Morgan Rice - Země Ohňů

Mycoples zuřila, byla odhodlaná je všechny zničit, nebojácně vletěla přímo mezi draky a probojovávala si skrz ně cestu. Do jednoho zabořila tesáky, do dalšího ohromné pařáty a odhodila ho pryč. Několik z nich odrazila po zádech zpět. Zuřivě kousala do jednoho z draků, dokud neochabl a pak ho pustila dolů. Zřítil se k zemi jako balvan padající z nebe. Po dopadu vyvolal malé zemětřesení. Thor slyšel ohromnou ránu i ve výšce, ve které se nacházeli.

Thor zběžně pohlédl dolů a viděl Gwendolyn a ostatní, jak spěchají do úkrytu. Věděl, že musí odlákat všechny draky od ostrova, daleko od Gwendolyn, aby jim dal šanci uniknout. Pokud by dokázal vylákat draky nad oceán, mohl by s nimi bojovat tam.

„Nad moře!“ vykřikl Thor k Mycoples.

Mycoples poslechla jeho příkaz, změnila směr a proletěla skrz draky na opačnou stranu.

Thor zaslechl zařičení a ohlédl se. Cítil vzdálené plameny, které rozzuření draci chrlili jeho směrem. Spokojeně sledoval, že jeho plán zabral: všichni draci mířili za ním, vzdalovali se od Horních ostrovů a sledovali ho nad otevřené moře. Hluboko dole uviděl Thor Romulovu flotilu pokrývající moře a věděl, že i kdyby nějakým zázrakem přežil střetnutí s draky, stále bude muset bojovat s milionovou armádou. Věděl, že střet s největší pravděpodobností nepřežije. Alespoň ale získá čas pro ostatní.

Důležitější je, že to zvládne Gwendolyn.

*

Gwen stála na zničeném a kouřícím nádvoří toho, co zbylo z Tirovy pevnosti. Stále svírala v náručí dítě a vzhlížela k nebi současně s údivem, úlevou a smutkem. Srdce se jí naplnilo radostí, když znovu uviděla Thora, lásku svého života. Byl v pořádku, vrátil se i s Mycoples, to bylo skvělé. Když se vrátil, zdálo se Gwendolyn, jako by se uvnitř ní něco vrátilo do pořádku. Připadalo jí, že teď už je možné všechno. Cítila, něco, co už dlouho ne – chuť dál žít.

Když viděli, že draci konečně odlétají pryč z Horních ostrovů nad otevřené moře, spustili její muži pomalu štíty. Gwen se rozhlédla a viděla zkázu, kterou za sebou draci zanechali. Ohromné haldy trosek, všude hořící ohně a mrtvé draky ležící na zádech. Vypadalo to jako ostrov, přes který se přehnala válka.

Také viděla to, co ještě před chvíli museli být rodiče holčičky, kterou svírala v náručí. Dvě těla ležící poblíž, přímo vedle místa, kde ji Gwen našla. Pohlédla dítěti do očí a uvědomila si, že ona je pro něj to poslední, co na světě má. Pevně ho sevřela.

„Teď máme šanci, má paní!“ řekl Kendrick. „Musíme všichni okamžitě zmizet!“

„Draci si nás nevšímají,“ dodal Godfrey. „Alespoň prozatím. Kdo ví, kdy se vrátí. Musíme tohle místo okamžitě opustit.“

„Ale Prsten už neexistuje,“ řekl Aberthol. „Kam půjdeme?“

„Kamkoli, hlavně musíme pryč,“ odpověděl Kendrick.

Gwen slyšela jejich slova, ale připadala jí daleko, jako by za závojem. Místo toho se obrátila a prohledávala oblohu, sledovala, jak Thor mizí v dáli a naplňoval ji smutek.

„A co bude s Thorgrinem?“ zeptala se. „To ho necháme samotného tam nahoře?“

Kendrick s ostatními se zamračili. Tváře se jim zkroutili nesouhlasem. Takové pomyšlení je očividně také nelákalo.

„Bojovali bychom s Thorem až do vlastní smrti, kdybychom mohli, má paní,“ pronesl Reece. „Ale nemůžeme. On je vysoko na nebi, nad mořem, daleko odsud. Nikdo z nás nemá draka. Ani nemáme jeho moc. Nemůžeme mu pomoct. Musíme pomoct těm, kterým pomoct můžeme. To je důvod, proč se Thor obětoval. To je důvod, proč dává v sázku svůj život. Musíme využít příležitost, kterou nám poskytl.“

„Na opačné straně ostrova je stále skrytý zbytek naší flotily,“ dodal Srog. „Bylo od tebe moudré schovat část lodí. Teď je musíme využít. Všechny, kdo přežili, musíme sebrat a okamžitě opustit tohle místo – dřív než se draci vrátí.“

Gwendolyninu mysl naplnily smíšené pocity. Tak moc chtěla jít a zachránit Thora a současně věděla, že čekat a nechat tu všechny lidi by ničemu neprospělo. Ostatní měli pravdu: Thor riskuje život jen proto, aby mohli odvést lidi do bezpečí. Jeho oběť by byla bezcenná, kdyby nevyužili šance, kterou jim poskytl.

