Blake Pierce - Dokonalá manželka

„Ale vždyť se zas tak moc nestalo, Jess,“ trval si Kyle na svém. „Jen si dělal srandu. Třeba jí to i polichotilo.“

„Anebo ji to třeba vystrašilo. Tak jako tak bych byla radši, kdyby můj manžel neposiloval přesvědčení, že ženy jsou pouze sexuální objekt. Připadá ti to jako pochopitelný požadavek?“

„Ježíši. To tak budeš reagovat pokaždé, když kolem projde holka v plavkách?“

„Já nevím, Kyle. Budeš tak pokaždé reagovat ty?“

„Jdete, lidi?“ zakřičel na ně Teddy. Carlisleovi byli dobrých padesát schodů napřed.

„Hned jsme tam,“ zakřičel Kyle a snížil hlas. „Jestli jsi teda nezměnila názor.“

Než mohla odpovědět, pustil se znovu se schodů a bral je po dvou. Jessie se přinutila se zhluboka nadechnout a pak se vydala za ním. Doufala přitom, že spolu se vzduchem dokáže z plic vydechnout i své otrávení.

Ještě jsme se ani pořádně nezabydleli a on už se začíná měnit na ten typ blbečka, kterým jsem se snažila se celý život vyhýbat.

Jessie se pokusila se napomenout. Jeden hloupý komentář ve společnosti kamaráda ze střední přece ještě neznamená, že se z jejího manžela najednou stane úplný ignorant. Nemohla se však zbavit nepříjemného pocitu, že je to teprve začátek.

Jessie pořád potichu zuřila, když o pět minut později vešli do vestibulu klubu Deseo, kde jim klimatizace po procházce již horkým dnem nabídla vytouženou úlevu. Rozhlédla se kolem a snažila se vstřebat, kde se ocitli. Nemohla si pomoct, z toho, co před sebou viděla, měla dojem, že název, který podle Teddyho znamenal „Klub Přání“, byl poněkud přehnaný.

Vchodu do klubu si skoro ani nevšimla. Tvořily jej velké, neoznačené, větrem ošlehané dubové dveře, zasazené do nenápadně vyhlížející stavby v klidnější části přístavu. Ani vestibul sám o sobě ničím nevynikal. Za jednoduchým pultem pro hostesky nyní stála pohledná brunetka, která působila profesionálním dojmem. Nemohlo jí být moc přes dvacet.

Teddy se naklonil a potichu s ní hovořil. Přikývla a pokynula skupině, aby pokračovali do malé haly. Teprve když ji další, stejně krásná mladá žena s blonďatými vlasy požádala, aby svou kabelku odložila do košíku, uvědomila si Jessie, že hala funguje zároveň jako luxusní detektor kovů.

Jen co prošli halou, žena jí tašku vrátila a vybídla ji, aby ostatní následovala skrze další dřevem obložené dveře, jež téměř splývaly s okolní stěnou. Kdyby byla sama, asi by si jich vůbec nevšimla.

Jakmile se ocitli na druhé straně dveří, všechna skromnost budovy byla rázem tatam. Rozlehlá kruhová místnost, která se před ní otevírala, měla dvě patra. Po celém obvodu horní části byly rozsety stoly, od nichž bylo vidět do nižšího patra, kam šlo sestoupit po širokém schodišti.

Uprostřed spodního patra se nacházel malý taneční parket, kolem kterého bylo rovněž rozestaveno několik stolů. Vypadalo to, že je celá místnost obložena dřevem ze starých plachetnic. Jednotlivá sousedící prkna se lišila tvarem i odstínem. Člověk by si řekl, že takový mišmaš nemůže nikdy dobře dopadnout, ale naopak—námořní atmosféra, která tu vládla, působila úctyhodně, nikoli komicky.

Nejúchvatnější podívanou však skýtal vzdálený konec místnosti. Na straně, jež se dívala směrem k oceánu, tvořilo celou stěnu klubu jedno obrovské prosklené okno, z něhož polovina byla nad vodou a polovina pod vodou. Podle toho, kam si člověk sedl, mohl tedy buď upírat oči k obzoru, nebo sledovat, jak se pod hladinou prohání hejna ryb. Bylo to naprosto neuvěřitelné.

