Blake Pierce - Dokonalá manželka

Byla pěkná, s malým knoflíkovým nosem, zářivými bílými zuby a šaty, které jí k tělu přiléhaly přesně tak, aby šlo vidět, že nikdy nevynechala lekci Pilates. V rukou držela podnos s něčím, co vypadalo jako domácí brownies. Jessie si nemohla nevšimnout obřího snubního prstenu na jejím prstu. V pozdním odpoledním slunci se blyštivě třpytil.

Aniž by si pořádně uvědomovala, co dělá, začala Jessie ženu profilovat: něco přes třicet let, vdaná zamlada, dvě, možná tři děti, máma v domácnosti, ale se spoustou výpomoci, zvědavá, avšak neškodlivým způsobem.

„Ahoj,“ řekla žena veselým hlasem. „Jsem Kimberly Minerová a bydlím naproti. Chtěla jsem vás jen přivítat v sousedství. Doufám, že neruším.“

„Ahoj, Kimberly,“ odpověděla Jessie svým nejpřátelštějším novosousedským tónem. „Já jsem Jessie Huntová. Zrovna jsme dovnitř nastěhovali poslední krabice, takže ses trefila skvěle. A tohle je od tebe neskutečně milé. Doslova sladké! Brownies?“

„Přesně tak,“ řekla Kimberly a podnos jí podala. Jessie si všimla, jak zjevně předstírá, že se nedívá na pivo, co má v ruce. „Je to taková moje specialita.“

„Tak pojď dál a jednu si dej,“ nabídla Jessie, i když to byla ta poslední věc, o kterou v tuhle chvíli stála. „Omlouvám se, že je tady takový nepořádek a já a Kyle taky nejsme dvakrát upravení. Celý den jsme se potili. Popravdě právě hledá čisté triko. Můžu ti nabídnout něco k pití? Vodu? Gatorade? Pivo?“

„Ne, díky. Nechci překážet. Vsadím se, že ještě ani nevíte, ve které krabici máte skleničky. Pamatuju si, jak to při stěhování probíhá. Trvalo nám to měsíce. Odkud jste se přistěhovali?“

„Bydleli jsme v DCLA,“ řekla Jessie a když si všimla zmateného pohledu na Kimberlyině obličeji, dodala, „v centru Los Angeles. Měli jsme byt v okresu South Park.“

„Co vás přivedlo do Orange County a našeho malého městečka?“

„Kyle pracuje ve firmě pro správu majetku,“ vysvětlila Jessie. „Na začátku roku tu otevřeli satelitní kancelář a nedávno ji rozšířili. Je to pro ně velká věc, protože PFG je celkem konzervativní podnik. Každopádně ho požádali, aby jim to tu pomohl řídit. Tak jsme si řekli, že přišel vhodný čas na změnu, protože stejně přemýšlíme nad založením rodiny.“

„Aha, s tím, jak je tenhle dům veliký, jsem si myslela, že už děti máte,“ přiznala Kimberly.

„Ne, jen to bereme s optimismem,“ odvětila Jessie a snažila se zakrýt náhlé rozpaky, které k vlastnímu překvapení pocítila. „Ty děti máš?“

„Dvě. Naší dceři jsou čtyři a synovi jsou dva roky. Vlastně jsem právě na cestě do školky, jdu je vyzvednout.“

Přišel k nim Kyle, jednou rukou objal Jessie kolem pasu a druhou natáhl a podal ji Kimberly.

„Ahoj,“ řekl přívětivě.

„Ahoj, vítej,“ odpověděla. „Božínku, s vámi dvěma budou vaše budoucí děti hotoví obři. Cítím se vedle vás jako trpaslík.“

Na chvíli zavládlo trapné ticho, zatímco Jessie i Kyle přemýšleli, jak na to odpovědět.

„Díky?“ řekl nakonec Kyle.

„Omlouvám se, to ode mě bylo nezdvořilé. Jsem Kimberly, vaše sousedka z domu přes ulici,“ představila se a ukázala tím směrem.

