Morgan Rice - Vzestup Statečných

Kyra byla ohromená. Jak si prohlížela konírnu, pocítila velkou míru zodpovědnosti a věděla, že má před sebou životně významný výběr.

Kráčela pomalu a hladila je po hřívách, cítila jak byly jemné a hladké a jak silní byli a byla na rozpacích, kterého si vybrat.

“Jak si mám vybrat?” zeptala se Baylora.

On se usmál a potřásl hlavou.

“Trénuji koně celý svůj život,” odpověděl, “také jsem je vychoval. A jestli mám o něčem povědomí, pak o tom, že žádní dva koně nejsou stejní. Někteří jsou chovaní pro svou rychlost, jiný pro svou vytrvalost; někteří jsou chovaní kvůli své síle, zatímco jiní nosí náklady. Někteří jsou příliš pyšní, aby vůbec něco nosili. No a jiní jsou stavení na boj v bitvě. Někteří vynikají v souboji jednotlivců, jiní chtějí prostě jen bojovat, a jiní jsou stavěni na nekonečné válčení. Někteří se stanou tvým nejlepším přítelem a jiní se na tebe zaútočí. Vztah s koněm je něco kouzelného. Musí na tebe volat a ty na ně. Vyber si dobře a tvůj kůň navždy zůstane po tvém boku, v bitvách i během války. Žádný dobrý bojovník není bez koně.”

Kyra pomalu kráčela a srdce jí poskakovalo vzrušením, procházela kolem jednoho koně po druhém, někteří se na ni podívali, jiní svůj pohled odvrátili, někteří zařehtali a nervózně přešlápli, jiní stáli poklidně. Čekala, až ucítí propojení, ale žádné necítila. Cítila se otráveně.

A pak najednou Kyra ucítila mrazení v zádech, bylo to jako by jí proběhl blesk. Jako ostrý zvuk to zadunělo konírnou, byl to zvuk, který jí říkal že toto je její kůň. Nezněl jako běžný kůň – ale vydával mnohem temnější zvuk, mnohem silnější. Přerušoval všechen hluk a přehlušoval všechny ostatní, jako divoký lev, který se snaží dostat se ze své klece. Zároveň ji to děsilo – a přitahovalo.

Kyra se tím směrem otočila, na konec konírny, a jak to udělala, najednou zaznělo zapraskání dřeva. Viděla, jak se stáj rozpadla, všude létalo dřevo a následovalo pozdvižení, jak tam několik mužů spěchalo a snažilo se uzavřít rozbitá vrata. Kůň je nadále rozbíjel svými kopyty.

Kyra spěchala směrem k tomu rozruchu.

“Kampak jdeš?” zeptal se jí Baylor. “Dobří koně jsou tady.”

Ale Kyra ho ignorovala a nabírala rychlost, její srdce jí bušelo rychleji a rychleji, jak se blížila. Věděla, že ji volá.

Baylor a ostatní spěchali, aby ji dostihli, jak byla již téměř na konci a jak na něj došla, otočila se a nad tím pohledem, který před ní vytanul, zalapala po dechu. Stál tam kůň, který se zdál být dvakrát tak velký, než ostatní, jeho nohy byly tlusté jako kmeny stromů. Měl dva velmi ostré parohy, které nebylo za jeho ušima téměř vidět. Jeho kůže nebyla hnědá nebo černá, jako ji měli jiní, ale tmavě šarlatová – a jeho oči byly jiné, než měli ostatní, a zářily zeleně. Hleděly přímo na ni, a ta intenzita ji zasáhla přímo do hrudi a vzala jí dech. Nemohla se ani pohnout.

To stvoření, které se nad ní vypínalo, vydalo zvuk, podobný zavrčení a odhalilo tesáky.

“Co je toto za koně?” zeptala se Baylora a její hlas nebyl nic než šepot.

Nesouhlasně potřásl hlavou.

“To není kůň,” zamračil se, “ale divoká bestie. Hříčka přírody. Velmi neobvyklá. To je Solzor. Byl přivezen z odlehlé části Pandesie. Lord Guvernér si ho musel nechat jako trofej na ukazování. Nebyl schopen na něm jezdit – nikdo toho nebyl schopen. Solzoři jsou divoká stvoření a nelze je zkrotit. Pojď – plýtváš svým vzácným časem. Zpět ke koním.”

Ale Kyra tam stála jak přirostlá k zemi a nemohla odvrátit svůj pohled. Její srdce jí bušilo, protože věděla, že patří jí.

“Vybrala jsem si tohoto,” řekla Baylorovi.

