Blake Pierce - Slepá ulička

Jelikož tady měli jasný cíl, neváhali a vydali se přímo po schodech nahoru. Najít ložnici bylo snadné – nacházela se úplně na konci chodby. Chloe už z dálky skrz otevřené dveře viděla, že koberec a povlečení pokrývají rudé cákance.

Trochu se jí však ulevilo, když zjistila, že to tam skutečně nevypadá tak strašně, jak se to jevilo na fotografiích, které jim ukázal ředitel Johnson. Zaprvé, tělo už odvezli pryč. A zadruhé, skvrny od krve už byly starší, takže mírně vybledly.

Přešli k posteli a opatrně při tom překračovali krvavé cákance na koberci. V krvavých skvrnách viděla otisky bot – první vyšetřovatelé a koroner do nich museli omylem šlápnout. Chloe pohlédla na druhou stranu ložnice směrem k šatní skříni a ploché televizní obrazovce visící na stěně. Nejspíš právě sledovala televizi, když se tohle všechno stalo. Třeba se právě snažila dostat z hlavy vzpomínky na nedávný sraz…

Chloe sešla po schodech dolů a rozhlédla se kolem. Neviděla žádné známky násilného vniknutí a žádné jasné náznaky krádeže. Rozhlédla se po obývacím pokoji, po kuchyni a po pokoji pro hosty. Dokonce vyšla ven na terasu, aby se mohla porozhlédnout i tam. V rohu terasy byl malý venkovní stolek. V jeho středu ležel obyčejný popelník zahalený stínem, který vrhal slunečník.

Chloe jen zamyšleně zamručela, když si všimla obsahu popelníku. Nebyly v něm žádné nedopalky od cigaret, ale nějaký jiný popel a papír. Sklonila se k a zlehka k němu přičichla. Zápach marihuany byl nezaměnitelný. Zapátrala v paměti a chvíli přemýšlela, jestli by jí tahle informace mohla k něčemu posloužit.

Když Chloe zazvonil telefon, trochu se lekla. Moulton, který zrovna vyšel za ní na terasu, si všiml jejího náhlého šoku a pousmál se. Obrátila oči v sloup a zvedla to. Číslo na displeji jí nic neříkalo.

„Agentka Fineová,“ ohlásila se.

„Tady Claire Lovingstonová. Myslela jsem, že tohle byste chtěli vědět. Právě jsem dovolala s jednou z mých kamarádek, Tabby Northovou. Je to jedna z těch blízkých přítelkyň, o kterých vám říkal Jerry. Ptala se, jestli se u nás stavil ještě někdo od policie. Řekla jsem jí, že právě odjeli agenti z FBI a ona že prý by s vámi chtěla mluvit.“

„Má pro nás nějaké informace?“

„Upřímně… nevím. Nejspíš ne. Ale tahle komunita je celkem malá. Řekla bych, že tomu jen chtějí přijít na kloub. Určitě vám budou hodně nápomocné.“

„Skvěle. Pošlete mi jejich číslo na tento telefon.“

Chloe zavěsila a všechno Moultonovi přetlumočila. „To byla Claire. Říkala, že jí volala jedna z dalších Laureniných kamarádek a ptala se, jak se to celé vyvíjí. Chtěla by s námi mluvit.“

„Dobře. Nebudu lhát… Tady jsem asi skončil. Z té ložnice mi běhá mráz po zádech.“

Tahle slova to více méně vystihovala. Chloe měla ty výjevy stále živě v paměti, takže vidět místo činu bez těla bylo jako dívat se na nějaké staré opuštěné místo, které neměla vidět.

Přesto se však do ložnice vrátili a nějakou dobu ji ještě prohledávali. Podívali se do koupelny, do šatny, dokonce i pod postel. Když nic zajímavého nenašli, opustili dům a o pár chvil později i čtvrť Farmington Acres. Chloe si opět pomyslela, že je to tam neskutečně malebné – dokonalá čtvrť pro založení rodiny a budování společné budoucnosti.

Aspoň za předpokladu, že vám nevadilo, když se lidé kolem vás budou čas od času vraždit.

Tabby Northová byla rusovláska s takovým tím tělem, které podle Chloe vidělo posilovnu nejméně čtyřikrát týdně; taky to bylo tělo, kterému by podle Chloina názoru neuškodila jedna dvě porce jídla navíc. Byla krásná takovým tím očividným způsobem, ale taky vypadala, jako by ji silnější vítr mohl odfouknout.

