Morgan Rice - Země Ohňů

Dětský pláč se ozval znovu. Tady na povrchu byl hlasitější. Gwen se rozhlížela a čekala, až se černý kouř trochu rozptýlí. Po chvilce si všimla dítěte zabaleného v přikrývce, které leželo na zemi na vzdálenější straně nádvoří. Poblíž leželi jeho rodiče, mrtví, upálení zaživa. Dítěti se nějakým zázrakem podařilo přežít. Gwendolyn si s hrůzou uvědomila, že ho matka možná zaštítila před plameny vlastním tělem.

Náhle se vedle ní objevil Kendrick, Reece, Godfrey a Steffen.

„Má paní, musíš se okamžitě vrátit dolů!“ žádal ji Steffen. „Tady nahoře zemřeš!“

„To dítě,“ řekla Gwen. „Musím ho zachránit.“

„Nemůžeš,“ přesvědčoval ji Godfrey. „Živá se nevrátíš!“

Gwen to bylo jedno. V mysli se soustředila na jedinou věc a všechno, co ji zajímalo, všechno, na co se dokázala soustředit, bylo to dítě. Vytěsnila zbytek světa a věděla, že stejně tak, jako potřebovala dýchat, potřebovala zachránit to maličké.

Ostatní se ji snažili zastavit, ale Gwen se nedala. Setřásla jejich ruce a vyrazila k dítěti.

Běžela ze všech sil, srdce jí prudce bušilo v hrudi a kolem ní se míhaly hromady trosek, mračna dusivého, černého dýmu a plameny. Hustý černý kouř fungoval i jako clona. Díky němu ji draci zatím nespatřili. Přeběhla přes nádvoří skrz černá mračna – před sebou viděla jen malé dítě a slyšela jen jeho pláč.

Běžela ze všech sil, až jí plíce téměř praskaly, dokud se k němu konečně nedostala. Sklonila se k němu a vzala ho do náručí. Okamžitě si prohlédla jeho obličej – jedna její část doufala, že uvidí Guwayna.

Zamrzelo ji, když zjistila, že to není on. Bylo to děvče. Holčička měla velké, krásné modré oči plné slz z toho, jak brečela. Třásla se a svírala ručky. I přesto ale Gwen cítila radost, že drží v náručí dítě. Zdálo se jí, jako by to nějakým způsobem vyplňovalo prázdnotu vzniklou tím, že Guwayne byl daleko. A už teď dokázala z krátkého pohledu do dětských očí poznat, že bude krásné.

Mračna kouře se rozptýlila a Gwendolyn si uvědomila, že je nekrytá na vzdáleném konci nádvoří i s naříkajícím dítětem. Vzhlédla k nebi a viděla, že necelých sto metrů od ní se ve vzduchu vznáší tucet rozzuřených draků. Všichni obrátili pohledy k ní. Bylo vidět, že mají radost z nové oběti. Očividně se chystali ji zabít.

Draci vylétli vzhůru, zamávali ohromnými křídly, která z takové blízkosti vypadala ještě větší, a vyrazili ke Gwendolyn. Ta se připravovala na nejhorší. Pevně sevřela dítě v náručí a věděla, že se nestihne včas dostat zpět.

Náhle se ozval zvuk tasených mečů, a když se Gwen ohlédla, viděla, že Steffen i její bratři Reece, Kendrick a Godfrey stojí po jejím boku. Dokonce i Atme, Brand a všichni členové Legie vyšli ze sklepení, tasili meče a připravili si štíty. Všichni spěchali, aby ji ochránili. Vytvořili kolem ní kruh a drželi štíty zvednuté směrem k nebi. Všichni byli připravení pro ni zemřít. Gwen jejich odvaha současně povzbudila i hluboce dojala.

Draci se začali snášet přímo k nim, rozevírali ohromné čelisti a všichni se připravovali na nevyhnutelnou smršť plamenů, která by je měla zabít. Gwen zavřela oči a viděla otce, viděla všechny, kteří byli v jejím životě důležití, ale už odešli. Připravovala se na setkání s nimi.

Náhle se ozvalo děsivé zavřeštění a Gwen se zachvěla. Předpokládala, že to je první dračí útok.

Pak si ale uvědomila, že to bylo jiné zavřeštění. Takové, které poznávala. Křik starého přítele.

Vzhlédla a na nebi uviděla osamoceného draka, jak se ze všech sil žene do bitvy s draky, kteří se snášeli k ní. Něco ji ale potěšilo ještě mnohem víc, než drak, který je očividně chtěl zachránit. Na zádech mu seděl muž, kterého Gwen milovala víc než cokoli jiného na světě:

Thorgrin.