Ještě jedna myšlenka ale Gwen trápila: Guwayne. Pokud teď rychle vyplují na moře, možná, jen možná, by se jim mohlo podařit ho najít. Pomyšlení na to, že by opět viděla svého syna, jí vlilo do žil nové síly.

Konečně Gwen přikývla, sevřela dítě a připravovala se na odchod.

„Dobrá,“ řekla. „Pojďme a najděme mého syna.“

*

Dračí řev se za Thorem ozýval stále hlasitěji, hejno se přibližovalo, pronásledování nepřestávalo. Mycoples byla stále dál a dál nad mořem. Thor cítil ohnivou vlnu, která se blížila k jeho zádům. Věděl, že pokud rychle něco neudělá, oheň ho pohltí a on zemře.

Zavřel oči. Už se nebál využívat svoji vnitřní sílu, už necítil potřebu spoléhat se na zbraně vyrobené člověkem. Když zavřel oči, vzpomněl si na dobu, kterou strávil v Zemi druidů, připomněl si, jak mocný tam byl, jak moc dokázal pouhou myslí ovlivnit vše, co bylo kolem. Vyvolal svoje vnitřní síly, jako by jeho okolí bylo jen prodloužením jeho mysli.

Thor si představil ohromnou ledovou stěnu tyčící se za ním a chránící ho před ohněm. Představil si sám sebe a Mycoples, jak jsou obklopeni ochrannou bublinou, která je oba držela v bezpečí před stěnou dračího ohně.

Otevřel oči a překvapeně si uvědomil, že cítí chlad. Skutečně se kolem něj tyčila nezměrná ledová stěna. Přesně tak, jak si představoval. Byla tři stopy silná a modře zářila. Ohlédl se a viděl, jak se k němu blíží dračí oheň – a jak ho ledová stěna zastavuje. Ozvalo se syčení, jak se plamen setkal s ledem a měnil ho v oblaka páry. Draci začali zuřit ještě víc.

Thor s Mycoples zakroužil kolem a když ledová stěna roztála, rozhodl se setkat se zbytkem hejna přímo tváří v tvář. Mycoples nebojácně vletěla přímo mezi draky, kteří očividně přímý útok neočekávali.

Mycoples se vrhla kupředu, vytasila pařáty a zachytila jednoho z draků za krk, zatočila s ním dokola a vrhla ho do dálky. Drak se ve vzduchu několikrát převrátil a spadl do oceánu pod nimi.

Než se stihla stáhnout a připravit na další útok, zaútočil na ni jiný drak, který jí zabořil tesáky do boku. Mycoples zaječela a Thor okamžitě zareagoval. Seskočil z Mycoplesina hřbetu na čumák útočícího draka, přeběhl mu přes hlavu a krk až na záda a usadil se na něm. Drak stále svíral Mycoples v tlamě a současně se snažil setřást Thora. Ten se na nepřátelském drakovi snažil udržet ze všech sil.

Mycoples se naklonila kupředu a sevřela čelisti kolem ocasu dalšího z draků. Podařilo se jí ho urvat. Drak zařval a zřítil se do oceánu. Mezitím ale na Mycoples zaútočilo několik dalších příšer. Draci se zakusovali do jejích nohou.

Thor se zatím za každou cenu pokoušel ovládnout draka, na kterém se usadil. Přinutil se zůstat v klidu a snažil se rozpomenout na vše, co se naučil. Připomínal si, že vše je jen v jeho mysli. Cítil nezměrnou sílu prastarého stvoření, která mu kolovala v žilách. Když zavřel oči a přestal mu vzdorovat, začal ho vnímat jako část sebe sama. Vnímal jeho srdce, vnímal v mysli jeho tep. Cítil, jak se s ním mění v jedno tělo.

Thor otevřel oči a stejně tak otevřel oči drak. Teď mu zářily jinou barvou. Thor viděl svět drakovýma očima. Tenhle drak, tohle nepřátelské stvoření se stalo Thorovým nástrojem. To, co vidělo, viděl i Thor. Thor mu rozkázal a ono ho poslouchalo.