Blake Pierce - Ještě Než Požehná

Mackenzie vzala za kliku a otevřela dveře.

„Budu v pohodě,“ řekla.

„Já vím,“ odpověděl Bryers. „Jenom…prosím buďte opatrná. Pokud se vám dneska v noci něco stane a ti nepraví lidé přijdou na to, že jsem tu byl s vámi…“

Mackenzie nečekala na zbytek. Vystoupila z auta a zabouchla za sebou dveře. Glock držela v ruce a uvolněným krokem se vydala k těm třem a jejich autům. Věděla, že není důvod být nervózní, ale přesto se nedokázala ubránit. Ani přes fakt, že jedním z těch mužů byl Harry Dougan.

„To jsi s sebou musela přitáhnout i Bryerse?“ zeptal se jeden z nich.

„Hlídá mě,“ odpověděla. „Není ani trochu jako vy tři.“

Všichni tři se zasmáli a podívali se k autu, ze kterého Mackenzie právě vystoupila. V perfektní synchronizaci Bryersovi zamávali. Ten se za volantem falešně usmál a ukázal jim prostředníček.

„Pořád se mu ani trochu nelíbím, co?“ zeptal se Harry.

„Ne, promiň.“

Zbývající dva muži se na Harryho s Mackenzie podívali se stejnou rezignací, kterou si pěstovali už několik posledních týdnů. I když ještě nebyli párem v pravém slova smyslu, už to mezi nimi jiskřilo dostatečně na to, aby si toho jejich spolužáci všimli. Nejmenší z nich se jmenoval Shawn Roberts a ten druhý, masivní chlapík, jenž měřil přes dva metry, byl Trent Cousins.

Právě ten pokynul bradou k pistoli v Mackenziiné ruce a z pouzdra na opasku vytáhl svou vlastní.

„Tak jdeme na to?“

„Jo, nejspíš nemáme moc času,“ řekl Harry.

Všichni se opatrně rozhlédli po parkovišti. Napětí ve vzduchu houstlo a Mackenzie si v jednom okamžiku uvědomila, že jí to vlastně velice baví. Možná poprvé od dětství byla něčím opravdu nelíčeně a upřímně nadšená.

„Tak na tři,“ řekl Shawn Roberts.

Všichni se zakývali, jak přešlapovali z nohy na nohu, zatímco Harry začal odpočítávat.

„Jedna…dva…tři!“

A potom najednou všichni čtyři běželi. Mackenzie se rychle klidila doleva, aby se schovala za jedním z aut. Už když k němu doběhla, uslyšela první tlumené výstřely ze zbraní ostatních. Samozřejmě, nebyly to skutečné ostré pistole, jenom atrapy…paintballové pistole, které však byly vyrobeny tak, aby své reálné předlohy co nejvěrněji připomínaly. Tohle nebylo zdaleka poprvé, kdy se Mackenzie účastnila cvičení se simulovanou municí, ale bylo to poprvé, kdy něco takového činila bez instruktora a jakýchkoliv ochranných pomůcek.

Napravo od ní se ve spršce červené barvy o zem rozprskla kulka. Nebylo to ani deset centimetrů od jejího chodidla. Skrčila se za autem a rychle se přesunula na jeho druhý konec. Podívala se mezi kola, aby prostorem pod autem spatřila dva páry nohou. Zrovna se nedaleko od ní rozdělily. Jeden z nich zamířil rovněž do zákrytu za autem.

Mackenzie si prohlížela prostor jejich simulované bitvy už v okamžiku, kdy spolu ještě mluvili a připravovali se. Věděla, že nejlepší pozice je u základny velkého sloupu lampy uprostřed parkoviště. Stejně jako celá Hogan’s Alley, bylo i toto parkoviště často zařazováno do jejich simulací. Díky tomu, že tu byla už několikrát, Mackenzie věděla, že na všech těch místech existuje nějaká výhodná pozice, která člověku téměř s jistotou zaručí vítězství. Na tomto parkovišti to byl právě ten sloup. Nebyla však schopna se k němu vydat okamžitě, protože v momentě, kdy Harry dokončil odpočítávání, už před ní byli v témže směru další dva chlapíci. Teď však musela vymyslet, jak se tam rychle dostat, aniž by ji přitom trefili.

Pokud ji střelí, prohraje a to znamenalo přijít o sázku ve výši pěti set dolarů. Už předtím přemýšlela, jak je to asi dlouho, kdy byl tento předpromoční ceremoniál vymyšlen a jak se z něj časem stala tajná legendární aktivita, otevřená jenom těm nejlepším z ročníku.

