Blake Pierce - Svezení

Zadusila v sobě povzdech, když jí došlo, že ona zde svou „rodinu“ nenašla. Tím, že pomáhala pracovat na případu, neměla tolik času se seznamovat a trávit čas s přáteli. Udělala si zde jen dva opravdu blízké kamarády – svou spolubydlící Frankie Dowovou a Johna Welche, pohledného mladého muže plného ideálů, se kterým se znala už z letního programu FBI pro stážisty.

Frankie a John zde dnes také nechyběli. Absolventi seděli seřazení abecedně podle jmen, takže Frankie s Johnem neseděli s Riley pohromadě. Namísto toho vedle ní seděli spolužáci, které ani neznala.

Riley si musela připomenout, že spolu se svým snoubencem Ryanem Paigem už – nebo alespoň téměř už – tvoří také rodinu. Přestěhuje se za ním zpět do jejich společného bytu v DC a plánují svatbu. Riley prodělala jeden raný potrat, nicméně jednou určitě budou mít děti.

Riley přemítala, jestli sem Ryan dorazil. Byla sobota, což byl často pro právníka na absolventské pozici pracovní den. A kromě toho měl Ryan ohledně Rileyiny kariéry, kterou si vybrala, smíšené pocity.

Ředitel Cormack dokončil svůj proslov a nadešel čas, aby všichni noví agenti byli uvedeni do úřadu. To probíhá tak, že jednoho po druhém vyvolá jménem, aby přišel na pódium a složil slib FBI. Poté, co dotyčný odříká slib, obdrží odznak a vrátí se na své místo.

Cormack vyvolával absolventy podle abecedního seznamu jménem a jeden po druhém chodili odříkat slib. Riley si začala přát, aby její jméno nezačínalo až devatenáctým písmenem abecedy. Čekání, než přijde na řadu, bylo dlouhé. Před ní se na pódiu samozřejmě objevila Frankie a cestou zpět na své místo zamávala na Riley a věnovala jí široký úsměv od ucha k uchu.

Když ředitel konečně vyvolal Rileyino jméno, postavila se a prošla okolo ostatních absolventů v řadě směrem k uličce. Nohy jí náhle v kolenou zeslábly. Když se dostala až k pódiu a stoupala nahoru, měla pocit, jako by ani nebyla ve svém těle.

Konečně se dostala na pódium, pozvedla ruku a opakovala po řediteli Cormackovi: „Já, Riley Sweeneyová, slavnostně slibuji, že budu ochraňovat a bránit Ústavu Spojených států proti všem nepřátelům, doma i v zahraničí…“

Jak pokračovala dál, musela víc mrkat, aby nebyly vidět slzy, které se jí vháněly do očí.

Tohle je skutečné, říkala si v duchu. Vážně se to děje.

Slib nebyl dlouhý, ale Riley měla pocit, že jí hlas selhává ještě před jeho dokončením.

Konečně se dostala k závěrečné větě: „…a že budu svědomitě a oddaně vykonávat povinnosti, které mi svěří úřad, do něhož hodlám vstoupit. K tomu mi dopomáhej Bůh.“

Riley natáhla ruku v očekávání, že jí ředitel Cormack předá odznak. Místo toho se ale urostlý muž poněkud rozpustile zazubil a položil odznak na pultík.

„Ještě chvilku vydržte, slečno. Ještě musíme něco vyřídit.“

Riley zalapala po dechu. Že by se jí přeci jen nepodařilo úspěšně výcvik absolvovat?

Ředitel vyndal z kapsy svého saka malou černou krabičku.

„Riley Sweeneyová, je mou ctěnou povinností udělit vám Vyznamenání ředitele za vůdčí schopnosti.“

Riley byla jak omráčená.

Ředitel otevřel malou černou krabičku a vytáhl medaili na stužce. Když ji Cormack pověsil Riley kolem krku, v posluchárně se rozlehl obrovský potlesk. Cormack pochválil Riley za iniciativu a vůdčí schopnosti v průběhu jejího výcviku na Akademii.

Snažila se pozorně poslouchat, co říká, ale točila se jí hlava.

Hlavně neomdlívej, poručila si. Zůstaň stát na nohou.

Doufala, že někdo ředitelův projev nahrával, protože jí všechno splývalo.

