Blake Pierce - Svezení

Agent Crivaro otevřel Riley dveře: „Je doma všechno v pořádku?“

„Naprosto perfektní,“ zamručela Riley a nastoupila na místo spolujezdce.

Vztek už ji opouštěl a místo toho se dostavoval pocit trapnosti kvůli tomu, že Crivaro nemohl přeslechnout, co říkala Ryanovi.

Crivaro nastoupil do auta a nastartoval.

Náhle se na Riley téměř neznatelně usmál a řekl: „Jo a jestli jsem to zapomněl zmínit – už jsme oficiálně parťáci.

To jsem si tak nějak domyslela, říkala si v duchu Riley, když opouštěli parkoviště.

Takže pár v pár věcech už má jasno.

Určitě je agentka FBI.

Stala se novou parťačkou agenta Crivara.

A jsou na cestě do Arizony.

Kéž by alespoň tušila, co dalšího může očekávat.

Riley se neustále honilo hlavou: Je na mě naštvaný nebo co?

Agent Crivaro na ni celou cestu z Quantica na Reaganovo letiště sotva promluvil.

Ale proč…?

Crivara už znala a věděla, že umí být nevrlý, netrpělivý, a dokonce i vzteklý, když Riley něco pokazí nebo neposlechne rozkaz – obojí se bohužel stávalo až příliš často. Co ale mohla stihnout udělat špatně za tak krátkou dobu, co během rána strávili spolu?

Z budovy oddělení behaviorální analýzy ji vyhnal prakticky bez vysvětlení a ani ji nenechal, aby zavolala Ryanovi o samotě. Ryan byl na ni samozřejmě naštvaný a zčásti na to měl právo.

Ale co mohl mít za problém agent Crivaro?

Možná to se mnou nijak nesouvisí, doufala.

Možná, že ho trápí něco osobního.

Tak jako tak, Riley nepovažovala za dobrý nápad se ho na to na rovinu zeptat.

Dál jen tiše seděla v autě a snažila se soustředit na to nejlepší co mohla – je agentkou FBI, která jede vyšetřovat případ a bude na něm spolupracovat s jedním z nejvíc respektovaných agentů z oddělení behaviorální analýzy.

Když se dostali na letiště, Crivaro rychle pospíchal do příletové haly. Byli hodně ve spěchu a k letištní bráně v podstatě běželi.

Celí zadýchání se přiřítili k letištní bráně akorát při poslední výzvě pro cestující. Riley si vzpomněla, jak ráno dorazila ke Crivarovi do kanceláře a on se podíval na hodinky a zamručel: „Už jste měla na čase.“

Teď už Riley chápala, proč Crivaro tak moc řešil čas, kdy dorazila.

Kdyby se k letištní bráně dostali jen o pár minut později, nestihli by let. Byla by ale raději, kdyby jí vysvětlil, co se děje a nečekal od ní jen, že se bude slepě řídit rozkazy.

Jednou se jí svěřil, že se mu s parťáky vždy pracovalo obtížně. Když už není jen v zácviku, ale je jeho nejbližší kolegyní, co to asi pro ni bude znamenat?

Riley si připomněla, že Crivaro musel tuhle cestu plánovat narychlo. Sám o ní nejspíš až do poslední chvíle neměl tušení.

Musí jít o něco hodně naléhavého, domyslela si vzrušeně.

Nastoupili do letadla a Crivaro si sedl k okýnku a při vzletu koukal ven. Riley seděla vedle něj a přemítala, o čem asi přemýšlí a proč museli odjet tak narychlo. Když dosáhli požadované letové výšky, Crivaro si položil sedačku o něco níže a dál koukal z okýnka. Světlo na jeho tváři odhalilo vrásky, které mu přibyly za léta práce na složitých případech.

I když Riley nevěděla, o jaký případ se jedná, jedno bylo jisté – určitě se naučí hodně nového. V předešlých případech ji vždy vytrhl z její každodenní rutiny – studium na univerzitě, stáž, výcvik na Akademii. V tomhle případě to ale byla její práce, kterou má přidělenou a musí teda vědět co nejvíc o tom, co se děje.

Ale kdy to asi tak zjistí? Určitě má právo být víc informovaná.

Po chvíli konečně posbírala odvahu.

