• Пожаловаться

Кундера: Kundera - Nesnesitelna lehkost byti

Здесь есть возможность читать онлайн «Кундера: Kundera - Nesnesitelna lehkost byti» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию). В некоторых случаях присутствует краткое содержание. категория: Старинная литература / на украинском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале. Библиотека «Либ Кат» — LibCat.ru создана для любителей полистать хорошую книжку и предлагает широкий выбор жанров:

любовные романы фантастика и фэнтези приключения детективы и триллеры эротика документальные научные юмористические анекдоты о бизнесе проза детские сказки о религиии новинки православные старинные про компьютеры программирование на английском домоводство поэзия

Выбрав категорию по душе Вы сможете найти действительно стоящие книги и насладиться погружением в мир воображения, прочувствовать переживания героев или узнать для себя что-то новое, совершить внутреннее открытие. Подробная информация для ознакомления по текущему запросу представлена ниже:

Кундера Kundera - Nesnesitelna lehkost byti

Kundera - Nesnesitelna lehkost byti: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Kundera - Nesnesitelna lehkost byti»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Кундера: другие книги автора


Кто написал Kundera - Nesnesitelna lehkost byti? Узнайте фамилию, как зовут автора книги и список всех его произведений по сериям.

Kundera - Nesnesitelna lehkost byti — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Kundera - Nesnesitelna lehkost byti», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

—13. --Koupil do prázdného bytu jednu postel (na jiný nábytek neměli zatím peníze) a vrhl se do práce se vší zuřivostí člověka, který začíná po čtyřicítce nový

život. Několikrát telefonoval do Ženevy Sabině. Měla štěstí, že její výstava obrazů tam byla zahájena týden před ruskou invazí, takže švýcarští milovníci umění se nechali svést vlnou sympatie pro malou zemi a koupili všechny jej í obrazy.

"Dík Rusům jsem zbohatla," smála se do telefonu a zvala Tomáše k sobě do svého nového ateliéru, který se prý neliší příliš od toho, který zná Tomáš z Prahy. Byl by ji rád navštívil, ale nenašel žádnou výmluvu, která by mohla před Terezou ospravedlnit jeho cestu. A tak přijela Sabina do Curychu. Ubytovala se v hotelu. Tomáš za ní přišel po pracovní době, zavolal jí telefonem z recepce a potom šel za ní. Otevřela mu a stála před ním na svých krásných vysokých nohách, svlečená, jen v kalhotkách a podprsence. Na hlavě měla nasazenu černou buřinku. Dívala se na něho dlouze, nepohnutě a nic neříkala. I Tomáš stál mlčky. Potom si najednou uvědomil, že je dojat. Sundal jí buřinku z hlavy a položil na stolek u postele. Pak se spolu milovali, aniž by řekli jediné slovo.

Když odcházel z toho hotelu do svého curyšského domova (kam už dávno přibyl stůl, židle, křesla, koberec), říkal si šťastně, že si nese způsob svého života s sebou jako šnek svůj dům. Tereza a Sabina představovaly dva póly jeho života, póly vzdálené, nesmiřitelné, a přece oba krásné.

Jenže právě proto, že si nesl systém svého života všude s sebou, jako by patřil k jeho tělu, Tereza měla stále stejné sny.

Byli už v Curychu šest nebo sedm měsíců, když se vrátil domů pozdě večer a našel na stole dopis. Oznamovala mu, že odjela do Prahy. Odjela proto, že nemá sil žít v cizině. Ví, že by zde měla být Tomášovi oporou a ví také, že to neumí. Myslila si bláhově, že cizina ji změní. Věřila, že po tom, co zažila ve dnech invaze, nebude už malicherná, stane se dospělá, moudrá, silná, ale přecenila se. Je jeho přítěží a nechce j í být. Chce z toho vyvodit důsledky dříve, než bude docela pozdě. A omlouvá se mu, že si s sebou vzala Karenina.

Vzal si silné prášky na spaní a přesto usnul až k ránu. Naštěstí byla sobota a mohl zůstat doma. Už po stopadesáté si shrnoval celou situaci: hranice mezi jeho vlastí a ostatním světem nejsou již otevřeny jako v době, kdy odcestovali. Žádnými telegramy a telefony už Terezu nepřivolá zpátky. Úřady ji už do ciziny nepustí. Její odjezd je neuvěřitelně definitivní.

—14. --Vědomí, že je naprosto bezmocný, na něho působilo jako rána palicí, ale zároveň ho uklidňovalo. Nikdo ho nenutil, aby se k něčemu rozhodoval. Nemusil se dívat na zdi protějších domů a ptát se, zdali s ní chce nebo nechce žít. Tereza všechno rozhodla sama.

Šel do restaurace poobědvat. Bylo mu smutno, ale během jídla jako by se prvotní zoufalství unavilo, jako by ztratilo sílu a zbyla z něho jen melancholie. Díval se nazpět na léta, která s ní prožil a zdálo se mu, že jejich příběh se nemohl uzavřít lépe, než se uzavřel.

