Blake Pierce - Slepá ulička

Něco málo po desáté večer ji odvezl zpátky k jejímu bytu a zastavil u patníku. K opilosti měla daleko, ale byla v příjemné náladě, takže uvažovala o věcech, na které by se střízlivá ani neopovážila pomyslet.

„Dobře jsem se bavil,“ řekl Moulton. „Rád bych to velmi brzy podnikl znovu, pokud by nám to v práci nepůsobilo potíže.“

„Já taky. Díky, že jsi mě konečně pozval.“

„Díky, že jsi souhlasila.“

I když se za špičkovou svůdnici ani zdaleka nepovažovala, na jeho slova odpověděla tím, že se k němu naklonila a políbila ho. Stejně jako ten polibek v restauraci začal i tento pomalu, ale postupně se prohluboval. Jeho ruka se najednou dotýkala její tváře a pak sklouzla na její zátylek, aby si ji přitáhl blíž. Byla mezi nimi područka, a tak se přes ni pomalu naklonila, aby si mohla opřít ruku o jeho hruď.

Nebyla si jistá, jak dlouho ten polibek trval. Byl pomalý a divoce romantický. Když se od sebe odtrhli, Chloe mírně lapala po dechu.

„Takže fakt, že jsem nikdy pořádně nerandila, jsme si už vyjasnili,“ řekla, „takže pokud udělám v další části chybu, budeš mi muset odpustit.“

„Jaké části?“

Chvíli zaváhala, ale konec konců, měla v sobě tři drinky. „Chtěla bych tě pozvat dál. Ráda bych předstírala, že tě zvu na kávu nebo další skleničku, ale to bych lhala.“

Moulton vypadal upřímně překvapeně. Byl to ten typ pohledu, který na ni působil dojmem, že ji snad špatně odhadl. „Jsi si jistá?“ zeptal se.

„To znělo vážně blbě,“ řekla zahanbeně. „Myslela jsem to jinak… ráda bych v tom, co děláme, pokračovala dál, akorát ta područka to trochu kazí. Ale nemám… nemám v úmyslu se s tebou vyspat.“

Dokonce i v tlumeném světle viděla, že se při jejích slovech začervenal. „To bych od tebe ani nikdy nečekal.“

Přikývla. Taky se trochu styděla. „Takže… takže chtěl bys jít dál?“

„To bych vážně, vážně chtěl.“

S těmi slovy ji políbil. Tentokrát víc hravě. Během toho z legrace šťouchl do područky mezi nimi.

Odtrhla se od něj a otevřela dveře. Když spolu kráčeli ke vchodu, nedokázala si vzpomenout, kdy se cítila tak… tak povzneseně .

Povzneseně , pomyslela si s úsměvem. Tohle slovo jednou Danielle použila k popsání pocitu, který následuje po fyzickém orgasmu. Při téhle vzpomínce se Chloe tělem rozlila vlna tepla, takže když vcházeli do budovy, natáhla se a vzala Moultona za ruku.

Nastoupili do výtahu a když se za nimi zavřely dveře, Chloe sama sebe překvapila, přitiskla ho ke stěně kabiny a políbila ho. Když se ho teď konečně mohla pořádně dotknout, vzala ho za pas a přitiskla ho blíž k sobě. Jejich polibek byl vášnivější a nesl s sebou daleko větší náznak toho, co by s ním v danou chvíli chtěla dělat.

On byl stejně dychtivý a položil jí ruce na kříž. Když si ji k sobě přitáhl a jejich těla se setkala, lehce vydechla. Bylo to trochu trapné.

Výtah se zastavil a ona se odtáhla. Dokázala si představit překvapené výrazy lidí, se kterými budovu sdílela, kdyby ji přistihli, jak se mazlí ve výtahu. Trochu se jí ulevilo, když si všimla, že Moulton vypadal taky mírně rozhozeně a hluboce oddychoval.

Vedla ho chodbou kolem dalších čtyř bytů až ke svým dveřím. V tu chvíli jí došlo, že kromě Danielle je Moulton jediným člověkem, který ji kdy v jejím bytě navštívil.

Škoda, že se nechystám ztrácet čas prohlídkou , pomyslela si.

Další myšlenka ji opět trochu zahanbila. Nikdy neměla tak vysokou fyzickou potřebu, co se mužů týče. Po nějaké době se Stevenem se sex stal takovou tou konvenční, očekávanou záležitostí. A aby k sobě byla upřímná, sama byla uspokojená jen zřídka a daný pocit se vždy dal označit za průměrný. A právě kvůli tomu neměla na intimnosti s ním většinou chuť.