„Ehm, můžete mi něco říct o případu, na kterém budeme pracovat?“ zeptala se.

Crivaro se nepatrně ušklíbnul. Působil, jako kdyby nevěděl, jak na tuhle otázku odpovědět.

Poté promluvil: „Možná – ale opravdu jen možná – máme co do činění se sériovým vrahem.“

Riley měla pocit, že to, co slyšela v jeho hlase, bylo víc než jen náznak skepse. Zdálo se, že o tom sám není ani trochu přesvědčený.

Po krátké odmlce pokračoval: „Přibližně před rokem bylo nalezeno tělo mladé ženy na turistické stezce v parku Dyson v Coloradu. Včera bylo nalezeno tělo jiné mladé ženy na turistické stezce v Arizoně. Okolnosti úmrtí byly u obou případů dost podobné. Jedeme do Arizony prověřit, jestli mezi těmito případy je opravdu propojení.“

Crivaro se opět zadíval ven z okýnka, jako by už k tomu neměl co říct.

„Co dalšího víme?“ zeptala se Riley.

„Nic moc,“ odpověděl Crivaro, aniž by odtrhl pohled od okýnka.

Riley byla dočista zmatená. Sice byla v práci první den, ale i tak si byla jistá, že Crivaro musí vědět víc, než co jí řekl. Měl by mít celou složku s informacemi a materiály, které by jí ukázal, aby se mohla v případu zorientovat. A během letu by je měli společně procházet.

„Jak se oběti jmenovali?“ zeptala se.

Crivaro nepatrně pokrčil rameny: Jméno první oběti z Colorada si nepamatuju. A jméno oběti v Arizoně mi nikdo nesdělil.“

Riley nevěřila vlastním uším.

Co to má znamenat, že mu ho nikdo nesdělil?

A co to má znamenat, že si ho nepamatuje?

To se snaží být tajnůstkář nebo…?

V tom jí konečně došlo, co se děje, a údivem otevřela oči dokořán.

„Tohle není oficiální případ FBI, že ne?“

Crivaro s lehkým zavrčení procedil skrz zuby: „Na tom nezáleží.“

Riley popadl vztek.

„Já si ale myslím, že na tom záleží, agente Crivaro. Tohle je můj první den v FBI. Co tu vůbec dělám? Podle mě mám právo vědět víc než jen to, co jste mi řekl,“ odvětila.

Crivaro zakroutil hlavou a protočil oči vzhůru.

„Riley Sweeneyová, jednoho krásného dne vás ten váš instinkt dovede do vážných potíží.“

Obrátil se ve svém sedadle čelem k ní. Tlumeným hlasem jí začal vysvětlovat: „Podívejte se, dneska brzy ráno mi zavolal jeden starý známý. Jmenuje se Harry Carnes. Dřív působil jako policista v LA a spolupracovali jsme kdysi na jednom případu. Teď už je v důchodu a přestěhoval se do Colorada. Před rokem byla poblíž místa, kde žije, zavražděna žena – první oběť, o které jsem před chvílí mluvil. Snažil se pomoci místní policii, ale případ zůstal nevyřešený.“

„A dál?“ zeptala se Riley.

„A – Harry se svou ženou cestují tuhle zimu po Jihozápadě. Harry zaslechl o vraždě, ke které došlo v Arizoně a napadlo ho, že by mohla být propojená s vraždou v Coloradu. Takže mi zavolal, abych to prověřil.“

Riley se cítila ještě zmatenější.

„Dvě totožné vraždy,“ řekla. „Proč to tedy není oficiálně případ FBI?“

Crivaro zakroutil hlavou a řekl: „Nešel jsem oficiální cestou. Neznělo mi to jako něco, do čeho by se chtěla FBI zaplést. Vlastně ani nevím, jak moc jsou ty vraždy stejné a pár detailů, ve kterých se shodují, není nic neobvyklého. Abych byl upřímný, myslím, že spíš propojené nejsou.“

Riley se s přimhouřenýma očima dívala na Crivara.

„Takže mi chcete říct, že letíme do Arizony jenom proto, že děláte laskavost svému starému známému?“

„Přesně tak,“ řekl jí Crivaro.

Riley se marně snažila pochopit to, co jí teď říká.

„Proč ale jedu s váma i já?“