Morgan Rice - Rytířské Klání

„Ragone,“ řekl hlasem, zadrhávajícím se mu v hrdle. „Odpusť.“

„Jsem to já, kdo prosím o odpuštění,“ zasípal druid slaboučkým hlasem. Rozkašlal se a teprve po chvíli byl schopen pokračovat. „Guwayne…“

Více neřekl.

Thorovo srdce bušilo jako šílené. Snad ani nechtěl vědět, jak bude ta věta pokračovat. Jak se bude moci znovu postavit před Gwendolyn, jestli je Guwayne po smrti?

„Pověz,“ přinutil se navzdory svým pocitům říci a sevřel druidova ramena. „Je chlapec naživu?“

Ragon dlouhou dobu bojoval o nadechnutí. Thor pokynul O'Connorovi, který okamžitě přispěchal s měchem čisté vody. Thor trochu nalil na Ragonovy rty. Druid se napil a znovu se rozkašlal.

Potom konečně zakroutil hlavou.

„Je to ještě horší,“ řekl sotva slyšitelně. „Smrt by pro něj byla vykoupením.“

Znovu se odmlčel a Thor měl co dělat, aby se nezačal viditelně třást.

„Odnesli jej pryč,“ pokračoval konečně po chvíli druid. „Vytrhli mi ho rovnou z náručí. Všichni…všichni tu byli jenom kvůli němu.“

Thorovi se zatmělo před očima. Jeho jediné dítě bylo odneseno nějakými obludami z pekla.

„Ale kdo to byl?“ zeptal se. „Kdo za tímhle stojí? Kdo je tak mocný, že by mohl něco takového udělat? Myslel jsem, že síla, kterou měl Argon a ty, byla nad všechny bytosti tohoto světa.“

Ragon přikývl.

„Tohoto světa, ano, přesně tak,“ odpověděl. „Tihle ale nebyli z našeho světa. Byli to zplozenci nejhoršího z pekel. Přišli z Krvavé země.

„Krvavá země?“ zeptal se Thor zmateně. „Už jsem cestoval napříč několika pekly, ale o tomto jsem neslyšel. Jak by mohlo existovat ještě temnější místo než ta, která jsem již viděl?“

Ragon zakroutil hlavou.

Krvavá země je více než jenom území. Je to stádium. Spí tam zlo mnohem temnější a mocnější než si dovedeš představit. Vládne tam Krvavý lord a právě on je nyní mocnější a rozzuřenější než kdykoliv v předchozích generacích. Víš, po celou dobu tu existuje válka. Válka mezi světy. Prastarý konflikt mezi silami dobra a zla. Obojí si přeje zvítězit a Guwayne…Guwayne je klíčem k tomu všemu. Ten, kdo jej vlastní, může přehoupnout misky vah jednou provždy ve svůj prospěch a dobýt celou realitu. Navždycky. Argon ti o tom nejspíše nikdy nepověděl, protože jsi na to ještě nebyl připravený. Právě proto tě celou dobu cvičil. Pro mnohem větší válku než ty, kterými jsi již prošel.“

Thor měl co dělat, aby tomu všemu porozuměl.

„Moc to nechápu,“ odpověděl. „Oni neodnesli Guwayna, aby ho zabili?“

Druid zakroutil hlavou.

„Je to horší. Vzali jej, aby z něj vychovali svého vojevůdce. Démonické dítě, které podle proroctví zničí všechno dobré v našem světě.“

Thor se nad tím vším přemýšlel.

„Potom ho musím získat zpátky,“ řekl a okamžitě pocítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. Lycoples někde vysoko nad nimi zakřičela.

Ragon chytil Thora za zápěstí. Na to, že bojoval o každé nadechnutí, měl v rukou překvapivě stále ještě slušnou sílu. Podíval se na Thora s takovou intenzitou, že ten uhnul pohledem. Připomněl mu tak bratra Argona.

„To nesmíš,“ řekl přísně. „Krvavá země je pro každého člověka smrtelně nebezpečná. Nejsi dostatečně mocný to přežít. Cena za vstup je příliš vysoká. I se všemi tvými schopnostmi je zcela jisté, že tam zemřeš. Vy všichni. Nejsi na to připravený. Potřebuješ více tréninku, musíš nejprve plně ovládnout své síly. Vypravit se tam teď je šílenství. Nemáš naději získat syna zpět a zaplatíš za to životem.“

Thor se však již rozhodl.