Jessie s ostatními byli zavedeni k velkému stolu v dolním patře, kde už je očekávala skupinka asi patnácti lidí. Teddy a Mel je všem představili, nicméně Jessie se ani nepokoušela si jednotlivá jména zapamatovat. Zjistila pouze, že u stolu sedí čtyři páry, které mezi sebou mají asi sedm dětí.

A tak se místo toho jen usmívala a zdvořile přikyvovala pokaždé, když ji postupně zahrnovali více informacemi, než dokázala zpracovávat.

„Pracuji v marketingu sociálních médií,“ sdělil jí někdo, kdo se jmenoval Roger nebo Richard. Neustále se vrtěl a když si myslel, že se na něj nikdo nedívá, šťoural se v nose.

„Zrovna vybíráme nástěnné koberce,“ informovala ji žena, co seděla vedle něj, bruneta s blonďatým melírem. Mohla to být jeho manželka nebo možná taky ne; tak jako tak měla oči jen pro toho opáleného chlápka naproti.

A tak to pokračovalo. Mel někoho představila. Jessie nevynaložila žádné velké úsilí, aby si zapamatovala jeho nebo její jméno, a místo toho se na základě jejich vzhledu, řeči těla a způsobu vyjadřování snažila vypozorovat něco o jejich pravé povaze. Byla to taková její hra, k níž se často uchylovala v nejpříjemných situacích.

Jakmile se všichni představili, objevily se odněkud další dvě dívky, posbíraly všechny děti včetně Daughtona a odvedly je s sebou do Pirátské zátoky, což, jak jí vysvětlila jedna z přítomných žen, byl název jejich dětského koutku. Jessie si pomyslela, že musí jít o opravdu báječné místo, neboť se tam všechny děti vydaly bez jakéhokoli náznaku nespokojenosti.

Jen co byly pryč, snídaně pokračovala z velké části přesně tak, jak ji Mel varovala. Dvě z žen, které byly buď dvojčata, nebo přinejmenším vypadaly natolik podobně, že klidně mohly být, se pustily do vyprávění příběhu o náboženském letním táboře, jehož ústředním tématem byl příšerný zpěv vedoucí modliteb.

„Zněla, jako kdyby měla porodit,“ vykládala jedna z nich, načež se její rádoby dvojče souhlasně zachechtalo. I při tom, jak malou pozornost jim věnovala, se Jessie ztratila v tom, jak se neustále přerušovaly a mluvily jedna přes druhou.

Muž s dlouhými hustými kudrnatými vlasy a westernovou kravatou se až příliš vášnivě zabral do popisování podrobností jistého hokejového utkání, kterého se zúčastnil minulé jaro. Nebylo na něm však pranic zajímavého. Celý pětiminutový příběh sestával jen z toho, kdo kdy vstřelil gól. Jessie čekala, kdy přijde nějaký zvrat, například až někdo hodí na led chobotnici nebo až jeden z fanoušků přeskočí mantinel, žádného se ovšem nedočkala.

„V každém případě to byl úžasný zápas,“ zakončil svou reportáž a ona věděla, že je to znamení, že se má uznale usmát.

„Nejlepší. Příběh. Na světě,“ utrousila Mel suše tak, aby ji neslyšel, a dopřála tím Jessie dosud jedinou zábavnou chvilku a příležitost nabrat druhý dech.

Většina konverzace se točila kolem různých nadcházejících klubových událostí, jako byla halloweenská párty, oslava vracení lodí a sváteční ples.

„Co je to oslava vracení…“ začala se ptát, když vtom ji přerušil křik ženy, jež seděla o dvě místa dál. Ukázalo se, že je to kvůli tomu, že ni na dopadlo několik kapek vody ze sklenice, kterou číšnice nedopatřením převrhla.

„Kráva,“ zamumlala hlasitěji, než bylo nutné, jen co číšnice odešla. Nedlouho poté se všichni muži zvedli ze židlí, políbili své ženy a rozloučili se. Kyle se na Jessie zmateně podíval, ale následoval ostatní.

„Takže se asi uvidíme později?“ Byla to spíš otázka, než konstatování.

Slušně přikývla, i když byla zmatená úplně stejně jako on. Měla pocit, že se najednou přenesli do té scény ve filmu Titanik, kdy se po večeři všichni muži zvednou a jdou do kuřácké místnosti probírat byznys a politiku nad sklenkou brandy.