„Rád tě poznávám, Kimberly. Já jsem Kyle Voss, Jessiin manžel.“

„Voss? Myslela jsem, že Hunt.“

„Kyle je Voss,“ vysvětlila Jessie. „Já jsem Huntová, alespoň prozatím. Neustále odkládám vyplňování papírů na změnu jména.“

„Rozumím,“ řekla Kimberly. „Jak dlouho jste manželé?“

„Budou to dva roky,“ přiznala Jessie rozpačitě. „Mám vážné problémy s prokrastinací. Tím se asi také vysvětluje, proč jsem pořád ve škole.“

„Aha,“ řekla Kimberly a očividně se jí ulevilo, že opustili choulostivé téma příjmení. „A co studuješ?“

„Forenzní psychologii.“

„Páni, to zní zajímavě. Kolik ti zbývá, než budeš oficiálně psycholožka?“

„No, mám trochu skluz,“ poznamenala Jessie a podělila se s ní o svůj klasický příběh, který musela opakovat na každé koktejlové párty, co za poslední dva roky navštívili. „Začala jsem jako studentka na dětské psychologii na USC—tam jsme se taky potkali. Dokonce jsem dělala i stáž na magistru, ale pak jsem si uvědomila, že to nezvládám. Vypořádávat se s citovými problémy dětí na mně bylo moc. A tak jsem přestoupila.“

Schválně opomněla zmínit některé další podrobnosti o tom, proč ze stáže odešla. Nevěděl o nich skoro nikdo a rozhodně neměla v úmyslu o nich vykládat sousedce, kterou právě poznala.

„Tobě tedy přijde, že zabývat se psychologií kriminálníků je méně znepokojivé než zabývat se problémy dětí?“ zeptala se Kimberly s údivem.

„Zvláštní, co?“ připustila Jessie.

„Byla bys překvapená,“ ozval se Kyle. „Má na to talent, umí se těm lumpům dostat do hlavy. Jednou z ní bude špičková profilující psycholožka. Všichni potenciální Hannibalové Lectorové by se měli mít na pozoru.“

„Opravdu,“ řekla Kimberly a zněla skutečně ohromeně. „Musela ses už vypořádat se sériovými vrahy a tak?“

„Zatím ne,“ přiznala Jessie. „Většina mého výcviku probíhala v akademické rovině. A teď jsem vzhledem ke stěhování musela přestoupit na jinou školu, takže praktikum budu dělat na UC–Irvine od začátku tohoto semestru. Ten pro mě bude zároveň poslední, v prosinci budu promovat.“

„Praktikum?“ otázala se Kimberly.

„Je to něco jako stáž, jen se člověk tolik nezapojuje. Přidělí mě do určitého vězení nebo psychiatrické léčebny, kde budu sledovat, jak to chodí, a komunikovat s vězni a pacienty. Na to jsem celou dobu čekala.“

„Příležitost podívat se zloduchům do očí a nahlédnout jim do duše,“ dodal Kyle.

„To asi trochu přeháníš,“ poznamenala Jessie a laškovně ho udeřila do ramene. „Ale koneckonců je to tak.“

„To je nesmírně vzrušující,“ řekla Kimberly a v hlase jí zazníval upřímný zájem. „Určitě budeš mít spoustu báječných příhod, o kterých vyprávět. A když už jsme u toho, říkali jste, že jste se poznali ve škole?“

„V prváku na koleji,“ přikývl Kyle.

„Ach,“ pokračovala Kimberly. „Zajiskřilo to mezi vámi při praní prádla, něco takového?“

Kyle se podíval na Jessie. Nestačil ještě říct ani slovo a už jí bylo jasné, že se chystá vrhnout se do vyprávění dalšího příběhu omílaného na koktejlových párty.

„Přednesu ti zkrácenou verzi,“ začal. „Byli jsme kamarádi, ale uprostřed prvního semestru jsme začali randit, potom, co se na ni nějaký blbec vykašlal. Vyhodili ho ze školy, i když předpokládám, že to nebylo za to, že nedošel na rande. Tak jako tak si myslím, že tím Jessie unikla katastrofě. V předposledním ročníku jsme se rozešli, v posledním jsme se dali zase dohromady. Po dalším roce chození jsme spolu začali bydlet. Po dalším roce jsme se zasnoubili. A deset měsíců na to jsme do toho praštili. V říjnu to budou to dva roky manželské radosti.“

„Takže jste zamilovaný pár už od výšky. To je nádherné.“

„No jo, už to tak asi bude,“ přitakal Kyle. „Ale chvíli mi trvalo, než jsem ji získal. A to jsem celou dobu musel odhánět konkurenci bičem. Určitě tě nepřekvapí, že v podstatě každý chlap, co ji spatřil, se do slečny Jessie Huntové okamžitě zamiloval. A to se na ni jen dívali. Když ji člověk pozná pořádně, zamiluje se ještě víc.“