Cormack jí něco podával.

To je můj odznak FBI, došlo jí a převzala si ho.

Následně jí podal ruku, potřásli si a Riley se otočila k odchodu.

Když Riley, jakožto čerstvá agentka sestupovala z pódia, všimla si, že zdaleka ne všichni absolventi vypadají, že by jí to přáli. V některých tvářích se dokonce zračilo spíše rozhořčení. Stěží jim to ale mohla zazlívat. Když se po vyřešení případu vrátila zpět na Akademii, tak ji při různých cvičeních neustále určovali jako vedoucí týmu. Nebylo žádným tajemstvím, že někteří studenti měli pocit, že Rileyina nedávná zkušenost z terénu jí s sebou přinesla nespravedlivou výhodu oproti ostatním. Zvlášť to muselo popudit ty, kteří předtím působili v oblasti prosazování práva.

Riley se posadila zpět na své místo a byla naprosto pohlcená emocemi z toho, že jí bylo uděleno toto ocenění. Nevzpomínala si, že by někdy v životě něco takového zažila.

Zbytek absolventů jeden po druhém na pódiu postupně odříkali přísahu a převzali své odznaky. Když přišel na řadu John, Riley se na něj usmála a zamávala a on jí nesměle zamával nazpátek.

Poté, co i poslední student odříkal svůj slib, ředitel Cormack znovu pogratuloval všem absolventům k úspěchu a oficiálně ukončil ceremonii.

Riley okamžitě zamířila za Johnem a Frankie, kteří pyšně svírali své nové odznaky.

„Dokázali jsme to!“ zvolal John a objal Riley.

„Jsme opravdoví agenti FBI!“ Frankie také objala Riley.

„To teda jsme,“ řekla Riley.

„A nejlepší na tom je, že budeme všichni pracovat na ústředí v DC. Zůstaneme spolu!“ dodala Frankie.

„To nebude mít chybu!“ souhlasila Riley.

Zhluboka se nadechla. Po náročném létě, které prožila, jí konečně vše vycházelo. Dokonce lépe než si kdy představovala.

Rozhlédla se kolem sebe po Ryanovi a spatřila, jak se za ní prodírá davem.

Tak to přeci jen zvládl a dorazil. A mile se usmívá.

„Gratuluju, zlato,“ řekl a políbil ji na tvář.

„Děkuju,“ Riley mu opětovala polibek.

Ryan vzal Riley za ruku: „A teď můžeme vyrazit domů.“

Riley se usmála a přikývla. To byla další skvělá věc na dnešním dni. Po dobu trvání výcviku na Akademii musela přespávat na koleji, zatímco Ryan zůstával v bytě v DC. Netrávili spolu tolik času, kolik by si oba přáli.

Příslib práce na ústředí FBI v DC znamenal, že bude dojíždět jen pár stanic metrem. Můžou spolu konečně začít žít a za nedlouho by mohli začít plánovat svatbu.

Než se ale Ryan a Riley otočili k odchodu, John na Riley zavolal: „Riley, počkej. Ještě musíme něco vyřídit.“

Riley otevřela doširoka oči, když jí to došlo.

No jo, ještě něco musíme vyřídit.

Spolu se svými přáteli vyšla ven do studeného zimního počasí, kde už všichni noví agenti v řadě za sebou čekali frontu ke skladu zbraní. Riley a její dva přátelé si rychle pospíšili, aby se zařadili do fronty. Ryan je následoval.

Riley si všimla, že Ryan vypadá poněkud zmateně.

Vůbec nemá tušení, co se tu děje, došlo jí.

Teď ale nebyl vhodný čas mu něco vysvětlovat. Riley a její přátele se blížili k veliteli této sekce.

Když se k němu dostali, předal jim všem služební zbraň – pistoli Glock ráže 22.

Ryan zůstal překvapeně stát s pusou dokořán. Riley si stihla všimnout, že v jeho výrazu se nezračilo jen překvapení, ale také obavy.

Bude si muset zvyknout, že nosím zbraň, pomyslela si.

Riley se na něj usmála: „Tak to by bylo, teď můžeme vyrazit domů.“

Když se loučili s jejími přáteli, ulevilo se jí, že nepronesl žádný komentář ohledně smrtící zbraně, kterou má u sebe.