Blake Pierce - Svezení

„Jste moje parťačka,“ řekl Crivaro.

„Ale tohle ani není opravdový případ!“

Crivaro pokrčil rameny: „To ale nevíme jistě. Možná zjistíme, že má Harry pravdu a že ty dvě vraždy jsou propojené a najednou se ocitneme na stopě skutečného sériového vraha. A pokud to tak bude, stane se to nakonec oficiálním případem FBI. A o to byste přijít nechtěla, že ne? Navíc jsem si říkal… no, říkal jsem si, že by to pro nás dva mohla být dobrá příležitost, abychom se spolu sžili.“

Riley málem vyhrkla nahlas: Vždyť už jsme spolu pracovali na třech vraždách!

Rychle si ale také uvědomila, že během těchto případů spolu měli často spory. A ona tehdy ani nebyla agentkou.

Možná má agent Crivaro pravdu.

Možná by si měli dopřát nějaký čas, aby se naučili spolu vycházet ve svých nových rolích. Ale opravdu se jim to podaří díky tomuto neoficiálnímu a nejspíš i neexistujícímu případu?

„Kdo vůbec hradí tenhle výlet?“ zeptala se.

„To je na mě,“ zabručel Crivaro. „Pokud z toho bude skutečný případ, tak mi FBI veškeré náklady proplatí.“

„Takže to vlastně znamená, že spolu jedeme na jakousi dovolenou?“

Crivaro se rozpačitě zasmál: „Berte to tak, že počasí v Arizoně je touhle dobou o dost lepší než ve Virginii. Děkovat mi nemusíte, že jsem nám zařídil změnu prostředí.“

„Nepřijde mi to tak vtipné,“ Riley se snažila znít míň podrážděně, než ve skutečnosti byla. „Mohl jste mi alespoň narovinu říct, o co jde.“

Crivaro se snažil hájit: „No, bylo to celé dost narychlo. A v Quanticu byste neměla beze mě co na práci. Takže není důvod proč nejet společně a aspoň se můžete snažit něco naučit. Na místě budeme vyšetřovat. Tak jako tak by to pro vás mohla být nějaká nová zkušenost. Tak co v tom vidíte za problém?“

„Já vám povím, co je problém,“ řekla Riley. „Doma na mě čeká naštvaný snoubenec, protože z ničeho nic takhle odjíždím. Myslíte, že až se dozví, že ani nejde o opravdový případ, tak ho přejde vztek?“

Crivaro si provinile povzdechl.

„A vy mu to snad řeknete?“

Riley byla šokovaná. Ani ji nenapadlo, že by Ryanovi o tom, co dělá, když je pryč, neříkala.

„Samozřejmě,“ odsekla.

„To mě mrzí,“ řekl Crivaro. „Asi máte pravdu, měl jsem se vás nejdřív zeptat.“

„Jo, to jste měl.“

Crivaro jí věnoval soucitnější pohled.

„Podívejte, jestli se toho nechcete účastnit, tak to plně chápu. Až přistaneme ve Phoenixu, klidně nasedněte na první letadlo nazpátek. Letenku vám zaplatím. Takhle to chcete?“

Jeho nabídka Riley vykolejila a nevěděla, co na to říct.

Neměla bych jeho nabídky využít? přemítala.

V první chvíli se jí volba zdála jednoduchá. Crivaro ji nemá co tahat přes celou zemi kvůli vyřízení této nejspíš úplně zbytečné věci. A když by zamířila rovnou domů, tak by mohla urovnat věci s Ryanem – obzvlášť když bude mít jeden nebo dva dny navíc, než nastoupí do práce v Quanticu. Mohlo by to být přesně to, co s Ryanem potřebují.

Jenže pak si vybavila vztek v Ryanově hlase, když se jí do telefonu ptal: „A co bude s mým autem? Jak dlouho se bez něj budu muset obejít?“

Riley potlačila naštvané odfrknutí.

Zatracené auto, nadávala v duchu.

Ryan se víc staral o to, že nebude mít k dispozici svoje auto, než že nebude mít doma Riley.

Tohle ji vážně rozčílilo.

Najednou už neměla sebemenší chuť jezdit domů, aby urovnávala věci s Ryanem. A co se Crivara týče…

Ten se o mě alespoň trochu zajímá.

