Morgan Rice - Obřad Mečů

„THORE!“ vykřikla plačky do větru a znovu se na okraji ochozu zakymácela. Tak strašně si přála, aby se pro ní vrátil.

Jenže její výkřik vzal vítr a okamžitě si jej odnesl někam pryč. Thor byl pořád někde daleko.

Sáhla si ke krku a nahmatala amulet, který jí věnoval. Ten, který ji měl zachránit, a už to také splnil. Věděla, že jeho síla už byla použita. Pro ni už tu nebyly žádné další šance.

Znovu se podívala přes okraj a přišlo jí, že tam vidí otcovu tvář. Byla obklopena bílým světlem a usmívala se na ní.

Naklonila se kupředu přes okraj. Její vlasy okamžitě naplno zachytil vítr. Kdyby se naklonila ještě více, spadla by. Zůstala teď jakoby zachycená mezi dvěma realitami, mezi životem a smrtí. Zatím perfektně držela rovnováhu, ale zároveň věděla, že příští silnější poryv větru ji nutně musí shodit.

Thore, pomyslela si. Odpusť mi.

Kendrick jel v čele velké a stále se rozrůstající armády MacGilů, Silésanů a svobodných vesničanů Prstenu. Všichni se řítili z hlavní brány Silésie a dále po široké silnici směrem na východ a vstříc Andronicově armádě. Vedle něj jel Srog, Brom, Atme a Godfrey, a nedaleko za nimi mezi tisíci dalších bojovníků Reece, O‘Connor, Conven, Elden a Indra. Po cestě míjeli ohořelá těla tisíců imperiálních vojáků. Byli od draka seškvařeni na uhlí. Jiní padli pod ranami Meče Osudu. Thor tu rozpoutal takovou zkázu, jako kdyby s ním přišla celá armáda. Kendrick se za jízdy stále nepřestával divit, když viděl všechnu tu spoušť, kterou ten kluk z Legie se svým drakem napáchal.

Když vzpomínal, jak se celá bitevní situace obrátila, musel bezděky kroutit hlavou. Jenom před několika málo dny byli všichni uvěznění pod Andronicovým jhem, Thor byl se svou družinou stále někde v hloubi Impéria a Meč Osudu byl v myslích všech už jenom ztracenou vzpomínkou. Nikdo již nedoufal, že ještě někdy bude nalezen. Kendrick i ostatní byli ponecháni napospas smrti na kříži a úplně všechno nasvědčovalo tomu, že celá jejich věc je ztracena.

Ale teď jeli jako svobodní lidé, znovu byli vojáky a rytíři. Thorův příchod převážil misky vah v jejich prospěch. Mycoples byla doslova darem z nebes a síla destrukce, kterou mezi imperiálními vojsky rozpoutala, byla ohromující. Silésie byla znovu svobodná a venkov Prstenu, namísto obsazen imperiální vojsky, byl pouze poset jejich těly. Silnice vedoucí na východ byla lemována ostatky imperiálních vojáků kam až oko dohlédlo.

Tohle však ještě nebyl konec. Kendrick dobře věděl, že druhá polovina Andronicova Milionu čeká na druhé straně Vysočiny. Od Silésie je sice na čas odrazili, ale nedokázali nad nimi zvítězit úplně. A Kendrick ani ostatní nehodlali jenom tak sedět s rukama v klíně a čekat v Silésii, až Andronicus přeskupí své síly a znovu zaútočí. Navíc nechtěli riskovat, že by se nepříteli podařilo uniknout a vrátit se zpátky do Impéria. Štít byl opět aktivní a už jenom to dávalo Kendrickovým silám jakési šance, i když byli samozřejmě stále strašlivě přečísleni. Nepřítel teď neorganizovaně prchal a toho právě museli využít, aby prodloužili řadu vítězství, kterou začal Thor.

Ohlédl se za sebe, přehlédl tisíce rytířů i narychlo ozbrojených svobodných vesničanů a ve tvářích všech zahlédl odhodlání. Všichni okusili porobu a otroctví, okusili porážku a teď si velmi dobře uvědomovali, jaké to je být znovu volní. Ne jenom sami pro sebe, ale i pro své manželky a rodiny. Každý z nich byl rozhořčen a odhodlán nechat Andronica zaplatit za všechno, co tu napáchal a ujistit se, že už nikdy znovu nezaútočí. Byla to armáda mužů, připravených bojovat za svou věc do poslední kapky krve a teď se za Kendrickem řítili jako jeden. Všude, kde projížděli, osvobozovali další a další muže, kteří se k nim záhy přidávali. Jejich armáda neustále rostla.