Kdyby byl někdo ten příběh vymyslil, nemohl by ho ukončit jinak:

Tereza za ním přišla jednoho dne, aniž ji zval. Jednoho dne stejným způsobem odešla. Přijela s jedním těžkým kufrem. S jedním těžkým kufrem odjela. Zaplatil, vyšel ven z restaurace a procházel se po ulicích naplněn melancholií, která se stávala čím dál krásnější. Měl za sebou sedm let života s Terezou a zjišťoval nyní, že ta léta jsou krásnější ve vzpomínce, než když je prožíval. Láska mezi ním a Terezou byla krásná ale i namáhavá: musil pořád něco tajit, maskovat, předstírat, napravovat, udržovat ji v dobré náladě, chlácholit, dokazovat nepřetržitě svou lásku, být obžalován jej ím žárlením, jej ím utrpením, jej ími sny, cítit se vinen, ospravedlňovat se a omlouvat. Ta námaha teď zmizela a krása zůstala.

Sobota se chýlila k večeru, procházel se poprvé sám po Curychu a vdechoval vůni své svobody. Za rohem každé ulice se skrývalo dobrodružství. Budoucnost se znovu stala tajemstvím. Vracel se mu zpět život svobodného mládence, život, o němž si byl kdysi jist, že je mu určen a že jen v něm může být takový, jaký opravdu je. Žil už sedm let přivázán k ní a každý jeho krok sledovaly její oči. Bylo to, jako by mu přivázala ke kotníkům železné koule. Jeho krok byl teď najednou mnohem lehčí. Skoro se vznášel. Ocital se v magickém poli Parmenidově: těšil se sladkou lehkostí bytí.

(Měl chuť zavolat do Ženevy Sabině? Ohlásit se některé z curyšských žen, s nimiž se za poslední měsíce seznámil? Ne, neměl na to nejmenší chuť. Tušil, že kdyby se sešel s jakoukoli ženou, vzpomínka na Terezu by se okamžitě stala nesnesitelně bolestná.)

—15. --To zvláštní melancholické okouzlení trvalo až do neděle večera. V pondělí se všechno změnilo. Tereza vtrhla do jeho mysli: cítil, jak j í bylo, když mu psala dopis na rozloučenou; cítil, jak se j í třásly ruce; viděl ji; jak vleče těžký

kufr v jedné ruce, vodítko s Kareninem v druhé; představoval si, jak odmyká jejich pražský byt a cítil ve vlastním srdci sirobu samoty, která jí ovanula tvář, když otevřela dveře.

Během těch krásných dvou dnů melancholie jeho soucit jen odpočíval. Soucit spal jako spí horník v neděli po týdnu těžké šichty, aby v pondělí zase mohl sfárat dolů.

Vyšetřoval pacienta a viděl místo něho Terezu. Napomínal se v duchu: nemysli na ni! nemysli na ni! Říkal si: právě proto, že jsem nemocný soucitem, je správné, že odjela a že už ji neuvidím. Musím se osvobodit ne od ní, ale od svého soucitu, té nemoci, kterou jsem před tím neznal a jej ímž bacilem mne nakazila!

Vsobotu a v neděli cítil sladkou lehkost bytí, jak se k němu blíží z hloubi budoucnosti. V pondělí na něho dopadla tíže, jakou dosud nepoznal. Všechny tuny železa ruských tanků nebyly nic proti té tíži. Nic není těžšího než soucit. Ani vlastní bolest není tak těžká jako bolest soucítěná s někým, pro někoho, za někoho, zmnohonásobená představivostí, prodloužená ve sta ozvěnách. Napomínal se, aby nepodléhal soucitu a soucit ho poslouchal se sklopenou hlavou, jako by se cítil vinen. Soucit věděl, že zneužívá svých práv a přesto trval tiše na svém, takže pátého dne po jejím odjezdu Tomáš oznámil řediteli nemocnice (témuž, který mu po ruské invazi denně telefonoval do Prahy), že se musí

okamžitě vrátit. Styděl se. Věděl, že jeho jednání se bude řediteli jevit jako neodpovědné a neodpustitelné. Měl sto chutí se mu svěřit a vyprávět mu o Tereze a o dopise, který pro něho nechala na stole. Ale neudělal to. V zorném úhlu švýcarského lékaře by se jednání Terezy musilo jevit jako hysterické a nesympatické. A Tomáš nechtěl připustit, aby si o ní někdo myslil něco špatného. Ředitel byl opravdu dotčen.

Tomáš pokrčil rameny a řekl: "Es muss sein. Es muss sein." Byla to narážka. Poslední věta posledního Beethovenova kvartetu je napsána na tyto dva motivy: Muss es sein? (Musí to být?); Es muss sein!(Musí to být!) Aby byl smysl těchto slov zcela jasný, Beethoven nadepsal celou poslední větu slovy: "der schwer gefasste Entschluss": těžce nabyté rozhodnutí. Tou narážkou na Beethovena se Tomáš už vlastně vracel k Tereze, protože právě

ona ho donutila, aby si kupovali desky s Beethovenovými kvartety a sonátami. Narážka byla vhodnější než tušil, neboť ředitel byl velký milovník hudby. Usmál se mírně a řekl tiše, napodobuje hlasem Beethovenovu melodii: "Muss es sein?" Tomáš řekl ještě jednou: "Ja, es muss sein."

Читать дальше

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Kundera - Nesnesitelna lehkost byti»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Kundera - Nesnesitelna lehkost byti» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё не прочитанные произведения.


Милан Кундера: Žert
Žert
Милан Кундера
Милан Кундера: Жак и его господин
Жак и его господин
Милан Кундера
Милан Кундера: Неспешность
Неспешность
Милан Кундера
Милан Кундера: Подлинность
Подлинность
Милан Кундера
Отзывы о книге «Kundera - Nesnesitelna lehkost byti»

Обсуждение, отзывы о книге «Kundera - Nesnesitelna lehkost byti» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.