Blake Pierce - Chladná

Došla k posteli a rukou stiskla matraci, aby zkontrolovala její pevnost.

Byla s tímto pokojem nespokojená?

Nebyl si jistý.

To gesto ho rozzlobilo – zuřivě naštvalo.

Nevěděl proč, ale ztratil nervy.

Normálně by nezaútočil, dokud by ji neměl nahou na posteli. Ale teď si nemohl pomoci.

Jak se otočila, aby zamířila do koupelny, zablokoval jí cestu.

Její oči se rozšířily zděšením.

Než stačila zareagovat, odstrčil ji zpět na postel.

Házela sebou, ale on byl mnohem silnější než ona.

Pokusila se vykřiknout, ale než se jí to podařilo, popadl polštář a zatlačil jej na její tvář.

Brzy věděl, že je po všem.

Náhle se světla v přednáškovém sále rozsvítila a oči agentky Lucy Vargasové se od záře světel rozbolely.

Studenti, kteří seděli kolem ní, si začali tiše šeptat. Lucyna mysl byla hluboce zabraná do cvičení – snažila si představit skutečnou vraždu z pohledu vraha – a bylo těžké vrátit se zpět.

"OK, pojďme se bavit o tom, co jste viděli," řekla instruktorka.

Instruktorkou nebyl nikdo jiný než Lucyna mentorka, zvláštní agentka Riley Paige.

Lucy nebyla ve skutečnosti studentkou ve třídě, která byla určena pro kadety akademie FBI. Dnes byla jen přísedící, jak to čas od času dělávala. Stále ještě byla v ÚACH poměrně nová a zjistila, že Riley Paige je zdrojem neomezené inspirace a informací. Vítala každou příležitost učit se od ní – a také s ní pracovat.

Agentka Paige předala studentům podrobnosti o případu vraždy, který zůstal před pětadvaceti lety nedořešený. Tři mladé ženy byly zabity ve střední Virginii. Vrah byl přezdíván "Zápalkový vrah", protože u těl obětí zanechával krabičku zápalek. Krabičky zápalek pocházely z barů poblíž Richmondu. Zanechával také ubrousky s potiskem názvů motelů, kde ženy zabil. I tak ale vyšetřování těchto lokalit nevnášelo do případu žádné zlomové informace.

Agentka Paige nabádala studenty, aby využili svou představivost a znovu vytvořili jednu z vražd.

"Popusťte uzdu své fantazii," řekla agentka Paige předtím, než začali. "Vizualizujte si mnohé detaily. Nedělejte si starosti, zda se s nevýznamnými maličkostmi trefíte. Ale zkuste si vytvořit správný obrázek – atmosféru, náladu, prostředí."

Pak na deset minut světla vypnula.

Teď, když světla znovu svítila, agentka Paige přecházela sem a tam v čele přednáškového sálu.

Řekla, "Nejprve mi řekněte něco o Patom baru. Jaké to tam bylo?"

Uprostřed haly se vztyčila ruka. Agentka Paige studenta vyzvala.

"Nebylo to tam zrovna elegantní, ale snažili se, aby to tam tak vypadalo," řekl. "Podél zdí byly špatně osvětlené kóje. Všude bylo nějaké měkké čalounění – možná semiš."

Lucy byla zmatená. Takhle si bar vůbec nepředstavovala.

Agentka Paige se trochu usmála. Neřekla studentovi, zda má pravdu nebo ne.

"Ještě něco?" Zeptala se agentka Paige.

"Hrála tam tichá hudba," řekl jiný student. "Možná jazz."

Ale Lucy si zřetelně představovala hluk rokové hudby ze 70. a 80. let.

Pochopila to všechno špatně?

Agentka Paige se zeptala, "Co hospoda Maberly? Jaké to tam bylo?"

Studentka zvedla ruku a agentka Paige ji vyvolala.

"Trochu kuriózní, ale pěkný motel," řekla mladá žena. "A pěkně starý. Ještě starší, než většina skutečně komerčních, franšízových, motelových řetězců."

Jiný student promluvil.

"To zní dobře."

Ostatní studenti vyjádřili svůj souhlas.

Lucy byla opět zaskočena tím, jak odlišně si to místo představovala.

Agentka Paige se trochu usmála.

"Kolik z vás sdílí tyto obecné dojmy – jak o baru tak o motelu?"