Zatímco jí hlavou probíhaly tyto myšlenky, sledovala, jak se Harry s Cousinsem zapletl do malé přestřelky na druhé straně parkoviště. Cousins byl skrčený za jedním z aut, zatímco Harry se kryl přitisknut zády k velké popelnici.

Mackenzie se ušklíbla a zamířila na Cousinse. Byl dobře schovaný a ona v podstatě neměla šanci jej ze svého postavení trefit, ale to neznamenalo, že ho nemůže aspoň vyplašit. Zamířila do jednoho z rohů karosérie auta, za kterým se schovával, a vypálila. O zlomek vteřiny později se v tom místě rozprskla kulka s modrou barvou. Viděla, jak sebou Cousins trhnul a urychleně se skrčil, čímž s Harrym ztratil vizuální kontakt. Ten toho okamžitě využil a dvakrát za sebou po něm rychle vypálil.

Doufala, že nezapomíná počítat. Myšlenka celé té nepovolené noční hry tkvěla v tom, že na konci zůstane jenom jeden střelec, který nebyl nikým zasažen. Každý hráč měl stejnou zbraň – pistoli se střelivem naplněným barvou – a povolen byl jenom jediný zásobník stejné velikosti, kterou měla jejich standardní zbraň – Glock. Podle té byly pistole také vzhledově upraveny. To znamenalo, že každý měl jenom patnáct nábojů. Mackenzie jich nyní zbývalo čtrnáct a byla si vcelku jistá, že ostatní už každý vypálili nejméně tři nebo čtyři.

Vzhledem k tomu, že Harry s Cousinsem byli zaměstnáni jeden druhým, znamenalo to, že je momentálně nejnebezpečnější Shawn. Jenže Mackenzie neměla tušení, kde by mohl být. Na to, jak strašně byl vysoký, se mu dařilo velice dobře skrývat.

Opatrně poklekla a riskovala vyklonění zpoza strany svého auta, ve snaze Shawna odhalit. Neviděla jej, ale zato dobře uslyšela cvaknutí zbraně, ze které bylo nedaleko právě vypáleno. Ucukla zpátky právě včas. O nárazník se rozpleskla kulka s barvou. Trocha té zelené ji vystříkla na ruku v momentě, kdy se odtahovala, ale to se naštěstí jako zásah nepočítalo.

Aby byl člověk vyřazen, musel být zasažen do ruky, nohy, do zad nebo do trupu. Jediným zakázaným cílem byla hlava. Kulky byly sice vyrobeny z tenkého plastu, ale díky rychlosti, kterou dopadly, přesto dokázaly udělat na kůži pořádné jelito. Pokud by některá z nich trefila oko, zasažený nešťastník by o něj s velkou pravděpodobností přišel. To byl jeden z největších důvodů, proč se na tuto tradici a oficiálních místech dívali se značnou nelibostí. Věděli, že se to děje každý rok, ale obvykle prostě jenom zavírali oči a nechávali budoucí absolventy, aby si svou malou nebezpečnou zábavu pořádali pod pokličkou.

Ta rána dala Mackenzie docela dobrou představu o tom, kde se Shawn skrývá. Určitě byl schoulený za jedním z těch betonových sloupů ve středu. Přesně na místě, které plánovala sama pro sebe. Měl dokonalou pozici, ze které mohl ohrozit úplně všechny. Teď se odvrátil od Mackenzie a vypálil po Harrym. Trefil popelnici jenom kousíček od jeho hlavy. Ihned ale potom musel k zemi, protože po něm Harry i Cousins začali střílet společně.

Mackenzie rovněž pokusila své štěstí, vystřelila po Shawnovi a málem jej trefila do ramene. Sehnul se v poslední chvíli a střela mu tak jenom proletěla nad hlavou a zmizela ve tmě. Zároveň se však ozval Cousinsův výkřik v němž se mísila bolest i frustrace.

„Jsem venku,“ řekl Cousins a pomalu odcházel mimo parkoviště, aby se posadil na jednu z laviček, na kterých měli vyřazení tiše počkat na ostatní. Mackenzie zahlédla jasně žlutou skvrnu těsně nad jeho kotníkem, kam dopadla Harryho rána.

Harry se rozhodl celé situace využít a jako blesk vyrazil ze svého stanoviště za popelnicí. Svou pověstnou rychlostí mířil ke třetímu zaparkovanému autu.