Blake Pierce - Slepá ulička

„Vlastně jo, lepší.“

„Dobře. Tak zajdi do baru a zkontroluj tu novou. Kolem poledne tě vyzvednu na oběd.“

Políbila ho, a ačkoliv se to očividně snažil uspěchat, citlivost toho všeho, co právě řekl, jí neunikla. Věděla, že je mu zatěžko dávat najevo emoce a být upřímný. Tuhle jeho stránku viděla jen zřídka, takže když vyplula na povrch, nehodlala to zpochybňovat.

Danielle se vydala zpátky napříč otevřenými prostory staré cihlové budovy, která bude brzy jejím barem lomeno restaurací. Jen těžko mohla uvěřit, že jí to tu celé bude patřit.

Když vyšla ven, slunce svítilo zdánlivě jasněji, než když vcházela. Usmála se a stále se snažila zpracovat to, jaký směr její život nabral. Znovu pomyslela na Chloe a rozhodla se, že jí za pár dní zavolá. Když už jí v životě všechno tak dobře vycházelo, mohla se taky pokusit napravit ten napjatý vztah mezi sebou a svou sestrou.

Nasedla do auta a zamířila k Samovu druhému baru, do kterého ji před šesti měsíci najal. Myšlenka na to, že se spolu na víkend vydají na menší dovolenou, ji rozptýlila natolik, že si ani nevšimla auta, které bylo zaparkované na druhé straně ulice a pomalu se zařadilo do provozu za ní.

Kdyby si ho totiž všimla , mohla by poznat řidiče, ačkoliv ho neviděla hodně dlouhou dobu.

Ale copak by mohla dcera zapomenout, jak vypadá tvář jejího otce?

Když Chloe s Moultonem dorazili do Garciovy kanceláře, ředitel Johnson už tam na ně čekal. Vypadalo to, že se spolu s Garciou probíral dokumenty o jejich novém případu. Garcia jich měl pár otevřených na počítači a před Johnsonem ležela malá hromádka vytištěných složek.

„Děkuji, že jste tak rychle přišli,“ řekl Johnson. „Máme pro vás ve Virginii případ. V malém městečku na druhé straně Fredericksburgu, v jedné bohaté čtvrti. A nejspíš bych měl rovnou na začátek uvést, že rodina oběti má pár vlivných přátel v politice. Proto nás k tomu zavolali. A taky kvůli tomu, jak hrůzná byla smrt oběti.“

Chloe se posadila k malému stolku v zadní části Garciovy kanceláře a snažila se nevypadat moc nápadně, když se při tom pokoušela vytvořit mezi sebou a Moultonem větší prostor. Věděla, že nejspíš úplně září z toho, jak se včerejší večer, noc a dnešní ráno vyvinuly. Nebyla si však jistá, jak by ředitel Johnson mohl na jakýkoliv vztah mezi nimi reagovat a upřímně ani neměla v úmyslu to otestovat.

„O co se jedná?“ zeptala se Chloe.

„Před čtyřmi dny se vrátil muž z práce a našel doma svou manželku mrtvou,“ řekl Garcia. „Ale to není všechno. Nebyla jen zavražděna, bylo to brutální. Utržila několik bodných ran – podle koronera celkem šestnáct. Na místě činu je hrozný nepořádek… všude krev. Místní policie ještě nic takového neviděla.“

Posunul Chloe po stole složku a pohledem ji předem varoval. Chloe si složku vzala a pomalu ji otevřela. Nahlédla dovnitř, zahlédla jen záblesk fotky místa činu a rychle ji zase zavřela. Na základě toho zběžného pohledu to tam vypadalo daleko spíš jako na jatkách než na místě činu.

„S kým se rodina oběti přátelí?“ zeptal se Moulton. „Řekl jste, že někdo, kdo má prsty v politice?“

„Tyto informace bych opravdu raději nezmiňoval,“ řekl Johnson. „Nechceme, aby to vypadalo, že je naše instituce zaujatá vůči jedné nebo druhé politické straně.“

„Do jaké míry se do toho angažuje policie?“ zeptala se Chloe.