Většina studentů zvedla ruce.

Lucy se teď začínala cítit trochu trapně.

"Zkuste si správně vizualizovat celkový dojem," řekla jim agentka Paige.

Zkazila Lucy celé cvičení?

To se všichni ve třídě trefili, jen ona ne?

Pak agentka Paige ukázala na obrazovce učebny nějaké fotky.

Nejprve promítla fotografie Patom baru – noční záběr z vnějšku s neonovým nápisem zářícím v okně a několik dalších fotografií s neonovým nápisem uvnitř.

"Toto je onen bar," řekla agentka Paige. "Nebo alespoň takhle vypadal v době vraždy. Nejsem si jistá, jak vypadá teď - nebo zda tam vůbec je."

Lucy pocítila úlevu. Vypadal, jak si ho představovala – upadající pajzl s levně obloženými stěnami a koženkovým čalouněním. Dokonce měl i několik kulečníkových stolů a terč na šipky, jak předpokládala. A dokonce i na fotkách byl vidět silný závoj cigaretového kouře.

Studenti překvapeně zírali.

"Teď se pojďme podívat na Maberly Inn," řekla agentka Paige.

Objevily se další fotky. Motel působil každým coulem stejně odporně, jak si jej Lucy představovala – nebyl příliš starý, ale přesto byl ve špatném stavu.

Agentka Paige se trochu zasmála.

"Něco tady trochu nesedí," řekla.

Učebna se na souhlas nervózně zasmála.

"Proč jste si scény vizualizovali vaším způsobem?" Zeptala se agentka Paige.

Vyvolala mladou ženu, která měla zvednutou ruku.

"No, řekla jste nám, že vrah nejprve oslovil oběť v baru," řekla. "To mi říká, že šlo 'bar pro nezadané'. Trochu kýčovitý, ale alespoň se snažil působit nóbl. Prostě se mi nevyjevil obraz pajzlu pro dělnickou třídu."

Jiný student přidal, "Stejně jako u motelu. Nevzal by ji vrah na místo, které vypadalo lépe, jen aby ji obalamutil?"

Lucy se nyní široce usmívala.

Teď jsem to pochopila, pomyslela si.

Agentka Paige si všimla jejího úsměvu a oplatila jej.

Řekla, "Agentko Vargasová, kde mnozí z nás udělali chybu?"

Lucy odpověděla, "Všichni zapomněli vzít v úvahu věk oběti. Tildě Steenové bylo pouhých dvacet let. Ženy, které chodí do barů pro nezadané, jsou obvykle starší, třicátnice nebo středního věku, často rozvedené. To je důvod, proč jste si bar vizualizovali špatně."

Agentka Paige přikývla na souhlas.

"Pokračuj," řekla.

Lucy se na okamžik zamyslela.

"Říkala jsi, že pocházela z poměrně solidní měšťanské rodiny v normálním městě. Soudě podle obrázku, který jsi nám předtím ukázala, byla atraktivní a já pochybuji, že měla problémy zajistit si obdivovatele. Tak proč si sama zvolila nechat se sbalit v takovém pajzlu jakým je Patom bar? Můj odhad je, že se nudila. Záměrně šla někam, kde by to mohlo být trochu nebezpečné."

A narazila na větší nebezpečí, než se odvážila doufat, pomyslela si Lucy.

Ale neřekla to nahlas.

"Co se můžeme všichni naučit z toho, co se právě stalo?" Zeptala se třídy agentka Paige.

Student zvedl ruku a řekl, "když jsi mentálně zrekonstruujete místo trestného činu, je nutné zohlednit každou informaci, kterou máte. Nic nevynechat."

Agentka Paige vypadala spokojeně.

"To je pravda," řekla. "Detektiv musí mít živou představivost, musí být schopen dostat se do mysli vraha. Ale to je ošemetná věc. Přehlédnutí jediného detailu vás může vrhnout hodně daleko. Může to znamenat rozdíl mezi vyřešením a nevyřešením případu."

Agentka Paige se odmlčela, pak dodala, "A tento případ nebyl nikdy dořešen. Zda vůbec kdy bude ... no, to je sporné. Po pětadvaceti letech stopa docela vychladla. Muž zabil tři mladé ženy – a existuje docela dobrá šance, že tam venku stále je."

Agentka Paige nechala svá slova chvíli působit.