Kendrick stále ještě pociťoval zranění, která mu způsobil kříž. Jeho tělo nebylo tak silné, jak to u něj bývalo zvykem a jeho zápěstí i kotníky nikdy neopouštěla tupá bolest od toho, jak se do nich zaryly hřeby. Podíval se na Sroga, Broma a Atmeho, své sousedy v řadě křížů, a dobře viděl, že ani oni nejsou zcela v pořádku a silní jako dříve. Ukřižování si vybralo svou daň na nich všech. I přesto však nadále jeli hrdě a vzpřímeně do boje. Když šlo o to zapomenout na vlastní bolest, nic nebylo lepší než šance na pomstu a boj proti těm, kteří to způsobili.

Měl radost, že s nimi jede i jeho nejmladší bratr Reece a ostatní členové jeho legionářské družiny, kteří se vrátili z výpravy a teď se samozřejmě přidali. Když viděl, jak byla Legie v pozdních bojích v Silésii zmasakrována imperiány, zlomilo to Kendrickovi srdce a návrat této malé jednotky byl alespoň nějakou náplastí na onu tragickou ztrátu. S Reecem si byli odjakživa blízcí, Kendrick jej už odmalička chránil a byl pro něco druhým otcem v čase, kdy byl král MacGil jednoduše příliš zaměstnán vladařskými povinnostmi, aby se také mohl zároveň věnovat nejmladšímu synovi. Dalo se říci, že fakt, že byli bratry jenom poloviční krve, paradoxně umožnilo Kendrickovi, aby se s Reecem sblížil ještě víc. Sourozenecký svazek byl oběma pociťován volněji a tak se z nich díky tomu mohli stát skuteční přátelé na základě sympatií. K ostatním mladším bratrům Kendrick nikdy tak blízko neměl. Godfrey trávil většinu času s všemožnými otrapy po hospodách a Gareth – inu, Gareth byl prostě Gareth. Reece byl jediný z Kendrickových sourozenců, který se beze zbytku oddal cestě válečníka a snažil se žít životem, který si před lety pro sebe vybral i Kendrick. Kráčeli po stejné stezce a Kendrick nemohl být na svého mladšího bratra více pyšný.

Dříve, když spolu byli na nějaké výpravě, se Kendrick vždycky snažil na bratra po očku dohlížet a mít jistotu, že je v bezpečí. Teď už ale dobře viděl, že se z Reece stal dobrý bojovník, který už nadále nepotřebuje, aby jej někdo vodil za ručičku. Přemýšlel, co všechno asi musel Reece na své cestě po Impériu zažít, že jej to tak změnilo. Nemohl se dočkat, až budou mít trochu času, kdy se spolu posadí a Reece mu bude všechno vyprávět.

Nemenší radost měl samozřejmě i z Thorova návratu. Ne pouze proto, že je se svou dračicí všechny zachránil, nýbrž i z důvodu, že se za ten krátký čas naučil mít Thora rád a už dlouho jej považoval za dalšího ze svých bratrů. Chvíli co chvíli vzpomínal na ten okamžik, kdy se před nimi Thor poprvé objevil a v ruce třímal Meč. Nedokázal to tehdy pochopit. Bylo to něco, co by jej ani v nejbláznivějších snech nenapadlo. Vlastně nečekal, že vůbec někdy někoho uvidí, jak Mečem vládne, a tím méně, že to bude jeho vlastní mladý panoš, který před několika měsíci přišel z nějaké zapadlé ovčácké vesničky. Byl to poddaný. Vesničan. Vůbec to nebyl MacGil.

Nebo byl?

Kendrick přemýšlel. Vzpomínal na tu starou legendu o Meči: pouze MacGil jím může vládnout. Musel sám sobě přiznat, že někde v hloubi duše celý život toužil, že by to jednoho dne mohl být on sám, kdo meč uzvedne. Doufal, že to bude konečné potvrzení jeho právoplatnosti a důkaz, že je pravým MacGilem a prvorozeným princem. Vždycky ve skrytu duše doufal, že tomu okolnosti budou příhodny a on jednoho dne dostane šanci to zkusit.

Jenže to se nikdy nestalo. Thorovi jeho úspěch však nezáviděl. Kendrick nebyl závistivý, naopak svému panošovi jeho osud přál. I když tomu ani za mák nerozuměl. Je legenda nepravdivá? Nebo je Thor MacGilem? Jak by se něco takového mohlo stát? Ledaže by i Thor byl synem krále MacGila. Lámal si hlavu. Jeho otec byl dobře znám svou náchylností k něžnému pohlaví ze všech koutů Prstenu nehledě na to, že byl ženatý. Stejným způsobem koneckonců přišel na svět i Kendrick sám.