V jedné věci měl navíc Crivaro pravdu. Budou dělat alespoň nějaké vyšetřování, i kdyby jen proto, aby zjistili, že není co vyšetřovat. Může z toho být nakonec dobrá zkušenost. Mohla by se přiučit něčemu novému.

Nakonec prohlásila: „To je v pořádku. Zůstanu s vámi.“

Crivarovi zablesklo v očích.

„Jste si tím jistá?“ zeptal se jí.

Riley se trochu zaculila a řekla: „Když si to rozmyslím, dám vám vědět.“

Crivaro se usmál.

„No, nabídka pořád platí, když budete ode mě chtít utéct co nejdál. Teda jen co se tohohle výletu týče. Až budeme spolupracovat na oficiálním případu, tak už se mě nezbavíte.“

„Budu na to myslet,“ řekla Riley.

Crivaro se pohodlně opřel a zavřel oči, aby si zdřímnul.

Riley vytáhla časopis z přihrádky na sedadle před sebou a začala jím listovat.

Dumala nad tím, co právě udělala.

Dala jsem přednost práci před Ryanem.

A k jejímu překvapení z toho měla dobrý pocit.

Co to o mně vypovídá? A co to pro nás znamená?

Pak ale začala přemýšlet více o současnosti.

Arizona.

Vůbec nic o ní nevěděla.

Většinu svého života strávila mezi zelenými kopci ve Virginii. Co ji asi v tak odlišné části země čeká?

Po přistání ve Phoenixu si Riley a Crivaro vzali zavazadla a postupovali směrem ven k terminálu. V příletové hale čekalo asi dvacet lidí na pasažéry z letadla. Nebylo pochyb o tom, kdo z nich čeká právě na ně.

Muž s vřelým výrazem ve tváři a lehce načervenalým obličejem energicky mával na Crivara. Riley předpokládala, že to bude Harry Carnes. Vedle něj stála statná žena. Ruce měla založené na hrudi a ve tváři měla zamračený výraz. Riley si domyslela, že tato ne úplně šťastně se tvářící žena bude Harryho manželka.

Muž přivítal Crivara srdečným objetím a Crivaro oběma manželům představil Riley. Žena se jmenovala Jillian. Riley odhadovala, že oba manželé budou přibližně ve věku agenta Crivara nebo o něco starší.

Trochu ji znepokojilo, že oba na sobě měli tričko, džínové kraťasy a sandály. Ona a Crivaro měli bundy a oblečení do chladnějšího počasí.

„Zavazadla máte?“ zeptal se Harry a prohlížel si, jak jsou oblečení.

„Ne, jenom tyhle,“ odpověděl Jake a pozvedl své cestovní zavazadlo.

Harry se rozesmál a řekl: „No, pak budeš mít čas s tím něco udělat.“

Vzpomněla si, co během letu Crivaro říkal.

„Počasí v Arizoně je touhle dobou dost lepší než ve Virginii.“

Na počasí v Arizoně rozhodně vybavená nebyla. Odjížděli ve spěchu, takže si nemohla zabalit nic jiného. Možná si bude muset koupit něco na sebe. S tím, jaký má rozpočet, si toho ale nebude moci dovolit příliš.

Možná to nebude problém, pomyslela si. Jestli se do Quantica vrátí brzy, tak by si měla vystačit s tím, co má.

Následovali Harryho do nejbližšího občerstvení. Všichni se posadili ke stolu a objednali si sendviče k obědu.

Crivaro se obrátil na Harryho: „Tak jsem tady. Pověz mi všechno, co víš.“

Harry pokrčil rameny.

„Kromě toho, co jsem ti řekl do telefonu, moc dalšího nevím. Včera byla nalezena mrtvola ženy na turistické trase poblíž Tunsboro, městečka severně odsud. Jmenovala se Brett Parmová. Zaujalo mě to, když jsem to slyšel ve zprávách, tak jsem zvedl telefon a zavolal policejnímu šéfovi v Tunsboro. Moc se mi nedařilo z něj dostat podrobnosti, ale nakonec mi sdělil alespoň něco. Zmínil se o řezných ranách, které měla žena na rukou – a také, že příčinou smrti bylo vykrvácení. Vykrvácela někde jinde a pak ji nechal u cesty. A v podstatě mi sdělil, ať se nepletu do vyšetřování.“

„A to je přesně to, co hodláme udělat,“ poznamenala Jillian.