Baylor a ostatní zalapali po dechu, všichni na ni hleděli jako by se zbláznila. Následovalo užaslé ticho.

“Kyro,” začal Anvin, “tvůj otec by ti to nikdy nedovolil—”

“Vybírám si já nebo snad ne?” odpověděla.

Zamračil se a dal si ruce v bok.

“Toto není žádný kůň!” trval na svém. “Je to divoké stvoření.”

“Hned by tě zabilo,” dodal Baylor.

Kyra se k němu otočila.

“Neříkal jsi mi, abych věřila svému instinktu?” zeptala se. “No tak on mě dovedl sem. Toto zvíře ke mě patří.”

Solzor najednou vztyčil své ohromné nohy a rozbil další dřevěnou branku a všude lítaly třísky a muži se krčili. Kyra byla v úžasu. Byl divoký, nezkrotný a skvostný, pro toto místo bylo to zvíře příliš velké, příliš velké na život v zajetí a příliš mimořádné, v porovnání s ostatními.

“Proč by ho měla dostat ona?” zeptal se Brandon, přišel blíž a odháněl všechny z cesty. “Nakonec jsem nejstarší já. Já ho chci.”

Ještě než mohla odpovědět, Brandon přispěchal, jako by se ho chtěl zmocnit první. Chystal se mu skočit na hřbet a jak se o to pokusil, Solzor začal divoce vyhazovat a shodil ho. Ten letěl přes celou stáj a narazil do zdi.

Braxton pak přispěchal, jako by se ho chtěl také zmocnit a jak to zkusil, pohodil hlavou a říznul tesáky do Brandonovy paže.

Brandon vykřikl, krvácel, a vyběhl ze stáje, zatímco si držel svou paži. Braxton se vydrápal na nohy a hned ho následoval, Solzor ho jen tak tak minul, jak se pokusil ho kousnout.

Kyra tam stála jako přimrazená, a přesto se nijak nebála. Věděla, že v jejím případě to bude jiné. S touto bestií cítila spojení, stejně jak jej cítila s Theosem.

Kyra najednou rázně přistoupila, postavila se přímo před něj, byla v dosahu jeho smrtelných tesáků. Chtěla Solzorovi ukázat, že mu věří.

“Kyro!” vykřikl Anvin a jeho hlas byl plný obav. “Ustup!”

Ale Kyra ho ignorovala. Stála tam a hleděla té bestii přímo do očí.

Bestie na ni také hleděla a z krku mu zaznívalo hluboké vrčení, jako by přemýšlel, co má udělat. Kyra se klepala strachy, ale nechtěla dopustit, aby si toho ostatní všimli.

Přinutila se ukázat svou kuráž. Pomalu pozvedla ruku, přistoupila blíže a dotkla se jeho šarlatové hřívy. Zavrčel ještě hlasitěji, vycenil své tesáky, a ona cítila jeho zlobu a frustraci.

“Odemkněte jeho řetězy,” rozkázala.

“Cože!?” vykřikl jeden.

“To není chytré,” vykřikl Baylor s obavou v hlase.

“Udělejte, co říkám!” trvala na svém a cítila, jak v ní stoupá síla, jako by jí proudilo odhodlání této bestie.

Za ní přispěchali vojáci s klíči a řetězy odemkli. Za celou tu dobu z ní bestie nespustila svůj rozzlobený pohled, vrčela, jako by si ji měřila a jako by si na ni troufala.

Hned, jak byla odvázaná, začala bestie pochodovat nohama, jako by hrozila útokem.

Ale nezaútočila. Místo se upřeně dívala na Kyru, jejich pohledy pevně spjaté, a její pohled se pomalu měnil ze zloby na toleranci. Snad dokonce i vděk.

Zdálo se, že maličko snížila hlavu; byl to jen jemný náznak, téměř neznatelný, ale přesto jej byla schopná rozluštit.

Kyra přistoupila blíže, chytla jeho hřívu a v jednom rychlém pohybu na něj vyskočila.

V místnosti zaznělo zalapání po dechu.

Nejprve se bestie třásla a začala vyhazovat. Ale Kyra cítila, že se jen předvádí. Ve skutečnosti ji nechtěla shodit – jen chtěla ukázat svůj odpor, kdo má hlavní slovo, aby ji udržela ve střehu. Chtěla, aby ona věděla, že toto stvoření je divoké a nenechá se nikým zkrotit.

Nechci tě krotit, řekla jí ve svých myšlenkách. Jen si přeji stát se tvým partnerem v bitvě.