Chloe odemkla dveře a oba vešli dovnitř. Rozsvítila světlo v kuchyni a pověsila kabelku na jednu z barových stoliček.

„Jak dlouho tu bydlíš?“ zeptal se Moulton.

„Asi šest měsíců. Moc lidí sem ke mně nechodí.“

Moulton k ní přikročil a položil jí ruku na pas. Když se k sobě přiklonili a políbili se, bylo to pomalé a smyslné. O pár chvil později ji zlehka přitiskl k baru a jejich polibek se prohloubil. Chloe cítila, že jí opět začíná docházet dech a tělo jí zaplavovala touha, kterou necítila od doby, kdy se na střední poprvé fyzicky sblížila s klukem.

Přerušila polibek jen na tak dlouho, aby Moultona zavedla k pohovce, kde se posadili vedle sebe a okamžitě pokračovali. Byl to skvělý pocit po zhruba roce a půl takhle zase jen tak být s nějakým mužem.

Po době, která se zdála dlouhá sotva pár sekund, ale ve skutečnosti trvala víc jak pět minut, se o něj začala opírat a on tak neměl jinou možnost než si lehnout. Chloe si lehla na něj a když to udělala, jedna z jeho rukou si našla cestu k lemu jejího trička. Tenhle malý dotyk kůže na kůži Chloe postrčil přes okraj, který nečekala. Vzdychla mu do úst a jeho odpovědí bylo to, že rukou zajel dál pod její tričko, až jeho prsty narazily na lem podprsenky.

Narovnala se, obkročmo si na něj sedla a usmála se. Měla pocit, jako by se jí hlava vznášela v oblacích a každý sval v těle toužil po něčem víc.

„To, co jsem říkala, jsem myslela vážně,“ řekla omluvně. „Nemůžu s tebou spát. Ne tak brzo. Vím, že to může znít staromódně…“

„Chloe, to je v pořádku. Prostě mi řekni, jestli je to už moc, a přestaneme. Řekni, až si svou dávku uvítání vypotřebuju.“

Znovu se na něj shora usmála. Jeho odpověď téměř stačila k tomu, aby si to rozmyslela. Ale věděla, že by to neměli uspěchat. Už jen to, že nad ním obkročmo seděla na gauči, bylo víc než by čekala.

„Uvítání se nevypotřebuje, neboj,“ řekla. „Budu znít moc bláznivě, když se tě zeptám, jestli bys tu nechtěl zůstat? Žádný sex, ale… že bychom spolu skutečně spali ?“

Její nabídka ho očividně zaskočila. Myslela si, že to skutečně zní trochu zvláštně.

A víš, proč po něm takovou věc chceš? V hlavě se jí ozval Daniellin hlas, který se jí vždycky vysmíval, ale zároveň svým způsobem pomáhal. Protože se tu dnes ukázal táta a zbořil ti tak celý svět. Chceš tady mít dnes v noci Moultona, abys tu nezůstala sama.

„Promiň,“ řekla. „To zní nezodpovědně a hloupě a–“

„Ne, to je v pohodě,“ odpověděl Moulton. „Zní to dobře. Ale mám jednu podmínku.“

„Jakou?“

„Víc polibků, prosím,“ řekl s úsměvem.

Chloe mu úsměv oplatila a s radostí jeho požadavku vyhověla.

Probudila se o nějakou chvíli později, zrovna když Moulton vstával z gauče. Opřela se o loket. Někdy během jejich mazlení si svlékla tričko, ale dál to nezašlo. Bylo zvláštní usnout na vlastním gauči s kalhotami na sobě, ale byla na sebe, Moultona a jejich sebeovládání zvláštním způsobem hrdá. Podívala se na hodiny na stěně a zjistila, že je deset minut po páté ráno.

„V pohodě?“ zeptala se.

„Jo,“ odpověděl, „jen jsem… jen jsem se cítil trochu divně, že jsem tu přespal a nechtěl jsem, aby to působilo divně i ráno. Myslel jsem, že bude nejlepší, když půjdu. Aspoň jsme se vyhnuli tomu trapasu, kdybychom měli sex.“

„Třeba byl tohle celou dobu můj záměr,“ zavtipkovala.

„Měl bych vypadnout a budeme předstírat, že se tohle nikdy nestalo?“ zeptal se Moulton.