Vrátil se.

Thor seděl na Mycoplesiných zádech a vítr mu bičoval tvář. Letěli tak rychle, že mohl jen stěží dýchat. Spěchali k hejnu draků a připravovali se na boj. Thorův náramek na zápěstí pulzoval a Thor cítil, že ho jeho matka nabila mocí, které nedokázal porozumět. Bylo to, jako by čas ani prostor nedávaly smysl. Thor málem ještě ani nepomyslel na cestu zpátky, jako by se z pobřeží Země druidů vznesli před krátkou chvílí, a najednou už byli nad Horními ostrovy. Spěchali přímo k dračímu hejnu. Thor si připadal, jako by ho sem přenesla nějaká magie. Jako by cestovali mezerou v prostoru nebo čase, jako by letěli rychleji a dál než kdy dřív. Cítil, že mu jeho matka věnovala dar rychlosti.

Thor mžoural do oblačné pokrývky, když spatřil obrovské draky kroužící nad Horními ostrovy. Snášeli se dolů a připravovali se chrlit oheň. Thor shlédl dolů a srdce se mu zastavilo. Ostrovy už hořely. Byly srovnané se zemí. S hrůzou přemýšlel, jestli se někomu podařilo přežít. Neviděl žádnou možnost, jak by to někdo mohl dokázat. Dorazil příliš pozdě?

Přesto, když se Mycoples snesla níž, padl jeho pohled na osamocenou osobu. Přitahovala ho jako magnet. Vymykala se chaosu kolem: Gwendolyn.

Stála tam, jeho nastávající, hrdě vzpřímená uprostřed nádvoří a nebojácně svírala v náručí dítě. Kolem ní byli všichni, na kterých Thorovi záleželo. Všichni stáli v kruhu kolem a zdvihali svoje štíty k nebi, aby ji chránili před útokem blížících se draků. Thor s hrůzou sledoval, jak draci rozevřeli svoje ohromné čelisti a připravovali se vychrlit plameny, o kterých Thor věděl, že během několika okamžiků spálí Gwendolyn i všechny ostatní, na kterých mu záleželo.

„DOLŮ!“ nařídil Thor Mycoples.

Mycoples nepotřebovala povzbuzovat: vrhla se dolů rychleji, než by Thor věřil, že je možné. Tak rychle, že ani nemohl popadnout dech. Držel se tak pevně, jako by na tom závisel jeho život. A také závisel. Byl málem hlavou dolů. Během chvilky se dostali ke třem drakům, kteří se chystali zaútočit na Gwendolyn, a Mycoples doširoka rozevřela čelisti, vystrčila pařáty dopředu a se zuřivým řevem zaútočila na nic netušící bestie.

Narazila do nich silou, které ještě pomáhala zemská přitažlivost. Do jednoho z nich zabořila pařáty a do druhého své ohromné zuby. Třetího udeřila křídly. Zastavila je těsně před tím, než stačili vychrlit oheň, a poslala je přímo k zemi, stranou od ohrožené skupiny dole.

Když všichni společně dopadli na zem, ozvalo se hrozivé zadunění a rozvířili mračna prachu. Mycoples pak zatlačila jejich hlavy tak hluboko do země, že se nedokázali vyprostit. Jen jejich zadní pařáty vystupovaly ze země. Když se dostali dolů, Thor se obrátil a viděl Gwendolynin šokovaný výraz. Děkoval bohu, že ji dokázal zachránit právě v čas.

Ozval se hrozivý řev, a když Thor vzhlédl k nebi, viděl nový příval blížících se draků.

Mycoples už se obracela a mířila zpět nahoru, prudce zrychlovala a chystala se nebojácně střetnout s dalšími draky. Thor nebyl ozbrojen, ale cítil se jiný, než když se jindy chystal k bitvě: poprvé v životě měl pocit, že nepotřebuje zbraně. Cítil, že dokáže vyvolat a využít svoji vnitřní sílu. Svoji opravdovou sílu. Sílu, kterou v něm povzbudila jeho matka.

Když se přiblížili, pozvedl Thor ruku, zamířil zlatým náramkem a z černého diamantu v jeho středu vystřelilo světlo. Žluté světlo obklopilo draka, který byl nejblíž, přímo ve středu hejna, a odrazilo ho zpět. Odražený drak při tom narazil do ostatních.