Blake Pierce - Chladná

Vytočila Ryanovo telefonní číslo domů.

Když Ryan zvedl telefon, Riley neztrácela čas.

"Chodíš s někým, Ryane?" zeptala se.

"Proč?"

"Volala sem žena a chtěla s tebou mluvit."

Ryan zaváhal, než se zeptal, "Máš její jméno?"

"Ne. Zavěsila jsem."

"Kéž bys to neudělala. Mohla to být klientka."

"Byla opilá, Ryane. A bylo to osobní. Slyšela jsem to v jejím hlase."

Zdálo se, že Ryan neví, co říct.

Riley zopakovala svou otázku, "Chodíš s někým jiným?"

"Já – já, omlouvám se," koktal Ryan. "Nevím, jak získala tvé číslo. Musí to být nějaký omyl."

To rozhodně omyl byl, pomyslela si Riley.

"Neodpověděl jsi na mou otázku," řekla.

Ryan se nyní začal zlobit.

"Co když chodím s někým jiným? Riley, nikdy jsme si nedali závazek exkluzivity."

Riley byla ohromena. Ne, nevzpomínala si, že by udělali takovou dohodu. Ale i tak ...

"Jen jsem se domnívala-" začala.

"Možná jsi měla příliš mnoho domněnek," přerušil ji Ryan.

Riley se snažila potlačit svůj temperament.

"Jak se jmenuje?" zeptala se.

"Lina."

"Je to vážné?"

"Nevím."

Telefon se v Rileyně ruce třásl.

Řekla, "Nemyslíš, že je načase se rozhodnout?"

Rozhostilo se ticho.

Ryan nakonec řekl, "Riley, chtěl jsem s tebou o tom mluvit. Potřebuji trochu prostoru. Celá ta rodinná záležitost – myslel jsem, že jsem na to připraven, ale nebyl jsem. Chci si užívat svůj život. Měla by sis vzít trochu volno a také si užívat ten svůj."

Riley slyšela v jeho hlase důvěrně známý tón.

Opět je zpátky v režimu playboye, pomyslela si.

Vychutnává si svou novou známost, odpoutává se od Riley a jeho rodiny. Nedávno ještě působil jako změněný člověk – oddanější a zodpovědný. Měla si už dávno uvědomit, že to nebude dlouho trvat. Vůbec se nezměnil.

"Co budeš dělat teď?" zeptala se.

Ryan zněl, jako by se mu ulevilo, že mohl své pocity konečně ventilovat.

"Hele, celá ta věc s pendlováním mezi tvým a mým domem – nějak mi to nevyhovuje. Připadá mi to příliš dočasné. Myslím, že bude lepší, když odejdu."

"April bude zklamaná," řekla Riley.

"Já vím. Ale něco vymyslíme. Budu s ní nadále trávit čas. A ona bude v pořádku. Už si prošla horším."

Ryanovo zlehčování Riley rozčilovalo víc a víc. Byla připravena vybuchnout.

"A co Jilly?" Řekla Riley. "Má tě opravdu velmi ráda. Začala s tebou počítat. Pomáháš jí se spoustou věcí, jako s jejími domácími úkoly. Potřebuje tě. Prochází si mnohými změnami a je to pro ni těžké."

Nastala další odmlka. Riley věděla, že se Ryan chystá říci něco, co se jí opravdu nebude líbit.

"Riley, Jilly byla tvoje rozhodnutí. Obdivuji tě za to. Ale já jsem se do toho nikdy nemísil. Ztrápený teenager někoho jiného je pro mě příliš. To není fér."

Riley příliš zuřila, než aby byla schopná promluvit.

Ryan opět přemýšlel pouze o jeho vlastních pocitech.

Celá ta věc byla beznadějná.

"Přijeď a vyzvedni si své věci," řekla skrze zaťaté zuby. "Ujisti se, že přijdeš, až budou holky ve škole. Chci, aby odtud všechny tvé věci zmizely co nejrychleji."

Zavěsila telefon.

Vstala od stolu a přecházela po místnosti, kypěla hněvem.

Přála si, aby mohla svůj vztek nějak ventilovat, ale právě teď nemohla udělat vůbec nic. Čekala ji bezesná noc.

Ale zítra bude moci udělat něco, aby se odreagovala.

Riley věděla, že se blíží útok, a bude na blízko a náhlý. A mohl by přijít odkudkoli v tomto labyrintu. Opatrně postupovala úzkou chodbou opuštěné budovy.

Ale vzpomínky z minulé noci se vracely ...

"Potřebuji trochu prostoru," řekl Ryan.