Chloe s Moultonem se s Tabby setkali u ní doma a při svém příchodu zjistili, že pozvala ještě jednu kamarádku, která očividně chodila do té samé posilovny jako Tabby. Tahle žena se jmenovala Kaitlin Svatojanská, a když Chloe s Moultonem přišli, tak plakala. Všichni si spolu sedli vzadu na terase s markýzou a Tabby jim nalila sklenici levandulové limonády. Chloe si nemohla pomoct, ale hlavou se jí stále honily myšlenky na to, že to tady celé působilo jako jedna velká přetvářka – oběma ženám táhlo na čtyřicet, pasy měly jako vosy a servírovaly jim trendy zdravé nápoje.

Tyhle myšlenky nejsou zrovna důvodem, proč Johnson řekl, že máš talent na řešení zločinů spáchaných v malých komunitách, pomyslela si.

Ze slušnosti usrkla nabízené limonády. Navzdory tomu, jaké negativní myšlenky se jí honily hlavou, byl nápoj opravdu výborný.

„Předpokládám, že s policií jste se už bavily,“ řekla Chloe.

„Ano,“ odpověděla Tabby. „A i když naprosto chápu, že dělají, co můžou, bylo zcela zřejmé, že nemají tušení, co vlastně dělají.“

„Taky vypadali vyděšeně,“ řekla Kaitlin.

„Vyděšení čím?“ zeptal se Moulton.

„Tím, že by to mohlo mít nějaký politický podtext. Určitě víte, že se Laurenin otec bratříčkoval s ministrem obrany. Jsem si naprosto jistá, že místní policie by se snažila ze všech sil, aby z toho nevznikl mediální cirkus.“

„Takže má to nějaký politický podtext?“ zeptala se Tabby.

„Na to, abychom to mohli s jistotou říct, je příliš brzy,“ řekla Chloe. Už v tu chvíli se v přítomnosti těch dvou necítila příjemně. Jejich zármutek nezpochybňovala – byl znát v jejich výrazech a skutečnosti, že Kaitlin od jejich příjezdu nepřestávala plakat. Chloe však taky neměla problém si tyhle dvě představit, jak sedí s Lauren Hilyardovou a Claire Lovingstonovou na verandě a drbou všechny ve městě. Uvažovala, kolik z toho, co tady teď mezi nimi padne, se roznese po celém Barnes Pointu.

„Můžete nám říct, kdy naposled jste Lauren viděly?“ zeptal se Moulton.

„Ten večer předtím, než zemřela,“ řekla Tabby. „Všichni jsme se viděli na našem středoškolském srazu.“

„Lauren jsme tam musely prakticky dotáhnout,“ řekla Kaitlin. „Tyhle akce vždycky nesnášela.“

„Takhle, tyhle akce začala nesnášet až po škole,“ opravila ji Tabby. „Vždycky se snažila nechat ta léta na střední škole v minulosti a nezabývat se jimi.“

„Působila ten večer nějak odlišně?“ zeptala se Chloe.

„Ničeho jsem si nevšimla,“ řekla Tabby.

„Ani já ne,“ odpověděla Kaitlin. „Troufám si říct, že jak se připozdívalo, dokonce se začala bavit. Lauren… no, byla to taková ta školní kráska. Všichni kluci ji chtěli a když ji během posledního ročníku Jerry Hilyard náhodou zbouchl… páni, celá škola byla v jednom ohni. Ztratila tak trochu na své přitažlivosti, víte? Ale to, jak se k ní ten večer na sraze chovali… myslím, že na to všechno zapomněli. Působilo to jako by znovu byla královnou třídy. Myslím, že to potřebovala.“

„Bylo tam hodně lidí?“ zeptal se Moulton.

„Celkem dost,“ řekla Tabby. „Tahle část města je trošku zvláštní. Spousta lidí, kteří s námi chodili na střední, buď odmaturovala nebo se sem po vysoké vrátila. Není to bohaté město, ale tahle část města je proslulá tím, že patří k těm bohatším, jestli rozumíte. To je jedno, Lauren prostě na chvilku vypadala opravdu šťastná.“

„Z toho, co víme, Lauren odmaturovala, a nakonec se tady usadila,“ řekla Chloe. „Přátelily jste se s ní ve škole?“