Blake Pierce - Svezení

Všechno bude v pohodě, říkala si v duchu.

V tom k ní ale přistoupil neznámý mladý muž s obálkou v ruce.

„Vy jste Riley Sweeneyová?“ zeptal se jí.

„Ano,“ odpověděla Riley.

Mladík jí podal obálku se slovy: „Tohle je pro vás. Tady to, prosím, podepište.“

Riley podepsala převzetí obálky a okamžitě ji otevřela.

Když si přečetla obsah sdělení uvnitř, zapotácela se pár kroků dozadu.

„Co se děje?“ zeptal se Ryan.

Ztěžka polkla a odpověděla: „Změna místa výkonu práce.“

„Co tím chceš říct?“

„Že nebudu pracovat na ústředí FBI v DC. Byla jsem převelena na oddělení behaviorální analýzy tady v Quanticu.“

Ryan se zakoktal: „Ale – ale ty jsi říkala… Měli jsme začít žít spolu.“

„Začneme a budeme,“ okamžitě ho ujistila Riley. „Vždyť to není tak daleko na dojíždění.“

Přesto ale sama moc dobře věděla, že tato změna jim značně zkomplikuje život. Neznamenalo to, že spolu nebudou moci zůstat, ale rozhodně to nebudou mít lehké.

„No, takhle to přeci nepůjde. Musí to změnit,“ vyštěkl Ryan.

„Nemůžu je přinutit, aby to změnili,“ odvětila Riley. „Jsem tu úplný nováček na nejnižší pozici, jako ty v advokátní kanceláři.“

Ryan na pár okamžiků ztichl a pak zavrčel: „Kdo tohle vůbec vymyslel?“

Riley se nad tím zamyslela. Když uváděli tři lokality, ve kterých by chtěla působit, Quantico mezi nimi určitě nebylo. Kdo se jen mohl zasadit o to, aby ji umístili právě sem?

Hned, jak jí to došlo, musela si povzdechnout.

Moc dobře vím, kdo má tohle na svědomí.

Zvláštní agent Jake Crivaro nespokojeně zíral na svá míchaná vajíčka.

Měl jsem na to oficiální uvedení do úřadu dorazit, přemítal.

Seděl na velitelství oddělení behaviorální analýzy v budově v Quanticu a přemýšlel o své mladé svěřenkyni Riley Sweeneyové. Její uvedení do úřadu po dokončení Akademie FBI proběhlo před dvěma dny a on tam chyběl, z čehož měl teď špatný pocit.

Našel si výmluvu, proč tam nejít – měl na starosti příliš papírování. Pravdou ovšem bylo, že všechny tyto oficiální ceremonie nesnášel a nebyl schopný se přemluvit k tomu, aby tam došel, posadil se mezi ostatní a poslouchal proslov, který slyšel v různých obměnách už tolikrát.

Kdyby tam šel, mohl využít příležitost jí do očí sdělit, že to byl on, kdo zařídil její přemístění z DC do oddělení behaviorální analýzy v Quanticu.

Místo toho poslal poslíčka, který to vyřídil místo něho.

Určitě měla z přesunu do oddělení behaviorální analýzy radost. Její jedinečný talent zde bude mít mnohem lepší využití, než by tomu bylo v DC.

Jakeovi došlo, že Riley možná netuší, že z ní udělal svého parťáka.

Doufal, že až Riley zjistí, že budou pracovat spolu, příjemně ji to překvapí. Pracovali spolu už na třech dost složitých případech a po každé tvořili dobrý tým. Ve svém mladém věku byla občas nevypočitatelná, ale vždycky ho dokázala překvapit svou nezvykle silnou intuicí a schopností vhledu.

Mohl jsem jí alespoň zavolat, vyčetl si.

Jake se podíval na hodinky. Touhle dobou už musí být Riley na cestě sem, aby nastoupila první den do práce.

Akorát se napil z šálku kávy, když mu zazvonil telefon.

Přijal hovor a na druhém konci se ozval známý hlas: „Ahoj, Jakeu. Tady Harry Carnes. Nevolám nevhod?“

Hlas dávného přítele přiměl Jakea k úsměvu. Harry byl policejní detektiv z Los Angeles v důchodu. Před několika lety společně pracovali na jednom případu, při kterém došlo k únosu celebrity. Padli si společně do oka a od té doby zůstali v kontaktu.

„Rozhodně ne, Harry,“ odpověděl Jake. „Moc rád tě slyším. Děje se něco?“

V telefonu uslyšel Harryho povzdech: „Něco mě trápí a doufal jsem, že bys mi s tím mohl pomoct.“

Jake měl o Harryho obavy.