„Už jsem se postavil všemu možnému zlu a nikdy jsem nebyl zcela připravený,“ odpověděl. „Čelil jsem i svému ďábelskému otci Andronicovi a nikdy jsem se před ničím nesklonil. Postavím se i tomuto temnému lordovi, ať už jsou jeho síly jakékoliv. Vstoupím do Krvavé země a nebudu se ohlížet na cenu. Guwayne je můj syn a já ho získám zpět, anebo při tom pokusu zemřu.“

Ragon zakroutil hlavou a znovu se rozkašlal.

„Nejsi připraven,“ řekl slabým hlasem. „Nejsi připra…připraven…potřebuješ… moc…potřebuješ…prsten.“

Rozkašlal se a z úst se mu vyřinula krev.

Thor se na něj užasle díval a přemýšlel, co má ten umírající muž na mysli.

„Jaký prsten?“ ptal se. „Myslíš Prsten? Naši domovinu?“

Dlouhou dobu se mu nedostalo žádné odpovědi. Ragon pouze sípavě dýchal a teprve po chvíli znovu nabral síly k odpovědi.

„Čarodějův…prsten.“

Thor jej křečovitě chytil za ramena a byl by jím zacloumal, kdyby k němu necítil tolik respektu. Udělal by cokoliv, aby jej přiměl povědět mu více, ale najednou pocítil, jak Ragonovo tělo přímo v jeho rukách tuhne. Jeho oči zesklovatěly a on naposledy vydechl. Potom už jenom nehybně ležel, připomínaje dokonalé ztělesnění klidu a míru.

Byl mrtev.

Thor měl pocit, že se snad zblázní.

„NE!“ zařval nejprve hněvivě, ale potom se mu roztřásla ramena a on vzlykaje mrtvého druida objal. Ten skvělý muž obětoval vlastní život ve snaze zachránit jeho syna. Thor měl pocit, že je to všechno jen a pouze jeho vina. Nemohl to tak nechat. Nemohl dopustit, aby se to stalo jen tak pro nic za nic.

Zaklonil hlavu a s odhodlaným výrazem ve tváři se podíval přímo nad sebe.

„LYCOPLES!“ zařval hlasem tak strašným, že se všichni z jeho družiny otřásli.

Dračice jeho výkřik slyšela a dobře porozuměla tónu jeho hlasu. Odpověděla mu s nemenší intenzitou a potom se v kruzích začala snášet k zemi, dokud nepřistála vedle něj.

Thor ani vteřinu nemeškal, rozběhl se k ní a vyskočil jí za krk. Jakmile se jí dotkl, pocítil, jak se energie jeho těla spojila s tou její.

„Počkej!“ vykřikl O’Connor a společně s ostatními se vrhnul k němu. „Kam sakra letíš?“

Thor se na ně podíval pohledem plným hněvu.

„Do Krvavé země,“ odpověděl odhodlaně. „Zachráním svoje dítě ať to stojí cokoliv.“

„Umřeš tam,“ řekl Reece temným hlasem.

„Potom umřu se ctí,“ odsekl Thor rozzlobeně.

Zadíval se na horizont, kde stále ještě bylo možno vidět černající se hejno odlétajících oblud. Dobře věděl, kterým směrem se má vydat.

„Potom bys neměl jít sám,“ odpověděl mu Reece. „Budeme tě sledovat na lodi a znovu se setkáme.“

Thorgrin netrpělivě přikývnul a poplácal Lycoples po krku. Jako za starých časů se svou Mycoples se potom vznesl do vzduchu.

„Ne, Thorgrine!“ uslyšel pod sebou zoufalý Angelin hlásek.

Na malý okamžik pocítil vinu za to, že ji opouští, ale stejně se neohlédl.

Jeho syn byl odnášen pryč a to pro něj znamenalo celý svět. Musí jej najít a zabít přitom všechny, kteří se mu postaví do cesty – anebo při tom sám zahynout.

Gwendolyn procházela vysokým klenutým vchodem do královské trůnní síně. Několik sloužících jí i všudypřítomnému Krohnovi drželo dveře. Byla překvapena tím, co v sále objevila. Byl totiž prázdný. Král na jeho vzdáleném konci seděl na svém trůně zcela sám. Když za ní byly zavřeny dveře, prázdnota sálu byla ještě podtržena ozvěnou. Vydala se kupředu po mramorové dlažbě a přímo skrz sérii světelných sloupů vytvářených důmyslnými průzory ve střeše a ještě podtrhujících výjevy z rytířské historie království, vyvedené na podlaze. To místo bylo zároveň uklidňující i strašidelné, inspirativní i stísněné válečnickou historií královského rodu. Gwen měla pocit, že doslova cítí přítomnost dávných králů. Mnoha způsoby jí to vlastně připomínalo její domov v Králově Dvoře. Pokaždé, když sem vkročila, zmocnil se jí smutek a stesk po všem, co musela opustit. Strašlivě jí chyběl otec.