Eduard Bass - Klapzubova jedenáctka

Mezi cestujícími vznikl třetí názor, že to je svazek bojí, jež bouře kdesi utrhla a zanesla až do těchto pustých končin. Ale bedlivé pozorování bojí ukázalo, že mění své postavení mezi sebou tak rychle a nepravidelně, že jde tu rozhodně o živé bytosti, ať už hrající si delfíny nebo tuleně.

I mužstvo lodi bylo záhadou přilákáno a mluvilo po dvě hodiny o možnosti vypálit na tuleně několik ran. Kapitán Fardy vyhověl s úsměvem přání svých cestujících a otočil loď o tři čárky k severozápadu.

Od sedmnácté hodiny zavládlo na palubě ohromné rozčilení. Dalekohledy ukazovaly, že těch dvanáct tajemných bodů je dvanáct nesmírné tlustých lidí!

Jakou tragedií se sem dostali? A jakým zázrakem se tu udrželi? A jaký groteskní nápad osudu sehnal sem právě ten apoštolský počet tlusťochů? Nikdo nemohl odpověděti a fantasie cestujících pracovaly zrovna tak horečně jako lodní stroje Jellicoe. Krátce po osmnácté hodině byly spuštěny čluny. V jednom seděl pan Sparsit, v druhém pan Carlsson. Sázky nevyhrál ani ten ani onen, ale přece jen chtěli první poznat záhadu toho, co také první objevili.

Rozluštění způsobilo největší úžas, neboť když čluny dojely, našly tu uprostřed Tichého oceánu slavné světové mužstvo Klapzubů. Aby nevyšli ze cviku, hráli tu právě se svým otcem vodní polo...

Čímž se velká historie Klapzubovy jedenáctky končí.