„Moc rád, kamaráde,“ řekl. „O co se jedná?“

„Pamatuješ si na tu vraždu v Coloradu, ke které došlo loni? Zavražděná žena v parku Dyson?“

Jakea překvapilo, že Harry mluví zrovna o tomhle případu. Když Harry odešel od policie v LA, přestěhoval se spolu se svou ženou Jillian do Gladwinu, malého městečka ve Skalnatých horách hned vedle parku Dyson. Jednoho dne bylo na turistické stezce nalezeno tělo mladé ženy. Ačkoli už byl Harry mimo službu, stejně se snažil pomoci místní policii s vyřešením případu. Ale marně.

„Samozřejmě, že pamatuju,“ řekl Jake. „Proč se ptáš?“

Na druhé straně se rozhostilo ticho.

Pak Harry promluvil: „No… Myslím, že k tomu došlo znovu.“

„Co tím myslíš?“ zeptal se Jake.

„Myslím, že vrah znovu zaútočil. Další žena byla zavražděná.“

Jake s sebou šokovaně trhnul.

Zeptal se: „Další vražda v parku Dyson?“

„Kdepak. Tentokrát k tomu došlo v Arizoně. Vysvětlím ti to. Víš, jak rádi s Jillian cestujeme v zimě na jih? No tak právě teď jsme v Arizoně, v kempu nedaleko Phoenixu. Dnes ráno ve zprávách říkali, že na turistické stezce severně odsud bylo nalezeno tělo mladé ženy. Volal jsem místní policii a podělili se se mnou o pár podrobností.“

Harry si odkašlal: „Ta holka měla pořezaná zápěstí, Jakeu. Musela vykrvácet, ale došlo k tomu na jiném místě, než kde bylo nalezeno její tělo. Úplně stejně jako to bylo u oběti v parku Dyson. Vsadím se, o co chceš, že se jedná o stejného vraha.“

Jake byl na pochybách.

„Já ti nevím, Harry,“ řekl. „Od té vraždy v Coloradu už uplynulo dost času. Je poměrně velká šance, že jakákoli podobnost těch dvou případů je čistě náhodná.“

Harryho hlas zněl najednou mnohem naléhavěji.

„No jo, ale co když se nejedná o náhodu. Co když to udělal ten samý, co předtím zabil v Coloradu? Co když se z toho stala jakási záliba?“

Jake v sobě zadusil povzdechnutí. Pro svého kamaráda měl pochopení. Harry se mu svěřil, jak moc ho zklamalo, že nebyl schopný pomoci místní policii v Gladwinu a státní policii z Colorada dostihnout vraha. Nebylo tedy příliš šokující, že nová vražda, která se vyznačovala podobnými detaily v Harrym vyvolala vlnu zájmu.

Ale když se někdo věnuje osamoceně turistice ve volné přírodě, může se občas stát obětí vraždy. Někteří lidé i přes všechna varování stejně sami do divočiny vyráželi.

Jake nechtěl Harrymu bez okolků říct, že si myslí, že se plete.

Ale co mu mám říct?

Jake neměl tušení.

Harry pokračoval: „Říkal jsem si, Jakeu… nemohl bys to převzít jako případ pro oddělení behaviorální analýzy? Teď když jde o dvě vraždy ve dvou různých státech?“

Jake se cítil čím dál víc nepříjemně.

„Harry, takhle to ale přece nefunguje. Záleží na policii v Arizoně, zda požádají FBI o pomoc. A pokud vím, tak to neudělali. Dokud se tak nestane, tak to není v naší kompetenci. To jedině, že bys jim poradil, že mohou zavolat FBI…“

Harry ho přerušil: „To už jsem zkoušel. Nejsem schopný přesvědčit místní policii, že ty případy jsou propojené. A sám moc dobře víš, jak místní policie vnímá, když se jim FBI snaží vstupovat do jejich rajónu. Nejsou z toho zrovna nadšený.“

Ne, to opravdu nejsou, pomyslel si Jake.

Nebylo těžké představit si, jak se policie v Arizoně tváří na to, že se jim nějaký policista v důchodu snaží vysvětlit, že jim něco důležitého uniká. Ale v jednom měl Harry skutečně pravdu. Jakmile zločinec spáchá vraždy ve více než jednom státu, pak FBI nepotřebuje pozvání, aby převzala daný případ. Pokud měl Harry pravdu, že se jedná o jednoho a toho samého vraha, pak případ mohla začít vyšetřovat FBI.