"Celá ta rodinná záležitost – myslel jsem, že jsem na to připraven, ale nebyl jsem."

"Chci si užívat svůj život."

Riley byl naštvaná – nejen na Ryana, ale sama na sebe, že se nechala takovými myšlenkami rozptýlit.

Soustřeď se, řekla si. Musíš dostat zloducha.

A situace byla ponurá. Rileyna mladší kolegyně, Lucy Vargasová, byla již raněná. Rileyn dlouholetý partner, Bill Jeffreys, zůstal s Lucy. Oba byli za rohem za Riley, odráželi útok blížících se střelců. Riley zaslechla tři výstřely z Billovy pušky.

Jelikož před ní číhalo nebezpečí, nemohla se ohlédnout, aby se podívala, co se děje.

"Jaká je vaše situace, Bille?" zavolala.

Teď uslyšela sérii poloautomatických výstřelů.

"Jeden zásah, ještě nám zbývají dva," zavolal na ni Bill. "Bez problému ty chlápky dostanu. A Lucy kryju, bude v pořádku. Dívej se dopředu. Ten chlap vpředu je dobrý. Fakt dobrý."

Bill měl pravdu. Riley před sebou střelce neviděla, ale už zranil Lucy, i když byla vynikající střelkyní. Kdyby ho Riley nedostala, pravděpodobně by zabil všechny tři.

Svou M4 pušku třímala připravenou vypálit. Útočnou zbraň nedržela už dlouho, takže si ještě nemohla zvyknout na její velikost a hmotnost.

Před ní byla chodba s otevřenými dveřmi. Střelec by mohl být v jakékoli z těchto místností. Byla rozhodnuta ho najít, zastřelit ho dříve, než mohl napáchat další škody.

Riley se plížila podél zdi, pohybovala se směrem k prvním dveřím. Doufala, že tam je, postavila se vedle dveří, připravila si zbraň a vypálila dovnitř tři střely. Zbraň jí ostře trhla rukou. Pak se postavila do dveří a vystřelila další tři rány. Tentokrát si přitlačila rukojeť pevně do ramene, aby zpětný ráz tlumilo.

Sklopila svou zbraň a viděla, že pokoj je prázdný. Otočila se, aby se ujistila, že chodba je stále prázdná, pak tam chvíli stála a rozmýšlela si další krok. Kromě nebezpečí bude kontrola každé z místností stát cenné náboje. Ale právě teď se zdálo, že nemá jinou možnost. Pokud byl střelec v jedné z těchto místností, chystal se zabít toho, kdo se pokusí kolem otevřených dveří projít.

Na chvilku se zastavila, aby sledovala své vlastní fyzické reakce.

Byla vzrušená, nervózní.

Cítila, jak to v ní pulzuje.

Dýchala zhluboka a rychle.

Ale byl to adrenalin nebo hněv z minulé noci?

Znovu si vzpomněla ...

"Co když chodím s někým jiným?" Řekl Ryan.

"Riley, nikdy jsme si nedali závazek exkluzivity."

Řekl jí, že ta žena se jmenuje Lina.

Riley se podivovala, kolik jí je let.

Zřejmě byla příliš mladá.

Ryanovy ženy byly vždy příliš mladé.

Zatraceně, přestaň na něj myslet! Chovala se jako nějaký hloupý nováček.

Musí si připomenout, kým je. Je Riley Paige a je uznávaná a obdivovaná.

Měla za sebou roky tréninku a práce v terénu.

Došla až do pekla a zpět, znovu a znovu. Brala životy a zachraňovala je. Tváří v tvář nebezpečí udržovala chladnou hlavu.

Tak jak mohla nechat Ryana, aby ji takhle zasáhl?

Fyzicky se otřásla, snažila se vytlačit rozptýlení z její hlavy.

Připlížila se k vedlejší místnosti, vypálila dávku zpoza zárubní, pak vstoupila přímo do dveří a znovu stiskla spoušť.

V tu chvíli se jí zasekla zbraň.

"Sakra," zabručela Riley nahlas.

Naštěstí nebyl střelec ani v této místnosti. Ale věděla, že jí štěstí může každou chvíli dojít. Odložila M4 a vyndala svůj Glock.

Pak její pozornost upoutal záblesk pohybu. Byl tam, ve dveřích, pušku měl namířenou přímo na ni. Instinktivně Riley dopadla na zem a kutálela se, aby se vyhnula jeho střelbě. Pak šla do kleku a třikrát vypálila, při každé střele se připravovala na odvetu. Všechny tři kulky střelce zasáhly, ten padl na záda na zem.