Blake Pierce - Kdyby běžela

V domě se nenašly žádné důkazy, a dokonce ani náznak toho, proč by ho chtěl někdo zabít. Člověk by řekl, že to bylo kvůli jeho pěknému autu, jenže klíčky měl pořád v ruce. Dům byl absolutně čistý. Až záhadně beze stop. Žádné pracovní dokumenty, ba ani v diáři a ve schránce se nenašlo nic, co by stálo za zmínku. Vůbec nic.

Ve svém snu Kate stála v oné osudné uličce. Podobně jako malé dítě, které ze zvědavosti strká prsty do rozlitého sirupu na stole, Kate se dotýkala stále ještě lepkavé krvavé skvrny na zdi. Otočila se, aby se podívala na konec uličky, ale namísto ní uviděla jen vnitřek garáže Nobiliniových. Jako by snad byla zvána, nakráčela až k dřevěným schodům, které vedly ke dveřím do kuchyně. Dál už se pohybovala tak, jak je to možné jen ve snu, plula prostorem jako ve stavu bez tíže. Skončila až v koupelně, kde shlížela do obrovské vany, která zároveň sloužila jako sprchový kout. Byla plná krve. Pod hladinou se něco hýbalo, takže se na povrchu tvořily malé krvavé bubliny. Když jedna z nich praskla, potřísnila kapičkami krve dlážděnou zeď.

Kate začala ustupovat, prošla koupelnovými dveřmi až na chodbu. Tam proti ní kráčel Frank Nobilini. Za ním stála jeho žena Jennifer, která to celé sledovala. Dokonce Kate nevinně zamávala, zatímco se její mrtvý manžel belhal chodbou. Frank se pohyboval jako zombie, pomalou a kymácivou chůzí.

„To nic není,“ uslyšela za sebou hlas.

Otočila se a spatřila Cass Nobiliniovou, Frankovu matku, sedící na podlaze. Vypadala unaveně, rezignovaně… jako kdyby už jen čekala na poslední ránu z milosti.

„Cass…?“

„Nikdy bys ten případ nevyřešila. Bylo to na tebe moc velké sousto. Ale čas… ten dokáže věci změnit, ne?“

Kate se otočila zpátky na Franka, který se k ní stále přibližoval. Když došel ke dveřím od koupelny, všimla si, že se z vany vylila trocha krve na zem a pomalu stékala do chodby. Jakmile na ni Frank šlápl, ozval se mokrý, čvachtavý zvuk.

Frank Nobilini – celý flekatý a v mírném rozkladu – se na Kate usmál a natáhl k ní ruce. Kate pomalu couvla, schovala hlavu do dlaní a zakřičela.

V tom se probudila a stále cítila ten výkřik zaseknutý v krku.

Ten zatracený dům. Nikdy nechápala, proč s ní takhle otřásl. Možná kvůli pronikavému nářku Jennifer Nobiliniové, v kontrastu s tím dokonalým domem… celé to vypadalo tak nereálně, až snově. Jako přeumělkovaný hororový film.

Kate se posadila a pomalu se sunula až na kraj postele. Párkrát se zhluboka nadechla a podívala se na hodiny: 1:22. Jediné světlo v pokoji vycházelo z digitálního budíku a venkovního bezpečnostního osvětlení, které lehce prosvítalo skrz rolety.

V minulosti už se jí párkrát o Cass Nobiliniové zdálo, ale tentokrát to bylo vážně zvláštní. Když vstala z postele, aby si došla do miniaturní pokojové ledničky pro vodu, srdce jí stále bušilo jako o závod. Cestou k nočnímu stolku se trochu napila, a pak sáhla po notebooku, který tam měla připravený.

Rozsvítila noční lampičku a přihlásila se do e-mailu. Měla jedinou nepřečtenou zprávu, která pocházela od ředitelovi asistentky Saundersové. Ta pověřila jednoho agenta, aby se prohrabal Nobiliniho spisy a hle, byly doručeny ještě před půlnocí.

Věděla, že po těch nočních běsech už spát nepůjde, takže se je rozhodla prozkoumat jeden po druhém. Bylo trochu nepříjemné, jak jí ty staré spisy připadaly povědomé. Nejdříve je jen zběžně projela, jako když se vrátíte na místo, které jste kdysi znali, podíváte se kolem dokola, a teprve poté ho začnete pořádně prozkoumávat. Když se dostala na poslední, šestadvacátou stránku, vrátila se zpět na začátek. Ale předtím, než se do spisů naplno ponořila, došla si k malému bezplatnému kávovaru pro kávu. Zatímco se káva filtrovala, ustlala postel a přemístila svůj notebook na malý stolek u protější zdi, kde si vytvořila malou provizorní pracovnu.

O pět minut později už pročítala spisy řádek po řádku a usrkávala přitom z šálku laciné černé kávy. Zpráva Franka Nobiliniho pro ni byla jako starý známý, který se ozve jen tehdy, když má špatné zprávy. Ve zprávě byly detailně popsány veškeré její rozhovory se sousedy a s jeho přáteli z Ashtonu. Dost ji znepokojilo, když si uvědomila, že většina konverzací probíhala na chlup stejně jako u případu Jacka Tuckera.

Jediná věc, která měla alespoň nějakou váhu, vzešla od dvaadvacetileté Alice Delgadové, chůvy místní rodiny z Ashtonu, jež se starala o dvě děti ve věku osm a jedenáct let. Alice tehdy přiznala, že když potkala Franka Nobiliniho v místním parku, dělala mu sexuální návrhy. Frank ji však slušně odmítl. To bylo celé, nic víc se nestalo. Přesto si Alice jeho smrt neskutečně vyčítala – tak moc, že kontaktovala Jennifer Nobiliniovou, aby se jí přiznala. Jennifer, ta láskyplná a takřka bezchybná žena, jí okamžitě odpustila.

Kromě této malé drobnosti tam nebylo vůbec nic. V žádném rozhovoru, na místě činu ani v domě Nobiliniových. Dokonce ani v kriminálních záznamech Franka a Jennifer – žádné přestupky, žádní případní nepřátelé… nic.

Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.