Astrid Lindgrenová - Kalle Blomkvist zasahuje

„Nepůjdeš se mnou k Nickovi?“ zeptal se lékař.

„Ano, ale napřed musím mít Velkého bručouna,“ řekl Rasmus neochvějně.

Nicke se dověděl o Velkém bručounovi všechno. Také se na něj mohl podívat. Rasmus mu ho pyšně podržel u tváře. A také vyrazil válečný pokřik, aby Nicke slyšel, jak to zní.

„Teď jsem Bílá růže, rozumíš,“ řekl Rasmus. „Před chvilkou jsem na to přísahal.“

Nicke se na něho s úctou díval.

„Lepší Bílou růži nikdy nezískají,“ řekl spokojeně. Rasmus mu pohladil ruku.

„To je dobře, že už nespíš, Nicke,“ řekl.

Nicke si také říkal, že je to dobře. Ještě bude trvat nějaký čas, než ho propustí z nemocnice. Věděl však, že bude zase zdráv — a co přijde pak, to se už nějak poddá. Doktor Hallberg i profesor mu slíbili, že mu pomohou, jak jen budou moci. Nicke očekával budoucnost s klidem.

„A je dobře, že to už nekrvácí,“ řekl Rasmus a ukázal na Nickovu košili, která byla bílá a jemná a neměla žádné krvavé skvrny.

To si myslil Nicke také. Předtím nebyl nikdy nemocný a jako dítě přírody se velice podivoval mnoha zvláštním lékařským nápadům. Jako například tahle transfúze, o tom chtěl Rasmusovi povědět — jen si představ, doktoři vzali krev z jiného člověka a napumpovali ji do mne, protože já jsem jí tolik ztratil na Kalvönu.

„Vzali ji jinému únosci dětí?“ ptal se Rasmus, který také pokládal za velmi zvláštní, nač dovedou lékaři přijít.

Ale pak už měl naspěch. Když člověk bojuje ve válce Růží, neměl by vlastně chodit do nemocnice. Sevřel pevně v ruce Velkého bručouna a odcházel ke dveřím.

„Ahoj, Nicke,“ řekl. „Já ještě přijdu jindy.“

A než mohl Nicke odpovědět, byl Rasmus tentam.

„Ty kluku jeden,“ řekl si v duchu Nicke.

Kalle, Anders a Eva-Lotta ještě seděli v podkroví pekárny. Pekařský mistr Lisander jim tam zrovna přinesl několik čerstvých žemlí.

„Vlastně byste neměli žádné dostat,“ bručel, „protože člověk kvůli vám užije tolik strachu. No ale trochu žemlí si přece jen zasloužíte,“ řekl a pohladil Evu-Lottu po tváři.

Než odešel dolů do pekárny, ozval se venku válečný pokřik. Vyslaný zvěd se vracel. S rámusem, jako by se řítilo celé vojsko, lezl do schodů.

„Tady máte,“ řekl a hodil Velkého bručouna na podlahu.

Kalle, Anders a Eva-Lotta se na něho dívali. Dívali se na Velkého bručouna. A dívali se jeden na druhého. Pak se dali do smíchu.

„Bílá růže získala tajnou zbraň,“ řekl Anders. „Máme Rasmuse.“

„Teď to mohou Červení složit,“ přisvědčil Kalle.

Rasmus se díval neklidně z jednoho na druhého. Snad se mu nesmějí? Provedl to přece dobře?

„Snad jsem to udělal dobře, ne?“ zeptal se bázlivě.

Eva-Lotta ho pleskla přes nos.

„Ano, Rasmusi,“ řekla se smíchem. „To jsi udělal opravdu dobře.“

KNIHY ODVAHY A DOBRODRUŽSTVÍ

Řídí Eva Dolejšová

Svazek 73

Astrid Lindgrenová

KALLE BLOMKVIST ZASAHUJE

Ze švédského původního vydání Kalle Blomkvist och Rasmus, vydaného nakladatelstvím Rabén #amp# Sjögren ve Stockholmu, přeložil Jan Rak. Ilustroval Zdeněk Majzner. Vydalo jako svou 2622. publikaci Státní nakladatelství dětské knihy, n. p., v Praze roku 1964. Odpovědná redaktorka Tamara Sýkorová. Výtvarný redaktor Jan Žbánek.

Z nové sazby písma Kolektiv vysadila a s 19 ilustracemi v textu vytiskla Severografia, n. p., závod 1, v Liberci. 8,17 AA (text 6,68, ilustr. 1,49), 8,22 VA. D-10*40228. Náklad 25 000 výtisků.

První vydání. Brožovaný výtisk 8,60 Kčs.

13-148-64 14/3 Vázaný výtisk 13,- Kčs 56/VII-i