý chlap, s čím jít.. Rychle!!

Seraphim pomalu zavrtěl hlavou, aby svými žáky upoutal oči strážce, pomalu vstal a opustil pohon.

– Jméno. – zeptal se úředníka.

– Já? Otec Seraphim! – starý mnich hrdě odpověděl a pohladil vousy.

– Řekl jsem, celé jméno!! – dorazil služební důstojník. – Nebo jít do kamery na tři dny.

– Skot Sergej Baituleuovič. – urážlivě nazval jeho jméno světským Seraphimem. – Budu to proklínat. zasyčel.

– Co?? – Zeptal se policisty.

– Říkám, že jsem toto jméno nosil dlouhou dobu, před mučením a přijetím celibátové večeře. prohlásil a zasyčel znovu. – Budu to proklínat.