„Začali pachatele hledat v celé oblasti a přivolali si k tomu státní policii,“ řekl Garcia. „Ale byli požádáni, ať to celé proběhne potichu. Místní policie je pochopitelně rozrušená, protože mají pocit, že zdržujeme případ, který už tak mírně vybočuje z jejich komfortní zóny. Takže potřebuji, abyste se tam co nejdřív vydali. Ještě něco… a teď dobře poslouchejte: na vás dva jsem pomyslel proto, jak dobře jste spolupracovali v minulosti. A agentko Fineová, na řešení zločinů spáchaných v malých komunitách máte podle všeho talent. Pokud se však z tohoto případu a fotek místa činu necítíte dobře – máte pocit, že je to na vás v tomto momentě vaší kariéry trochu moc – dejte mi vědět. Nebudu vás soudit a nebude se to počítat jako něco, co by vaši reputaci pošpinilo.“

Chloe si vyměnila pohled s Moultonem. Viděla na něm, že stejně jako ona by tenhle případ moc chtěl. Moulton si nemohl pomoct a podíval se na obsah složky. Když listoval fotkami z místa činu, trochu se mu křivil obličej. Pak očima přeletěl stručné hlášení na konci dokumentu. Podíval se zpátky na Chloe a přikývl.

„Já jsem s tím v pohodě,“ řekla Chloe.

„Já taky,“ řekl Moulton. „A téhle příležitosti si cením.“

„To rád slyším,“ řekl Johnson a vstal. „Rád se znovu přesvědčím o tom, co vy dva dokážete. A teď do práce. Máte před sebou dlouhou cestu.“

Moulton seděl za volantem auta vypůjčeného od FBI a mířil po silničním okruhu směrem k Virginii. Barnes Point byl jen hodinu a dvacet minut jízdy daleko, ale kvůli zmíněnému okruhu, který vedl kolem města, se všechno zdálo jako na druhém konci světa.

„Jsi si tím jistá?“ zeptal se.

„Kterou částí?“

„Že spolu budeme pracovat na takovém případu. Však víš… ještě asi před deseti hodinama jsme se po sobě sápali jak dva nadržení teenageři. Budeš schopná se držet zpátky, když budeme pracovat?“

„Nechápej to špatně,“ řekla Chloe, „ale po tom, co jsem viděla v té složce, je tohle ta poslední věc, na kterou teď myslím.“

Moulton chápavě přikývl. Zabočil na další nájezd, konečně se dostal na volný pruh cesty a dupl na plyn. „Teď ale vážně… včerejšek jsem si užil. I předtím, než jsme se přesunuli k tobě domů. A rád bych to udělal znovu. Ale v práci…“

„Bychom se k sobě měli chovat přísně profesionálně,“ dokončila za něj.

„Přesně. A když už jsme u toho,“ řekl a vysunul z vydutého místa v konzoli iPad, „stáhl jsem nám všechny složky ohledně toho případu, zatímco jsi balila.“

„Copak ty jsi nebalil ?“

„Viděla jsi mou tašku. Ano, balil jsem. Ale jsem rychlý.“ Vrhl na ni škádlivý pohled a křivě se pousmál, aby tak dal najevo, že jí balení trvalo možná trochu déle, než čekal. „Ale ještě jsem se na to nestihl podívat.“

„To bude počteníčko,“ poznamenala Chloe.

Oba se zasmáli a jakmile jí Moulton položil ruku na stehno, když složku začínala pročítat, Chloe si nebyla jistá, jestli se k němu opravdu dokáže chovat profesionálně.

Prostudovala si dokumenty k případu a nejdůležitější části přečetla Moultonovi nahlas. Zjistili, že Garcia s Johnsonem odvedli skvělou práci, když všechno hezky shrnuli. Policejní hlášení bylo docela detailní, stejně jako snímky. Dívat se na ně nebylo o nic snazší a Chloe z toho policii nevinila. Pomyslela si, že u případu tak násilného a krvavého, jako byl tento, by byla každá maloměstská policie v koncích.

Vyměňovali si myšlenky a teorie a ve chvíli, kdy minuli značku s oznámením, že do Barnes Pointu zbývá pětadvacet kilometrů, Chloe změnila názor. Myslela si, že spolu nakonec budou schopní pracovat profesionálně. Posledních pár týdnů strávila tak ponořená v tom, jak ji fyzicky přitahuje, že málem zapomněla, jak bystrý a intuitivní dokáže být, když přišla řada na řešení případu.